Zahlavi

Nakládání s potravinami v EU se musí změnit, apelují vědci

08. 06. 2020

Omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celkové přehodnocení přístupu společnosti k potravinám. To jsou jen některé z návrhů odborníků, jak docílit udržitelného potravinového systému v zemích Evropské unie. Na akutní potřebu proměny způsobu výroby a distribuce potravin v rámci EU upozorňuje aktuální zpráva vědecké poradní skupiny Evropské komise SAPEA (Science Advice for Policy by European Academies), jejíž členem je i Akademie věd ČR.

Produkce potravin je zodpovědná zhruba za třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů. A roční náklady na plýtvání jídlem dosahují stovky miliard eur. I kvůli tomu je podle autorů zprávy nutné od základů změnit dosavadní přístup obyvatel starého kontinentu k hospodaření s potravinami.

Jejich udržitelná produkce patří podle odborníků k nejvýznamnějším výzvám lidstva v jednadvacátém století. V Evropě, kde žije většina obyvatel v relativním nadbytku, to však na první pohled nemusí být zřejmé.


Koordinátor programu Potraviny pro budoucnost Strategie AV21 Jaroslav Doležel

„Neuvědomujeme si totiž, že produkce potravin velmi zatěžuje životní prostředí a že v současné podobě je trvale neudržitelná. Zpráva komise mi dává naději, že na evropské úrovni bude této problematice konečně věnována taková pozornost, jakou si zaslouží,“ komentuje vznik dokumentu Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, koordinátor programu Potraviny pro budoucnost, který podporuje Akademie věd ČR v rámci své Strategie AV21.

Potravinový systém budoucnosti

„Potraviny představují velmi komplexní systém, v rámci kterého se prolínají sociální, ekonomické a ekologické aspekty,“ říká socioekonomický geograf Peter Jackson z univerzity v britském Sheffieldu, předseda multidisciplinární pracovní skupiny představitelů evropských akademií věd, která dokument vypracovala.

„Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že roční finanční náklady na plýtvání potravinami činí devět set miliard eur v ekonomických nákladech a dalších osm set miliard v sociálních nákladech. To je důvod, proč ‚business as usual‘ již není možný,“ vysvětluje vědec.


Roční náklady na plýtvání potravinami činí podle odhadů 900 miliard eur v ekonomických nákladech.

Více než dvou set stránková zpráva SAPEA, jejíž vznik si vyžádal sbor eurokomisařů, podle něj není pouhým upozorněním na problémy, které dnešní veřejnost již začíná vnímat, ale poskytuje řadu praktických příkladů, jak lze na udržitelnější a spravedlivější způsoby nakládání s potravinami v Evropě přejít. Patří mezi ně například omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celková proměna přístupu společnosti k potravinám.

Přechod na takový model musí být podle vědců koordinován na lokální i mezinárodní úrovni a musí zahrnout zemědělství i rybolov. Za klíčové způsoby podnícení změny považují autoři zprávy zdanění a právní předpisy.

Se změnami můžeme začít hned

Dokument s názvem Udržitelný potravinový systém pro Evropskou unii, který se detailně věnuje zejména společenským aspektům této proměny, nyní putuje k Evropské komisi a bude podkladem pro její novou strategii s názvem Farm to Fork strategy for a sustainable food system.

Podle Jaroslava Doležela ale můžeme mnoho věcí začít měnit hned. Například rostlinnou výrobu, kterou ekonomika a současná podoba dotací motivují k pěstování monokultur několika plodin na velkých plochách, což má za následek zhoršování kvality půdy, její erozi, omezenou schopnost zadržovat vodu a také ztrátu biodiverzity.


Pěstování monokultur několika plodin na velký plochách vede ke zhoršování kvality půdy, její erozi atd.

„Podobně je možné snížit ztráty při cestě potravin od producenta ke spotřebiteli, omezit plýtvání potravinami a lépe využívat biologický odpad. Je také nutné vyšlechtit a pěstovat plodiny odolné vůči chorobám a škůdcům, a omezit tak používání toxických pesticidů,“ vypočítává vědec a doplňuje, že všem těmto oblastem se program Potraviny pro budoucnost věnuje (více se o něm dočtete také v časopise A/ Věda a výzkum 3/2017).


3/2017 (verze k listování)
3/2017 (verze ke stažení)

Unikátní propojení evropských akademiků

Na projektu SAPEA, v rámci kterého zpráva o udržitelném potravinovém systému pro EU vznikla, se podílí přes sto akademií věd a učených společností z více než čtyřicet zemí Evropy, včetně Akademie věd ČR.

SAPEA je součástí poradního orgánu při Evropské komisi SAM (Scientific Advice Mechanism) a sdružuje několik evropských akademických federací: ALLEA, Academia Europaea, EASAC, Euro-CASE a FEAM. Zahrnuje tedy jak technické obory a přírodní či lékařské vědy, tak vědy humanitní a společenské.

Cílem projektu je zprostředkovávat nejnovější vědecké poznatky ve formě, která bude použitelná pro rozhodování nejvyšších politických činitelů na evropské úrovni.

Připravila: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, Pavlína Jáchimová, AV ČR

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce