Zahlavi

Pohledy do minulosti. Vědci zkoumají krajinu díky starým malbám

01. 04. 2021

Výtvarné umění, fotografie a přírodní vědy. Jde to vůbec dohromady? Nevšední, přesto harmonické propojení zdánlivě nesourodých oborů přináší nápad na podporu turistického ruchu vcházením do krajinomalby a fotografie. Projekt pochází z Ústavu geoniky AV ČR a věnovali jsme se mu na stránkách časopisu A / Věda a výzkum.

Když v roce 1971 český krajinář Rudolf Hanych črtal na louce nedaleko vesnice Milovy na Vysočině první skici jedné ze svých krajinomaleb, netu­šil, že o více než čtyřicet let později bude na stejném místě stát někdo jiný, ale s podobným úmyslem. Zachytit krásu, ale především současnou podobu Českomoravské vrchoviny a podnítit ostatní, aby následovali stopy místních umělců. Podzim na Milovech pro něj byl inspirací, objektem vhodným pro srovnání změn krajiny a rovněž výzkumným zájmem. Tentokrát to nebyl malíř, ale „badatel přírody“.

Podzim na Milovech
Rudolf Hanych: Podzim na Milovech (1971), olej, plátno 50 × 70 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Krajina je složitý systém, ve kterém se snoubí přírodní a kulturní prvky. Neustále se vyvíjí a transformuje. Mění se vlivem přírodních faktorů i činností člo­věka. Jak to ale souvisí s uměním? A kdo jsou oni „badatelé přírody“ jdoucí po stopách českých krajinářů?

Odpověď nabízí projekt krajinného ekologa Petra Halase z Ústavu geoniky AV ČR, jehož cílem je vytvořit kolekci krajinomaleb a starých fotografií krajiny z různých oblastí Moravy a Čech (především Českomoravské vrchoviny), najít místa jejich pořízení a porovnáním současného a minulého stavu zdokumentovat změny, k nimž v krajině došlo.

Fotografie milovské krajiny
Současné Milovy. Místo v popředí je dnes zarostlé zhruba třicetiletým březovým hájkem. Podívejte se na lokalitu do mapy.

Pátrání v mapách i paměti
„Myšlenkovým otcem nápadu byl můj kolega Jan Lacina, který loni na jaře po krátké vážné nemoci náhle zemřel,“ vzpomíná Petr Halas na svého dlouholetého spolupracovníka, který už od mládí ve své práci propojoval výtvarné umění s přírodními vědami. Badatelé navazují na výstavu Vcházení do obrazů, která se zaměřila na dílo „malíře Vysočiny“ Josefa Jambora.

Jeho obrazy, jak sám deklaroval, měly krajinu zachycovat pravdivě a věrně: „Maloval jsem tak, jak jsem cítil a viděl. Říká se tomu realismus.“ Vysočina byla srdcovou záležitostí nejen krajináře Josefa Jambora, ale právě také Jana Laciny. Velké množství zdokumentovaných a interpretovaných děl proto pochází právě z této oblasti.

Při přípravě projektu, na němž se podílí též brněnská Mendelova univerzita a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, bylo nejprve potřeba dohledat materiál vhodný pro porovnání a interpretaci. Výzkumníci se zaměřili zejména na krajinomalby a fotografie pořízené přibližně do šedesátých let 20. století zachycující krajinu před kolektivizací zemědělské výroby.

„Zajímá nás především krajina extravilánu, nescelené zemědělské pozemky, louky, neupravené vodní toky, rybníky, dřeviny, odvodňovací stružky, haltýře, pastva domácích zvířat, ale také květinové motivy, zejména pokud mají vztah k danému území, lidové tvorbě a architektuře,“ uvádějí výzkum­níci v dokumentu, kterým oslovili potenciální spolupracující instituce – vedení obcí, místní galerie či muzea.

Krajinomaleb, jež se dají alespoň přibližně lokalizovat, je ve sbírkách muzeí a galerií poměrně málo. Záleží také na názvech obrazů. Někteří malíři lokalizaci uváděli, u jiných je třeba vycházet z míst, kde působili. A některé obrazy bez znalosti daných míst lokalizovat nelze vůbec.

„Zdálo by se, že u fotografií, u kterých nemůžeme očekávat, že by si autor část záběru stylizoval, bude situace snadnější, ale není tomu tak. Stačí, když povyroste les, a výrazně se tím změní horizont,“ dodává Petr Halas. Stává se tak, že origi­nální lokalitu vědci dohledat nedokážou. Přesto mají z čeho vybírat a jednotlivých položek je více, než mohou zpracovat.

Císařský otisk stabilního katastru Tišnova
Císařský otisk stabilního katastru Tišnova, kde Josef Jambor od roku 1931 bydlel.

Jak tedy výzkumníci hledají místo, které Josef Jambor, Rudolf Hanych či jiní krajináři zvěčnili ve svém díle? Určit předpokládanou lokalitu pořízení obrazu nebo fotografie se snaží už před výjezdem do terénu. Využívají mapy, pomáhá také 3D model dostupný online na Mapy.cz.

„Ze starých map jsou pro nás asi nejdůležitější císařské otisky stabilního katastru. Jsou jednak velmi podrobné, obsahují četné pomístní názvy, které nás zajímají zvláště tehdy, prozrazují-li něco o způsobu využívání krajiny, stanovištních podmínkách nebo o vegetaci,“ vysvětluje Petr Halas.

