Očkovanost jako kulturní fenomén: Východ versus Západ?
20. 01. 2022
Ochota k očkování závisí na mnoha faktorech. Některé z nich zjišťoval tým badatelů Psychologického ústavu AV ČR a Masarykovy univerzity Brno. Ověřoval například, do jaké míry může ochota k očkování souviset s osobnostními vlastnostmi, hodnotovými preferencemi apod. Ukázalo se ale, že větší roli hrají některé kulturní a politické tendence. Častěji se nechali očkovat lidé, kteří se cítí součástí západní Evropy. Ti, kteří se součástí Západu necítí, až desetkrát častěji věří dezinformacím o covidu.
V poslední době čím dál častěji slyšíme, že se země východní a západní Evropy liší proočkovaností a přístupem k dodržování protipandemických nařízení. Statistiky Johns Hopkins University ukazují, že ve výskytu nových případů covid-19 jsou na špici světového žebříčku postkomunistické země. Do tohoto schématu zapadá i aféra kolem srbského tenisty Novaka Djokoviče. Do jaké míry ochota nechat se očkovat či dokonce obecná ochota dodržovat pravidla souvisí s kulturní orientací?
Vědci z týmu Psychologického ústavu AV ČR (Martina Klicperová, Iva Poláčková-Šolcová, Ladislav Kážmér) a Masarykovy univerzity (Jan Šerek) se dotazovali vzorku 1182 respondentů reprezentativního podle hlavních demografických kategorií.
Kulturní identifikace a očkovanost
Výsledky ukázaly, že je významný a poměrně silný vztah mezi očkováním a kulturními okruhy, jako je identifikace s demokratickou Evropou, resp. Západem a Východem. Konkrétně ti, kteří se cítí součástí demokratické Evropy, jsou očkováni téměř v 90 procentech (89,5 % viz graf 1), podobně jako ti, jež se považují za součást západní civilizace/kultury (89,2 %). Naopak očkovanost těch, kteří deklarují rozhodnou příslušnost k východní/slovanské kultuře, je o téměř 20 % nižší (70,1 %). Častěji se také nechají očkovat např. starší a vzdělanější lidé, ženy a voliči předešlé vládní koalice (ČSSD, KSČM, ANO) na rozdíl od voličů malých stran, Trikolory, SPD a nevoličů.
Také důvěra v dezinformace týkající se covidu-19 (hoaxy) souvisí s kulturní orientací. Pocit sounáležitosti se západní civilizací a s demokratickou Evropou jako by před hoaxy chránil (pouhá necelá 4 % těch, jež se identifikují s demokratickou Evropou, důvěřují internetovým covidovým hoaxům, zatímco ti, kteří s demokratickou Evropou nesouzní, věří hoaxům skoro desetkrát častěji – tedy více než třetina takovým hoaxům podléhá (33,8 %, viz graf 2). Mimochodem, před hoaxy též částečně chrání VŠ vzdělání (naopak důvěra v hoaxy byla nejsilnější u středoškoláků bez maturity); pokud jde o věk, hoaxům podléhá nejvíc střední generace (lidé ve věku 30–60 let), ženy spíše než muži a v dotazované skupině více než čtvrtina lidí, kteří buď nešli volit, nebo volili SPD Tomio Okamury, Trikoloru a jiné málo známé strany.
Kulturní sounáležitost a přísnost na ty, kdo falšují potvrzení o očkování
Účinek kulturní sounáležitosti se projevuje i při posuzování takového činu, jakým je falšování potvrzení o očkování. Ačkoli jsou demokracie obecně spíše benevolentní, v dobách pandemie to platit nemusí. Odpovědi respondentů ukazují, že pro beztrestnost se v tomto případě vyjadřují nejvíce ti, kteří se součástí demokratické Evropy intenzivně necítí („určitě ne“), zatímco ti, co se s demokratickou Evropou identifikují („ano“), hlasují nejčastěji pro pokutu či alespoň podmíněně odložený trest.
Podmínku by také požadovalo více lidí, kteří se s demokratickou Evropou identifikují nejsilněji („určitě ano“). I jiná otázka, „Jak je pro Vás důležité žít v zemi, ve které se vládne demokraticky?“, koreluje s přísností vůči očkovacím podvodům; také v tomto případě lidé, kterým údajně na demokracii nejvíce záleží, byli častěji pro podmínečný trest než ostatní skupiny, viz graf 3).
Rozdíly v pojetí svobody
Je zřejmé, že rozdíly v přístupu k očkování souvisejí i s pojmem svobody. Odpírači očkování častěji souhlasili s chápáním demokracie jako svobody, režimu, v němž si člověk může dělat co chce, zatímco očkovaní častěji souhlasili s tvrzením, že součástí svobody je odpovědnost.
Nalezené vztahy samozřejmě neplatí absolutně, jde o populační tendence. Očkování i kulturní orientace jsou složité fenomény. Nelze např. kategoricky tvrdit, že každý, kdo je neočkovaný, odmítá západní civilizaci a demokracii, a naopak. Velice záleží i na jiných faktorech, mj. také např. na legitimitě vlády (viz tisková zpráva z r. 2021) z období vlády premiéra Babiše). Nalezené souvislosti ale přesto vypovídají o podstatě demokratické kultury a demokratickém éthosu.
Kontakt:
PhDr. Martina Klicperová, CSc., DSc.
Psychologický ústav AV ČR
e-mail: Klicperovabaker@gmail.com
doc. Mgr. et Mgr. Jan Šerek, Ph.D.
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
e-mail: serek@fss.muni.cz
Přečtěte si také
- Stěžejní výzkumy v Mikulčicích připomene veřejnosti nová budova
- Jako jackpot. Více než 2000 středověkých denárů se skrývalo na Kutnohorsku
- Vědci z ÚOCHB rozvíjejí možnosti využití RNA v genové medicíně
- ÚVGZ – CzechGlobe získal jako první ústav AV ČR certifikaci ISO 27001
- Metoda fyzika Víchy pomůže určit, z čeho se skládá kosmické záření
- Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2024
- Veletrh vědy bude také vesmírný a virtuální
- Julius Lukeš byl zvolen do Národní akademie věd USA
- Tým fyziků ověřil existenci jevu, který pomůže při výrobě čipů
- Sto let archeologie na Vyšehradě
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.