
Vychází výjimečná publikace Katedrála viditelná a neviditelná
07. 05. 2019
Obsahuje bezmála tisícovku stran, váží asi pět kilogramů a pracovaly na ní téměř dvě desítky odborníků po dobu sedmi let. Dvoudílná kniha Katedrála viditelná a neviditelná přináší nejnovější poznatky o chrámu sv. Víta – o architektuře a umělecké výzdobě, o jeho nejranějších dějinách, o osobnostech, které v místě působily, i o hudbě a liturgii, které v průběhu více než tisícovky let rozeznívají chrámové zdi. Publikaci dnes v prostorách Akademie věd ČR představila její hlavní editorka Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu AV ČR.
Kniha Katedrála viditelná a neviditelná je výjimečná svým obsahovým, obrazovým i grafickým zpracováním. Přestože se na jejím obsahu podílelo 17 autorů, celkové vyznění textu je jednotné a není zatížené přespříliš odborným jazykem. Publikaci tak jistě ocení nejen lidé z oboru, ale v podstatě kterýkoli zvídavý čtenář.
Kameny i osudy lidí
První díl nezačíná až u idejí Karla IV. a stavitelství Matyáše z Arrasu, jak se někdy u obdobně zaměřených textů stává, ale už v dobách předcházejících osídlení ostrohu nad Vltavou. Zaobírá se geologickým základem kopce a zmiňuje předchůdce katedrály, tedy kostel Panny Marie z 9. století a baziliku sv. Jiří s rotundou sv. Víta vystavěné na počátku 10. století. První díl končí velkým požárem katedrály v roce 1541.
Hlavní editorka knihy Jana Maříková-Kubková na tiskové konferenci 7. května 2019
Druhý díl je ještě obsáhlejší, přičemž jeho těžištěm je 19. a zejména 20. století. „Úplně na začátku jsme vůbec nepřemýšleli nad tím, že by měla mít kniha dva díly. A už vůbec jsem si nemyslela, že zrovna 20. století zabere tolik prostoru. Ačkoli jsem středověkářka, tak právě 20. století pro mě bylo asi největším zážitkem,“ uvádí archeoložka a duše celého projektu Jana Maříková-Kubková.
Autoři knihy mimo jiné vyzpovídali žijící pamětníky a podařilo se jim sepsat zajímavé osudy a příběhy lidí, kteří ve 20. století v katedrále působili. Ve stínu tehdejších hradních pánů z komunistické strany se v chrámu scházely skupiny věřících, částečně právě tam vzniklo hnutí duchovní obrody národa, které přispělo k pádu režimu v roce 1989. Celonárodní pouti k poctě Anežky České se v chrámu sv. Víta v březnu 1989 zúčastnilo na 15 tisíc lidí.
Katedrála viditelná i slyšitelná
Nevšedním obohacením publikace jsou kapitoly o hudbě a liturgii. Přestože je chrám sv. Víta považován za symbolické místo českého národa a jeden z pilířů evropské kultury, vždy to byl především „kostel“, místo bohoslužeb a modliteb. „Zajímalo nás, jak asi mohly vypadat obřady v době, kdy ještě stála rotunda sv. Víta. K tomu samozřejmě nemáme prameny,“ říká autor muzikologických kapitol David Eben z Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty UK v Praze.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
Průběh liturgie byl pravděpodobně po celé Evropě srovnatelný, v Praze to zřejmě znělo velmi podobně jako v Řezně, pod které jsme tehdy duchovně spadali. Přesto se dá očekávat, že každé místo mělo něco osobitého, spjatého s místními svátky a světci. „Jednou před Vánoci, když jsem na knize pracoval, jsem dostal e-mail od vídeňského kolegy. Psal, že pro mě má malý vánoční dárek, a příloze mi poslal kopii fragmentu nejstarší části oficia sv. Vojtěcha, který právě nalezl,“ vzpomíná David Eben.
A podobných zajímavostí spjatých s osudy katedrály je v knize více. Její velkou předností je grafické zpracování Roberta V. Nováka, které objemnou knihu odlehčuje tak, že se čtenáři dobře prohlíží a čte.
Na knize se obsahově podílelo několik vědců z ústavů Akademie věd ČR, například Taťána Petrasová z Ústavu dějin umění AV ČR nebo Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR.
Jana Maříková-Kubková zdůrazňuje, že takto velkoryse pojatá kniha mohla vzniknout jen díky štědré finanční podpoře mecenášů umění Petra a Radky Turkových. „Když jsem viděl hotovou knihu, vyrazilo mi to dech, je to zajímavé i pro člověka, který nemusí mít rád zrovna historii. Určitě popřemýšlíme o dotisku a uvidíme, jestli se nám podaří zrealizovat anglickou verzi,“ říká Petr Turek.
Více informací o publikaci se lze dozvědět na webových stránkách http://katedrala-viditelna.cz a na Facebooku. O knize rovněž připravujeme podrobnější článek do dalšího čísla časopisu A / Věda a výzkum, které vyjde na začátku června.
Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Přečtěte si také
- Písmo od A po Z. Proč jeho vznik představoval pro lidstvo zásadní zlom?
- Už 100 let odkrývá Archeologický ústav dávnou historii Pražského hradu
- Aplikace HistoryLab. Jak vypadá novodobé pojetí školy hrou?
- V pop kultuře se odrážejí dobové hodnoty i vzorce chování, říká historička
- Archeologové objevili na plánové trase Pražského okruhu rozsáhlé pohřebiště
- Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
- Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
- Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
- Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
- Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.