Neméně důležité jsou ortofotomapy z padesátých let 20. století. Jde o letecké snímky zahrnující měřítko, souřadnicový systém i směrovou orientaci. „K hodnocení změn krajiny využíváme i výstupy digitali­zovaných map od I. vojenského mapování do současnosti, které má k dispozici spolupracující Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,“ doplňuje výzkumník.

Ke slovu přicházejí i další prameny. Etymologická literatura pomáhá v pátrání po původu slov. Floris­tická zase osvětlí otázky zahrnující místní květenu. To vše doplňují studiem vlastivědné literatury a samozřejmě terénním průzkumem.

Pamětníci jsou neocenitelní
Zcela ojedinělým a nezbytným pomocníkem se ukázala spolupráce s místním obyvatelstvem. Urychlí se tím lokalizace a předejde se případným omylům. „Když jsme s Janem Lacinou ještě před zahájením projektu dohledávali první obrazy, pamětníky jsme se nijak nezabývali,“ přiznává Petr Halas.

Poté, co po kolegovi „zdědil“ dopracování knihy Vcházení do obrazů Josefa Jambora, která z velké části stála na jeho vzpomínkách na místa, jež malíř zachycoval, musel se s jeho ztrátou vypořádat tak, že hledal pamětníky. Zjis­til, že jejich role je nezbytná, a ačkoli je jejich zapojení časově náročně, posunuje původní záměr trochu jiným směrem. „Vcházení do obrazu dokážou oživit drobnými příběhy a postřehy, které se nikde jinde nedočtete,“ říká Petr Halas, dodává však, že není možné předem naplánovat, že někoho takového potká.

Jarní pohled na Blatinách
Josef Jambor: Jarní pohled na Blatinách (1957), olej, plátno, 81 × 100 cm, Galerie Josefa Jambora v Tišnově

V okamžiku, kdy k historickému dílu určí místo vzniku a zároveň pořídí současný snímek dané lokality, nastává fáze srovnávání. Nejpodstatnější jsou změny krajiny, vegetace a flóry. Někdy má smysl zmínit se o geologické stavbě (je-li jedinečná a určuje-li hlavní objekty v obraze), jindy má smysl věnovat se například historii vyobrazeného rybníku (došlo-li k výrazným změnám v jeho okolí).

„Protože se za uplynulých padesát až sedmdesát let hospodaření v krajině velmi změnilo, bývá srovnání se současným stavem spíše zklamáním,“ podotýká Petr Halas. Krajina je více nepřehledná, zarostlá dřevinami a rumištními bylinami a také mnohem více zastavěná.

Fotografie blatinské krajiny
Současná blatinská krajina. Původní chalupy jsou dnes ukryty mezi porosty náletových dřevin, většina polí byla zatravněna. Podívejte se na lokalitu do mapy.

Přesto lze dle jeho mínění najít menší či větší zbytky dřívější vegetace i drobných krajinných prvků: „Vidíme je například v ojedinělých výskytech cennějších druhů rostlin na zarostlých mezích, v zachovalém zbytku borůvčí v již opuštěné úvozové cestě…“ Při porovnávání badatelé také dokážou určit, jak asi krajina kdysi vypadala, vědí-li, že se na daných místech v minulosti běžně vyskytovaly rostliny, které jsou dnes velmi vzácné nebo již vyhynulé.

Pro turisty i milovníky umění
Milníky a zároveň finálními výstupy pro­jektu jsou jednotlivé výstavy. Výzkumníci také plánují, že vytvoří a zpřístupní webové stránky s jednotlivými zpracovanými obrazy a fotografiemi. Samozřejmě nebudou chybět aktuální snímky, případně zajímavé detaily, které autoři přiblíží a vysvětlí. „Součástí bude i mapa lokalit včetně zeměpisných souřadnic se směrem malířova nebo fotografova záběru. Na místech, kde to bude možné, bychom rádi umístili QR kódy k načtení podrobnějších informací,“ uzavírá Petr Halas.

V některých lokalitách zástupci obcí přislíbili vybudovat informační tabule přímo na místech, kde kdysi dávno stávali malíři se svými stojany či skicáky a snažili se zachytit krásu zdejší krajiny.

Výstava
Na výstavách vedle každého obrazu visí informační panel s fotografiemi popisující konkrétní kus krajiny a její dějiny.

Když malíř usušil svůj štětec a poodstoupil dva kroky vzad, aby zhodnotil své právě dokončené dílo, určitě netušil, že jej za pár desítek let bude stejně zkoumavým pohledem hodnotit někdo další. Porovnávat detaily, hledat souvislosti a pátrat v minulosti. Milovník přírody, umění či historie? Není třeba rozlišovat. Vcházení do krajinomaleb a fotografií je pro každého. Tak neváhejte a vejděte.

Tento článek i další zajímavé texty najdete v časopise A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR.


4/2020 (verze k listování)
4/2020 (verze ke stažení)

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů AV ČR
Foto: Petr Halas, Josef Ptáček, Ústav geoniky AV ČR; Císařské otisky za oblast Jihomoravského kraje

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

Vědy o Zemi

Vědecká pracoviště

Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce