Zahlavi

Středověcí učenci ve víru diskuzí. Grant ERC umožní jejich výzkum

03. 09. 2020

Uspořádej kvodlibet, nebo zaplať pokutu, platilo v dávné minulosti. Vědecké kruhy byly neúprosné i ve 14. až 16. století. Díky vysokým nárokům však v různých koutech Evropy pravidelně vznikaly mimořádné přehlídky učenosti, na nichž se podílely významné osobnosti té doby, mimo jiné i mistr Jan Hus. Na výzkum kvodlibetů se nyní zaměří pětiletý projekt Oty Pavlíčka z Filosofického ústavu AV ČR, jednoho ze dvou nových držitelů startovního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) ve výši přesahující třicet milionů korun.

Přesuňme se v čase o šest století nazpět. Jsme na půdě pražské univerzity a právě se chystá událost roku, kvůli níž se na jednom místě sešli intelektuálové z celé fakulty svobodných umění, zbystřili také politici, místní šlechta a církevní představitelé. Co nevidět začne kvodlibet, jakýsi středověký předchůdce vědecké konference. 

Doklady o těchto akcích mají vedle Karlova vysokého učení i další evropské univerzity a pro Otu Pavlíčka jde o skvělou příležitost, jak nahlédnout do akademické dílny dávných dob. Je jedním ze dvou vědců, kteří za Českou republiku získali prestižní startovní grant Evropské výzkumné rady určený pro mladší vědce. Uspěl v konkurenci 3272 návrhů, a ocitl se tak mezi 436 vybranými badateli, jejichž projekty budou financovány.


Ota Pavlíček z Filosofického ústavu AV ČR

Za významného přispění grantu ve výši 1,26 milionu eur, tedy asi 33 milionů korun, bude moci vzniknout rozsáhlá databáze kvodlibetů. Shromáždit, zkatalogizovat a probádat – tak by se dal shrnout pětiletý plán projektu Academia. „Zatím se podařilo doložit, že se kvodlibety konaly na čtrnácti univerzitách, mezi nimi například ve Vídni, Krakově, Heidelbergu nebo Glasgow. Teď je potřeba jít do ‚terénu‘ do archivů a ponořit se do starých rukopisů,“ říká autor projektu.

Těžký úděl kvodlibetáře
Slovo kvodlibet pochází z latiny – quodlibet znamená cokoli. A přesně o tom středověké učené debaty byly – o čemkoli z univerzitní oblasti vědění. Rozsah témat byl nepřeberný, od logiky či fyziky přes medicínu a teologické otázky až po dobovou politiku. Naproti tomu forma byla vesměs jednotná: stanovená osoba klade jednotlivým profesorům fakulty otázky a oni odpovídají na základě svých aktuálních učených poznatků.

Na takzvaného kvodlibetáře to přirozeně kladlo vysoké nároky. Musel se na své výstupy pečlivě připravovat, všem tématům musel rozumět, navíc bylo žádoucí, aby mistrům uměl argumentačně odporovat. Ostatně musel si ke každé otázce připravit vždy dva scénáře: pokud učenec řekl A, kvodlibetář musel namítnout B – a obráceně.


Příklady kvodlibetních zápisů

„To ale pořád není všechno, byl současně i organizátorem akce a jejím předsedou. Není divu, že se lidem do těžké úlohy nechtělo. Nebylo výjimkou, že mistr, kterého fakultní výbor zvolil do role kvodlibetáře, tuto ‚výsadu‘ odmítl i za cenu toho, že musel zaplatit pokutu,“ prozrazuje Ota Pavlíček, „jsou doloženy také případy – například z univerzity v německém Erfurtu –, kdy volba vyšla až napodeváté, osm profesorů raději vydalo peníze z vlastní kapsy, než aby stálo v čele této akce.“

Bez písemných poznámek by pořadatel a moderátor diskuze v jedné osobě naprosto pohořel. Vznikaly tak kvodlibetní příručky a další záznamy a ty pro dnešní vědce přirozeně představují poklad. Spolu s fakultními statuty, jež obsahují předpisy pro konání akce, jsou významným pramenem pro bádání o tom, jak se ve středověku formovala evropská vzdělanost a kulturní dědictví.

České prvenství
Do projektu se zapojí Pavlíčkovi kolegové z dalších evropských institucí, například Britové, Rumuni, Poláci a další. „Bohužel nebudu moci poslat na každou univerzitu svého výzkumníka, sféry bádání si rozdělíme po regionech. Například anglicky mluvící prostředí bude zkoumat kolega z Anglie, další badatel se zaměří na italské rukopisy, jiní na Německo a Rakousko. Navíc existují dva rozsáhlé archivy mikrofilmů ve Francii a USA, které shromažďují fotografie rukopisů včetně těch ze špatně přístupných soukromých sbírek.“

Co všechno tým Oty Pavlíčka ve středověkých zápisech objeví, nelze zcela předjímat. Nejlépe zmapovaná situace je v tuto chvíli na pražské univerzitě. Na základě dosavadních poznatků se jeví jako největší evropská kvodlibetní disputace akce z roku 1409, která předcházela vydání Dekretu kutnohorského. Podle zápisů z univerzitní knihy se jí zúčastnilo 149 mistrů. Předsedal jí Matěj z Knína a s přípravou mu pomáhal Jeroným Pražský, později upálený v Kostnici spolu s Janem Husem.


Mistr Jan Hus

Ostatně i Jan Hus se postavil do čela jedné z pražských disputací. „Osoby kvodlibetářů jsou vůbec zajímavý fenomén. Většinou to byli již matadoři, bývalí děkani fakulty, nebo dokonce rektoři univerzity. A mnohdy je čekala ještě velká kariéra. Lovaňský kvodlibetář se tak třeba stal i papežem – Hadriánem VI.,“ poznamenává historik filozofie zkoumající učeneckou diskuzi ve středověku ve všech možných podobách.

Grant ERC získal rovněž Christian Sippl z Geofyzikálního ústavu AV ČRČlánek o jeho projektu Milestone zaměřený na výzkum slabých zemětřesení, jež mohou vést k ničivým katastrofám, najdete zde.

Připravila: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů AV ČR; archiv Oty Pavlíčka, Filosofický ústav AV ČR (úvodní foto: Pozdně středověká malba, tzv. Rubenow Tafel, vybrazující první kvodlibetáře na univerzitách v Rostocku a Greifswaldu); Shutterstock

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

-->