Ochota k očkování souvisí s příklonem k západní demokracii, zjistil průzkum
21. 01. 2022
Spíše než s osobnostními nebo hodnotovými faktory souvisí ochota nechat se naočkovat proti nemoci covid-19 s politickou a kulturní preferencí. Na důvody, proč lidé přijímají, nebo naopak odmítají vakcínu, se zaměřil tým badatelů Psychologického ústavu AV ČR a Masarykovy univerzity Brno. Češi, kteří se cítí být součástí demokratické Evropy, jsou očkováni téměř v 90 %. Oproti tomu ti, kteří sounáležitost ze Západem necítí, očkování odmítají a mají tendenci věřit hoaxům.
Rozdíl mezi zeměmi tzv. Západu a Východu v přístupu k opatřením proti covidu-19 se projevuje i v globálním měřítku. Statistiky Johns Hopkins University ukazují, země postkomunistické Evropy jsou na tom mnohem hůř, co se týče úmrtnosti na covid-19 než země západní Evropy. Zdá se tedy, že určité kulturní a politické faktory hrají roli.
„Dá se říct, že v demokraciích je větší úroveň vzájemné důvěry, svoboda se tam snoubí s odpovědností a vlády tam mají větší kredibilitu. Lidé proto berou protiepidemická opatření jako legitimní pokyny a podle nich se řídí,“ domnívá se Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR. Ji a její kolegy zajímalo, co data prozradí o české společnosti. Oslovili proto 1182 respondentů reprezentativně podle hlavních demografických kategorií.
Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR v září 2021 při přebírání titulu doktor věd (DSc.).
Demokracii nevěřím, očkovat se nenechám
Výsledky ukázaly, že skutečně existuje silný vztah mezi politickou preferencí k demokratickému Západu a ochotou podřídit se protiepidemickým opatřením. Konkrétně tedy očkování, které se považuje za hlavní zbraň proti pandemii. Ti, kteří prohlásili, že se „cítí být součástí demokratické Evropy“, jsou naočkovaní v 89,5 %. Naopak téměř třetina těch, kteří uvedli, že se „určitě necítí být součástí demokratické Evropy“, zároveň prohlásili, že se „určitě nenechají očkovat“.
Důvěra v hoaxy
K nedůvěře v očkování proti covidu-19 přispívají četné dezinformace, které se šíří veřejným prostorem. Také v této oblasti průzkum odkalil jasnou souvislost s kulturně-politickými preferencemi respondentů. Pouhá necelá 4 % těch, jež se identifikují s demokratickou Evropou, důvěřují internetovým covidovým hoaxům, zatímco ti, kteří s demokratickou Evropou nesouzní, věří hoaxům skoro desetkrát častěji.
Souvislost je také mezi vzděláním a postojem k dezinformacím. Nejméně jim podléhají vysokoškoláci, naopak důvěra v hoaxy byla nejsilnější u středoškoláků bez maturity. Pokud jde o věk, hoaxům podléhá nejvíc střední generace (lidé ve věku 30–60 let), ženy spíše než muži a v dotazované skupině více než čtvrtina lidí, kteří buď nešli volit, nebo volili SPD Tomio Okamury a Trikoloru.
Podvádění jakou součást kultury?
Mnohé země se snaží motivovat své obyvatele k co největší míře proočkovanosti tím, že neočkovaným zamezují přístup ke kultuře, do restaurací a podobně. Rakousko dokonce schválilo povinné očkování proti covidu pro dospělou populaci. Proti omezování možností pro neočkované se (nejen) v evropských státech protestuje a lidé zkoušejí restrikce různě obcházet, mimo jiné falešnými covid pasy. Průzkum se proto podíval i na to, jak se čeští respondenti staví k falšování potvrzení o očkování.
Odpovědi respondentů ukazují, že pro beztrestnost se v tomto případě vyjadřují nejvíce ti, kteří se součástí demokratické Evropy intenzivně necítí („určitě ne“). Oproti tomu lidé, kteří se s demokratickou Evropou identifikují („ano“), hlasují nejčastěji pro pokutu či alespoň podmíněně odložený trest. Podmínku by také požadovalo více lidí, kteří se s demokratickou Evropou identifikují nejsilněji („určitě ano“).
Rozdíly v přístupu k očkování souvisejí podle průzkumu rovněž s pojmem svobody. Odpírači očkování častěji souhlasili s chápáním demokracie jako svobody, režimu, v němž si člověk může dělat co chce, zatímco očkovaní častěji souhlasili s tvrzením, že součástí svobody je odpovědnost.
Více informací včetně kontaktů na výzkumníky nabízí tisková zpráva.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock
Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- Zrak má z pohledu evoluce výborný poměr cena–výkon, říká Filip Děchtěrenko
- Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky
- Unikátní sociologický výzkum odhaluje korupci z pohledu samotných aktérů
- Lidé se nejvíce bojí krádeží, podvodů a přepadení na ulici, ukazují výzkumy
- Konference SYRI: Jak zvýšit odolnost společnosti po covidu a v době konfliktů?
- Na koupi vlastního bytu potřebují Češi 15 ročních platů, nejvíce z celé EU
- Integrace ukrajinských uprchlíků má rezervy, zaznělo na konferenci v Senátu
- Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach?
- Památky, jídlo i zábava: vědci zkoumali, co v Praze nejvíc zajímá turisty
- Plýtvání jídlem: více než miliarda tun potravin se každý rok vyhodí
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.