Zahlavi

Na světě klesá počet velkých šelem – vymírání čelí například levharti

23. 02. 2024

V českém jazyce jej nazýváme různými jmény – leopard, pardál, panter. Správně je však jen jedno. Levhart. Tato velká kočkovitá šelma se dnes vyskytuje už jen v Africe a na jihu Asie, ačkoli dříve obývala i Evropu. Populace levhartů totiž čelí hrozbě vymírání. Proč tomu tak je, zjišťovali vědci a vědkyně z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Soustředili se na levharta skvrnitého a na to, jak další šelmy ovlivňují areál, v němž je rozšířen. Zjistili, že levhartů v oblasti ubývá, pokud se v ní setkávají s jinými šelmami. Žádná z nich nicméně za jejich úbytek nemůže. Studii publikoval časopis Journal of Vertebrate Biology.

Velké šelmy nyní zažívají dramatický pokles početnosti po celém světě, převážně kvůli ztrátě přirozeného prostředí a konfliktům s lidmi. Jejich vyhynutí ale může mít vážné důsledky na fungování celého ekosystému. Stavy levharta skvrnitého jsou v současnosti kritické a jeho populace jsou na mnoha místech na pokraji vyhynutí. Tito predátoři již vymizeli z více než 60 % svého původního areálu výskytu, což zdůrazňuje naléhavou potřebu zachovat a obnovit zbývající populace.

Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a její kolega Michal Škrobánek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se ve studii zaměřili na modelování ekologických interakcí levhartů s šelmami, se kterými se ve svém areálu rozšíření v Africe a na jihu Asie mohou potkat. „Tradičně se interakce šelem zkoumají na vybraném území a s omezeným počtem druhů. Například levhart a tygr nebo levhart, lev a hyena. Naše studie je unikátní tím, že modeluje interakce všech šelem s hmotností větší než patnáct kilogramů,“ říká Natália Martínková.


Jako jedna z mála velkých kočkovitých šelem se levhart zdržuje často v korunách stromů, kam si vynáší svou kořist a ukrývá ji zde před dalšími predátory, například lvy a hyenami. Levhart má velkou sílu a stavbu těla uzpůsobenou ke šplhání, a dokáže na strom vytáhnout zvíře podstatně těžší, než je on sám.

Jsou na vině lvi a tygři?
Obvykle se ve studiích zaměřených na sledování vztahů velkých šelem objevuje informace, že počet levhartů klesá zejména v oblastech, kde roste populace lvů nebo tygrů. „Náš statistický model ale ukázal, že vliv velkých šelem není rozhodující pro to, zda se levhart v dané oblasti vyskytovat bude, nebo ne. Překvapil mě zejména nízký vliv nejčastěji studovaných velkých šelem, jako jsou lvi, tygři nebo hyeny, který byl srovnatelný s vlivem šelem, se kterými se může levhart v přírodě setkat jen těžko, jako je rys ostrovid nebo medvěd hnědý,“ vysvětluje Michal Škrobánek. 

Vědci zjistili, že významným ukazatelem pro výskyt levharta jsou naopak středně velké druhy šelem jak v Africe, tak i v Asii. „Domníváme se, že je to důsledek složitých potravních vztahů. Zatímco velké šelmy mohou lovit levharta i jeho kořist, menší šelmy mohou lovit některou kořist levharta, ale také mohou samy jako jeho potrava sloužit,“ vysvětluje Michal Škrobánek.

Když velký masožravec jako třeba levhart vymizí, často počet těch středně velkých naroste. „Menší šelmy mají výhodu kratšího reprodukčního cyklu a soběstačnosti v menším areálu. Středně velcí predátoři tak mohou být úspěšnější v narušeném prostředí, nárůst jejich početnosti tedy není příčinou vyhynutí levhartů, ale jeho důsledkem,“ říká Natália Martínková. „Podobně například v našich podmínkách pozorujeme vysokou početnost lišek v oblastech, kde chybějí rysi a vlci,“ dodává její kolega.


Teritoriální souboje mezi tygry a levharty jsou podle odborníků v přírodě běžné, protože tygr se snaží eliminovat svou konkurenci. Jelikož je tygr větší a silnější, může nakonec svého konkurenta i zabít.

„Velké kočkovité šelmy jsou fascinující skupinou disponující rozmanitostí a schopností přizpůsobit se různým situacím a prostředí. Přestože jsou veřejně oblíbenou a dosti probádanou skupinou živočichů, jsou taky společně s dalšími velkými masožravci předmětem častého konfliktu s lidmi,“ vysvětluje Michal Škrobánek. Je to podle něj právě člověk a jeho často cílené úsilí jako lov či pytlačení, které stojí za radikálním snižováním početnosti šelem. „Přitom začíná být jasné a průkazné, jak významnou roli vrcholoví predátoři a velcí masožravci v přírodě mají. V oblastech, kde vyhynou, se často promění celé druhové spektrum a vegetace.“

Údaje pro výzkum pocházejí nejenom od odborníků na šelmy, ale i od přírodovědných nadšenců a fotografů z řad veřejnosti. Výzkumníci totiž ve své studii využili veřejně dostupné informace z různých databází, jako je IUCN (International Union for Conservation of Nature) pro areály rozšíření šelem, GBIF (Global Biodiversity Information Facility) pro místa pozorování šelem, WorldClim pro data o místním klimatu a SEDAC (Socioeconomic Data and Applications Center) pro mapy, které popisují člověkem vyvolané změny v krajině.


Rozšíření levharta skvrnitého podle dat z roku 2016

Velké kočkovité šelmy žijí i v České republice, o tom, jak je to s jejich návratem do české přírody, jsme psali v článku Návrat divokých šelem v magazínu A / Věda a výzkum 1/2021.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Akademie věd ČR
Foto: Shutterstock; Whitesachem, CC BY-SA 4.0 via Wikimedia Commons (mapa)

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce