Zahlavi

Rizika reformy doktorského studia

18. 04. 2024

Nový policy brief think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR „Rizika reformy doktorského studia“ upozorňuje na potenciální problémy spojené s rozdělováním veřejné finanční podpory doktorského studia mezi vysoké školy. Jaké jsou možné slabiny připravované reformy, která má za cíl efektivitu systému výrazně zvýšit?

Plánovaná reforma financování doktorského studia si klade za cíl zvýšit dlouhodobě neefektivní podporu vědeckého vzdělávání v zemi. Vychází z toho, že ve srovnání s EU je sice u nás doktorandů více, nicméně svá studia dokončují méně. To je mimo jiné způsobeno nízkými doktorandskými stipendii, která vedou k tomu, že se doktorandi často vedle studia věnují i jiným aktivitám.

Reforma financování doktorského studia by podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) měla vést k významnému krácení počtu studentů a mohla by k rozdělování podpory napříč vysokými školami využívat indikátor míry dokončování studia. Na první pohled se toto kritérium zdá logické – problém je přeci nízká míra dokončování studia, nicméně analýza IDEA ukazuje, že tento ukazatel by paradoxně efektivitu systému mohl zhoršit. Z analýzy totiž vyplývá, že míra dokončování studia nesouvisí s vědeckou kvalitou Ph.D. programů. Nízkou míru dokončování mohou mít jak nekvalitní programy, kde se studentům školitelé málo věnují, tak náročné programy, kde se dělá špičková věda, a kde absolventy směřují k prestižní pracovní kariéře.

Doktorské vzdělávací programy jsou navíc v ČR velké (počtem studentů Ph.D. oproti počtu magistrů) právě tam, kde se dělá kvalitní věda. Z toho vyplývá, že např. symetrické krácení rozsahu doktorských studií na vědecky slabších a vědecky silnějších školách (se stejnou mírou dokončování) by vedlo v absolutním vyjádření k rozsáhlejšímu škrtání doktorského studia tam, kde má toto studium vyšší kvalitu. Nadto by alokace podpory podle míry dokončování vedla k velkému mezioborovému přerozdělení podpory, které nesouvisí s vědeckou kvalitou doktorských studií, ale je dané oborovými rozdíly v dostupnosti jiných zdrojů podpory či atraktivitě trhu práce.

„Alokace podpory vědeckého vzdělávání dle míry dokončování by vedla k významnému a do velké míry arbitrárnímu mezioborovému přerozdělení podpory bez vztahu ke kvalitě vědy,“ shrnuje spoluautor studie Štěpán Jurajda.

Přitom tlak a motivace na vyšší dokončování studia je vytvářen už jiným reformním krokem, a to tím, že se stanoví minimální výše podpory doktoranda/ky a na VŠ se pošle fixní částka na doktorská studia, ne podpora „na studenta“. Bude tak odpovědností dané VŠ, aby zajistila dostatečně vysokou podporu studentů, a aby proto významně, o cca třetinu, snížila počet studentů, čímž na každého zbyde více z fixní celkové částky od MŠMT.

Použití kritéria míry dokončování jako dominantního ukazatele pro alokaci podpory tak paradoxně není v souladu s reformním záměrem lépe zacílit podporu Ph.D. programů. Podpora by měla dominantně vycházet z kvality vědeckého vzdělávání (tj. hodnocení kvality vědy) a ze schopnosti umisťovat Ph.D. absolventy do prestižních vědeckých či aplikovaných pozic, kde je zjevně využito jejich vědeckého vzdělání (tj. sběru dat o tzv. placementu studentů, např. jen pro 10 procent nejlepších absolventů). Případně by se v alokaci měly odrážet národní oborové priority reflektující ekonomické a společenské potřeby motivující zajištění minimálního rozsahu společensky potřebných oborů.

Reformní změny českého systému doktorského studia by kromě zavedení hodnocení Ph.D. programů na základě kvality vědy a umisťování Ph.D. absolventů měly jít dále, např. by reforma doktorského studia mohla souviset s diverzifikací systému terciárního školství tak, aby se legitimizovaly vysoké školy bez Ph.D. programů.


Policy brief vznikl s podporou Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV21 Společnost v pohybu. Celý text k dispozici zde.

Kontakt:

Daniel Münich
daniel.munich@cerge-ei.cz

Jiří Grosman
jiri.grosman@cerge-ei.cz

Štěpán Jurajda
stepan.jurajda@cerge-ei.cz

TZ ke stažení zde.

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce