Zahlavi

Seminář připomněl výjimečný osud Joachima Barranda

29. 10. 2019

Joachim Barrande byl všechno, jen ne suchopárný paleontolog zaujatý pouze zkamenělinami, i když jim věnoval podstatnou část svého života. Jako barvitou osobnost, která se musela potýkat s mnoha nepřízněmi osudu, a přesto za sebou nechala úctyhodné dílo, ho představil seminář Akademie věd ČR připomínající 220. výročí jeho narození.

Jméno Joachima Barranda dnes nese nejen jedna pražská čtvrť, ale také most přes Vltavu a skály poblíž Zlíchova. I místo, kde především nacházel zkameněliny, dostalo název Barrandien. Jeho cesta k úspěchu ale byla dlouhá, posetá mnoha překážkami, jak na semináři Joachim Barrande – 220 let dokumentoval Jan Sklenář z Národního muzea v Praze. Upozornil, že slavný paleontolog byl původně inženýrem se specializací pro stavbu mostů a silnic, pak ale vstoupil do služeb bourbonského dvora a stal se vychovatelem Jindřicha, pozdějšího hraběte ze Chambordu, vnuka krále Karla X.

Barrande v Praze

Po červencové revoluci 1830, kdy dav vnikl též do Tuilerijského paláce a rozbil dokonce i laboratoř, v níž Joachim Barrande královského potomka vyučoval, odchází se dvorem Bourbonů do exilu. Přes Lulworth v anglickém hrabství Dorset a přes Vídeň brzy přicestovali na Pražský hrad. Praha se pak na mnoho dalších let stala domovem Joachima Barranda – i poté, co byl od dvora propuštěn.


Budoucí inženýr a paleontolog Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 v Saugues ve Francii

Hlavním zdrojem obživy se mu pak na dlouho staly stavební a inženýrské práce na dopravních cestách. Při nich objevil i lokality s bohatými nalezišti trilobitů a dalších zkamenělin českých prvohorních moří, především u Skryjí a Týřovic. Zkameněliny pak hledal, zkoumal, popisoval a třídil až do konce svého života. Velkou roli sehrálo jeho setkání se skotským geologem a paleontologem Roderickem I. Murchisonem, jehož dílo The Silurian System Joachima Barranda silně inspirovalo k vypracování podobného přehledu z Čech.

Hledání a zkoumání zkamenělin

Sám i s pomocí tzv. skalníků vyhledával Joachim Barrande zkameněliny nejen v blízkém okolí Prahy, ale v širších oblastech středních Čech, směrem k Berounu, Rakovníku i Příbrami. V roce 1852 vychází první svazek jeho rozsáhlého encyklopedického díla Système Silurien du centre de la Bohême, které nakonec čítaly 29 svazků. 22 jich vyšlo za Barrandova života – na více než 6000 stranách s téměř 1200 litografickými tabulemi v nich popsal více než 3500 druhů zkamenělých organismů.

Jan Sklenář toto dílo na semináři o J. Barrandovi představil – velkou část tlustých svazků před ohromené posluchače vyskládal na stolek – a už ani nepřekvapilo konstatování, že šlo o největší monografické dílo na světě, přinejmenším v paleontologii.


Joachim Barrande na více než 6000 stranách popsal přes 3500 druhů zkamenělých organismů.

Joachimu Barrandovi bylo už přes 80 let, když zemřel jeho někdejší žák Jindřich, hrabě ze Chambordu, který ho pověřil vyřízením své pozůstalosti. Podle všeho při cestách s tímto úkolem spojených však Barrande sám onemocněl zápalem plic a zemřel.

Barrandův přínos paleontologii

Nesmazatelně se zapsal do dějin paleontologie, i když ani on se nevyvaroval vědeckých omylů. Jeho pozoruhodné objevy i chyby podrobně popsal na semináři v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze Petr Štorch z Geologického ústavu Akademie věd AV ČR.

Konstatoval, že Joachim Barrande měl nejlepší předpoklady pro špičkovou vědeckou práci, měl ohromný mezinárodní rozhled, dokonalé vzdělání a precizní systematický inženýrský přístup. To vše dokumentuje i motto, jímž se řídila celá jeho práce: „C'est ce que j'ai vu“ neboli „To jest, co jsem viděl“. Udržoval korespondenci s předními osobnostmi evropské i světové vědy ve své době a měl enormní vědecký vliv v zahraničí.

