Zahlavi

Dobrý život a dobrá smrt: dvojice publikací zkoumá možnosti eutanazie

02. 03. 2022

Téma eutanazie, dobrovolné smrti za pomoci lékaře, je složité a citlivé. Spojuje totiž poznatky řady oborů od lékařství a psychologie, až po aplikovanou etiku a filozofii. Aby byla veřejná diskuze o asistované smrti otevřenější a přehlednější, vydali renomovaní odborníci z AV ČR dvojici publikací, která problematiku eutanazie podrobně zkoumá a zpřístupňuje všem čtenářům.

Eutanazie je jedním z hlavních bodů současné bioetiky, disciplíny zkoumající otázky medicíny a nakládání s životem. Takzvaná aktivní eutanazie, tedy dobrovolné ukončení života z rukou lékaře, je legální jen v hrstce zemí. V rámci Evropy jde o země Beneluxu a od minulého roku také o Španělsko a Portugalsko. Jen v Nizozemsku v roce 2020 si tento odchod ze světa zvolilo téměř sedm tisíc nevyléčitelných pacientů.

Český právní systém však eutanazii neuznává, podobně jako většina států světa. Stejně jako kdekoli jinde jde i u nás o citlivé téma. Také proto se polemiky nad výhodami, negativy i možnostmi asistované smrti často nesou v emotivním a vypjatém tónu. O zlepšení této situace se dlouhodobě snaží Tomáš Hříbek z Filosofického ústavu AV ČR a David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR. Nedávno jim oběma vyšly monografie na toto téma, které poskytují přehled o aktuálním stavu diskuze. Problematiku eutanazie analyzují ze dvou odlišných filozofických východisek.

Odchod ze světa jako svobodná volba
Kniha Obrana asistované smrti Tomáše Hříbka argumentuje ve prospěch uzákonění eutanazie, přesto neponechává bez odpovědi ani důvody odpůrců. Protože se v prvních částech svého díla věnuje dosavadním poznatkům s odkazy na zahraniční zdroje, je možné jej číst jako shrnutí toho nejaktuálnějšího, co bylo k tématu napsáno. „Literatura k některým aspektům problematiky eutanazie v našem prostředí zkrátka chyběla. Nenašli bychom mnoho českých autorů, kteří se tomuto tématu v minulosti systematicky věnovali,“ upozorňuje Tomáš Hříbek, podle kterého byla a je většina polemik ideologicky nebo světonázorově zabarvená.

Tomáš Hříbek se ve své knize Obrana asistované smrti věnuje celé řadě argumentů zastánců i odpůrců eutanazie.
Tomáš Hříbek se ve své knize Obrana asistované smrti věnuje celé řadě argumentů zastánců i odpůrců eutanazie.

Kniha se nezabývá pouze filozofickými otázkami smrti (takzvané thanatologii) nebo z nich pramenícím morálním problémům. Také sumarizuje technologie a postupy, které jsou v současnosti k dispozici lidem, kteří se rozhodnou dobrovolně ukončit svůj život.

Autor předkládá důkazy, že pro některé pacienty tyto metody nejsou dostatečné, mohou být zdlouhavé, nehumánní nebo dokonce nemravné. Argumentuje ve prospěch autonomie, svobodné vůle nakládat s vlastním životem, a vyvrací domněnky odpůrců, podle kterých má bolest a utrpení v životě člověka své místo a hodnotu.

Závěrem poukazuje, že z morálního hlediska nemá smysl rozlišovat mezi postupy, které dnes lékaři již k úlevě pacientů využívají, a těmi, které se nám v současnosti zdají být kontroverzní. Poslední kapitoly vyvracejí obavy ze zneužití eutanazie a orodují za lepší kulturu smrti v našem prostředí.

Smrt jako součást dobrého života
David Černý v knize Eutanazie a dobrý život zvolil zcela odlišnou strategii a přistoupil k problému asistované smrti z pozice teorie dobrého života, takzvaného welfaru. Podle ní by měla všechna morální rozhodnutí ve výsledku vést k zajištění co nejlepšího a nejkvalitnějšího života jednotlivce. Teorie o dobrém životě se publikací táhne jako jednotící linka, která spojuje všechny typy předkládaných argumentů pro, nebo proti eutanazii.

David Černý v monografii Eutanazie a dobrý život podrobně zkoumá vztah lékaře k umírajícímu pacientovi.
David Černý v monografii Eutanazie a dobrý život podrobně zkoumá vztah lékaře k umírajícímu pacientovi.

I přes odlišný přístup autor během příprav narazil na podobný nedostatek ve zdrojích jako jeho kolega. „Argumentace v dosavadní literatuře, a to jak ve prospěch, tak proti eutanazii, postrádala tematickou jednotu a ucelenost. Často působila jako výčet neuspořádaných myšlenek nebo námitek,“ vysvětluje David Černý a poznamenává, že ačkoli oba nové tituly vznikaly odděleně, je možné jeho monografii číst jako odpověď na Obranu asistované smrti.

David Černý zdůrazňuje, že ačkoli je sám emotivně přesvědčen o pozitivech eutanazie, shledává dostupné racionální argumenty, včetně těch z knihy Tomáše Hříbka, jako nepřesvědčivé.

Pokud je možné utrpení pacientů řešit jiným způsobem než aktivním usmrcením, měla by být taková alternativa preferovaná. „Všechny argumenty velí, že lékaři mají povinnost umenšit utrpení pacienta, ale logicky nutně nevedou až k eutanazii,“ shrnuje autor a jako příklad metody, která dovede ulehčit poslední okamžiky umírajícího zmiňuje paliativní sedaci. Při ní lékaři pomocí léků navodí snížený stav vědomí až bezvědomí, které setrvá až do smrti pacienta.

Stejně jako předchozí monografie se i Eutanazie a dobrý život obsáhle věnuje tvrzením odpůrců, které označuje jako argumenty kluzkého svahu. Ty tvrdí, že pokud bude eutanazie zavedena jako legální praktika, časem vyústí ve špatné výsledky a zneužití. Oba filozofové tyto námitky považují za mylné. Předkládají důkazy a data ze zahraničí, kde ke systémovému zneužití nedochází.

David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR
David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR

Závěrem autor poukazuje na fakt, že je možné konzistentně zastávat odmítavý postoj k eutanazii, a zároveň se v co nejvyšší míře snažit o odstranění utrpení. Tyto dva přístupy, které jsou v lékařské etice často chápány protichůdně, si dle Davida Černého neprotiřečí.

Pro zdravější diskuzi o asistované smrti
Právě lékařům a zdravotníkům, kteří o umírající pacienty pečují, je blízká rétorika zdůrazňují fakt, že lidský život je třeba především chránit. Obě nové monografie mohou těmto odborníkům pomoci ve formulování konzistentních argumentů a přesvědčení.  

V českém prostředí hlasitě zaznívají také názory orientované nábožensky. „Je s podivem, že v převážně sekularizované zemi jako je Česko se k problematice asistované smrti stále nejčastěji vyjadřují lidé, kteří v diskuzích vycházejí striktně ze svého náboženského přesvědčení a sledují teologická východiska,“ popisuje další z motivací k práci na knize Tomáš Hříbek. Oba autoři zdůrazňují, že problémem není samotná náboženská debata, ale fakt, že ovlivňuje i veřejnost, která podobný světonázor nesdílí.

Helena Haškovcová, odbornice na lékařskou etiku, která ke knize Davida Černého napsala recenzi a u díla Tomáše Hříbka vytvořila anotaci knihy, zdůraznila důležitost monografií. „Obě knihy jsou mimořádně kvalitní a cenné. A to především co do své argumentační síly. Měla by se s nimi seznámit jak odborná, tak případně poučená laická část veřejnosti,“ uvedla a ocenila i fakt, že ačkoli jsou texty určeny především badatelům, jsou přístupné i neodborníkům. Síla argumentace i přehlednost obou knih pramení z analytického přístupu obou vědců. Důležité důkazy jsou logicky roztříděny, každý výrok je vysvětlen, velký důraz autoři kladou na zhodnocení každého závěru důkazu.

Obě knihy čtenářům poskytují ucelený a systematický vhled do ryze racionálních argumentů, které by mohly výrazně změnit směr současné vypjaté diskuze a posunout tematiku asistované smrti v našem prostředí o krok dál.

Text: Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Nakladatelství Academia; Nakladatelství Filosofia; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce