Humanitní vědy a aplikace. V Akademii se diskutovalo o tom, jak je propojit
05. 02. 2019
Co to vlastně je, aplikovaný výzkum v humanitních vědách? Jak se mu věnovat a jak ho podporovat? A nakolik mu pomáhají stávající grantové programy?
Psychologové, historici, filozofové i další výzkumníci ze společenskovědní oblasti se zapojili do diskuse na pracovním setkání v prostorách Akademie věd ČR na Národní třídě. Tématem byl aplikovaný výzkum, termín často skloňovaný i v politických souvislostech. Většinou se však týká především přírodních a technických věd, v oblasti humanitní a společenské se přesné definice hledají jen obtížně.
Na tento problém upozornila na začátku setkání, spoluorganizovaného Technologickou agenturou ČR, i předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová: „Často panuje představa, že aplikovaný výzkum se týká jen první a druhé vědní oblasti. Je to omyl, podle mého názoru mají humanitní vědy hodně co říci k aplikovanému výzkumu a stavu společnosti. Všechno lidské konání má filosofický a právní základ.“ Jako příklad uvedla internetovou příručku pro jazyk český či výsledky v oblasti záchrany památek, přičemž řadu projektů podporuje akademická platforma Strategie AV 21.
Na její vystoupení navázal místopředseda AV ČR Pavel Baran, který upozornil na novou strategii české vlády v oblasti inovací, a předseda Technologické agentury ČR Petr Konvalinka, který vyzval účastníky setkání, aby se nezdráhali v průběhu diskuse vyslovovat svoje připomínky k dotačnímu programu ÉTA. „Nechceme stavět bariéry, aby výzkumníci nemohli získat podporu z formálních důvodů,“ dodal.
Kritika programu ÉTA
Ohlašovanou diskusi pak po proslovu bývalé ředitelky agentury Rut Bízkové doslova „rozproudil“ akademický ekonom Martin Srholec, který má zahraniční zkušenosti z univerzit v norském Oslu a švédském Lundu a působí ve špičkovém centru pro ekonomický výzkum CERGE-EI, na kterém se podílí i Národohospodářský ústav AV ČR.
Srholec podrobil zmiňovaný program ÉTA kritice zejména v kategorii takzvaného „aplikačního garanta“ – tím může být například škola, nemocnice, muzeum či soukromý podnik a nezisková organizace, v řadě případů je to však úředník státní správy, jehož razítko je potřeba k úspěšné žádosti o dotaci a který projekt v jeho průběhu dozoruje. Srholec argumentoval, že výzkumník se tak ocitá se svými často inovativními projekty v rukou konzervativních úředníků, kteří dopředu schvalují něco, co vznikne teprve za tři roky a co potenciálně může jít proti jejich stylu práce. Dozorování takového „aplikačního“ úředníka, který není vědcem a nedokáže do hloubky posoudit význam projektu, podle něj může ohrožovat i samotnou nezávislost výzkumu a nevytváří ani zdravou konkurenci. Ti nejlepší vědci se totiž raději poohlédnou po jiných, méně složitých grantech či se o aplikovaný výzkum ani nepokusí.
Na jeho vystoupení navázal Aleš Vlk ze serveru Vědavýzkum.cz, který se také přimlouval za srozumitelnější a jednodušší žádosti a formuláře, kdy se žadatelé nešťastně potýkají mezi kolonkami „experimentální vývoj“ a „aplikovaný výzkum“. S tím souhlasila i předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, podle níž přílišná byrokratizace škodí české vědě obecně.
Jak se zaměřit na delší projekty?
Martin Srholec se s Rut Bízkovou nicméně shodl na tom, že výzkum v českém prostředí v oblasti aplikovaných věd stále ještě zaostává za zahraničím a spíše než krátkodobé projekty, které drobí zaměření vědců, by se měl soustředit na dlouhodobější, trendy udávající výzkum ve stylu londýnského Institutu pro inovace a veřejný zájem.
Ve volné diskusi poté zaznělo, že by podobné setkání mělo probíhat méně frontálně a více formou jakéhosi workshopu, kde by jednotliví vědci mohli mluvit konkrétněji a otevřeněji o svých zkušenostech s dotačními programy. Tomáš Urbánek z Psychologického ústavu AV ČR například zmínil obtíže, s kterými se potýkají psychologové: že jen komplikovaně uplatňují diagnostické metody jako vědecké výstupy, a musí se jim tím pádem věnovat mimo hlavní činnost.
V druhé části program ÉTA podrobněji představil Marcel Kraus z Technologické agentury a vystoupil zde i místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček. Hlavní přínos setkání vidí ředitel Filosofického ústavu AV ČR Ondřej Ševeček v tom, že svedlo „dohromady zástupce vědní politiky, poskytovatele podpory, management výzkumných organizací a vysokých škol i badatele z různých oborů humanitních a společenských věd.” Díky této konstelaci se podle Ševečka podařilo otevřít několik důležitých otázek a problémů, které se tohoto perspektivního segmentu výzkumu týkají (mj. komunikace a propojení akademické sféry s uživateli vysledků, hledání co nejvhodnějších a nejotevřenějších forem podpory, hodnocení aplikovaných projektů či administrativních limitů, na které badatelé jako nositelé nových iniciativ a řešení mohou narážet).
Pro akademický web ředitel Ševeček dále uvedl, že „řada otázek ovšem zůstala v nabitém dopoledni pouze naznačena, a proto bude z mého pohledu klíčové, zda se podaří zahájit soustavnější a intenzivnější komunikaci všech aktérů a najít pro ni odpovídající platformy. Zdá se, že zájem o takovou komunikaci mají všechny strany, což vnímám jako dobrý signál pro budoucnost a další debaty o nastavování parametrů pro aplikovaný výzkumu v humanitních a společenských vědách v ČR.”
Na titulním obrázku ekonom Martin Srholec, místopředseda AV ČR Pavel Baran a bývalá předsedkyně TAČRu Rut Bízková
Související články:
Ve Filosofickém ústavu se zabývají etikou, Komenským i rukopisy Patočky
Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Přečtěte si také
- Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
- Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
- Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
- V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
- Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
- Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
- Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
- Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
- Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
- Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.