Největší Barrandův přínos pro paleontologii spatřuje P. Štorch v tom, že zásadním způsobem přispěl k poznání ontogenetického vývoje mnoha skupin živočichů. Velice známé jsou jeho vývojové řady trilobitů. Věnoval pozornost vnitrodruhové variabilitě a sekundárním deformacím fosilií v důsledku sedimentace v různých prostředích. Studoval i vzájemné vztahy jednotlivých morfologických znaků, stejně jako existenci některých rodů pouze v určitých typech sedimentů.

Česká jména díky francouzskému vědci

Významný byl i jeho příspěvek k poznání fosilních hlavonožců – orientovanými řezy zkoumal vnitřní stavbu jejich schránek a položil tak základy k jejich moderní klasifikaci. Velkou roli hrálo, že Barrande velmi dobře chápal, jakými živočichy hlavonožci byli a jakým způsobem žili. Rovněž u ostnokožců věnoval pozornost jejich vnitřní stavbě. Jako první rozeznal a doložil příslušnost víček ke kónickým kuželovitým schránkám hyolitů atd. Svou autoritou J. Barrande prosadil také platnost českých rodových jmen mlžů (Babinka, Kralovna, Maminka, Vlasta, Tetinka, Spanila….)

Významný byl podle P. Štorcha i Barrandův přínos pro geologii a stratigrafii – především díky tomu, že objevil a doložil přítomnost silurského systému v oblasti mezi Prahou a Plzní. Také sestavil první geologickou mapu středočeského paleozoika a rozeznal synklinální stavbu paleozoických uloženin v této oblasti.

Současně však Joachim Barrande neústupně setrvával v některých svých vědeckých omylech, zejména kreacionismu (nesmířil se s evolucí) a prosazoval teorii tzv. kolonií. Její pomocí vysvětloval, jak se na některých místech mohly společně ocitnout zkameněliny živočichů, kteří žili v různých geologických obdobích oddělených i miliony let, jinak řečeno, jak se objevila mladší fauna uprostřed vrstev se starší faunou. Brzy po Barrandově smrti však už zcela převážil názor, že tento jev je způsoben tektonickými pohyby zemské kůry.

Barrandův odkaz

Ředitel Geologického ústavu AV ČR Tomáš Přikryl zasadil dílo Joachima Barranda do ještě širších souvislostí. Konstatoval, že – dnešní žargonem řečeno – se dá jednoznačně říci, že hmotný Barrandův odkaz je živoucí infrastrukturou, která byla, je a bude využívána badateli v oboru pelozoika. Dá se však chápat i šířeji, nejen jako knihovna a sbírky, ale také jako soubor práce, píle, logických a metodologických úvah a znalostí. A tím se dotýká celé přírodovědné komunity.

Jak vypadají vybrané Barrandovy lokality v současné době z pohledu ochrany přírody, pak závěrem přítomným přiblížil František Pojer z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Správy chráněné krajinné oblasti Český kras.

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Akademie věd ČR, portrét Joachima Barranda z Wikipedie
Reportáž: Studio OAT

Licence Creative Commons

2019_10_29_BarrandeJ (1)

2019_10_29_BarrandeJ (1)

2019_10_29_BarrandeJ (2)

2019_10_29_BarrandeJ (2)

2019_10_29_BarrandeJ (3)

2019_10_29_BarrandeJ (3)

2019_10_29_BarrandeJ (4)

2019_10_29_BarrandeJ (4)

2019_10_29_BarrandeJ (5)

2019_10_29_BarrandeJ (5)

2019_10_29_BarrandeJ (6)

2019_10_29_BarrandeJ (6)

2019_10_29_BarrandeJ (7)

2019_10_29_BarrandeJ (7)

2019_10_29_BarrandeJ (8)

2019_10_29_BarrandeJ (8)

Vědy o Zemi

Vědecká pracoviště

Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 5 ústavů s přibližně 430 zaměstnanci, z nichž je asi 185 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce