Zahlavi

Asteroid, který zahubí lidstvo? Takový se objeví jednou za sto milionů let

01. 07. 2022

Popkultura, především ta filmová, vykresluje asteroidy jako apokalyptické zabijáky, kteří svým dopadem zničí veškerý známý život na Zemi. Pravda je však taková, že naprostá většina vesmírných těles, která vstoupí do naší atmosféry, při sestupu shoří. Mají totiž v průměru méně než jeden metr a astronomové je pro jejich jasný svit při pádu označují jako bolidy. Jaké rozměry by tedy musel asteroid mít, aby skutečně lidstvo vyhladil? A máme proti takovým nějakou účinnou ochranu? Na tyto i další otázky odpovídali odborníci z Astronomického ústavu AV ČR na veřejné besedě nazvané Blízkozemní asteroidy – nebezpečí i příležitost.

Akce byla organizovaná k datu Mezinárodního dne asteroidů, který každoročně připadá na 30. června. Jde o výročí dopadu takzvaného Tunguzského meteoritu, který se před 114 lety, tedy v roce 1908, zřítil na území centrální Sibiře. Se svými padesáti metry šířky vyvolal mohutnou explozi, přibližně dvou tisíckrát větší, než jakou způsobila atomová bomba svržená na Hirošimu. Jedná se o nejničivější dopad vesmírného tělesa na naši planetu v novodobé historii. Proč se takto devastující událost připomíná, ptáte se? Protože je velmi vzácná, nastane průměrně jen jednou za tisíc let.

Čím větší, tím vzácnější
Srážka naší planety s vesmírnými tělesy je jinak událost poměrně běžná. Podle Petra Pravce z Astronomického ústavu AV ČR vstupují do zemské atmosféry menší asteroidy v průměru každý měsíc. Mají však jen malé rozměry a při sestupu zcela shoří. „Jde o tělesa překvapivě křehká, někdy je pohromadě drží jen gravitace,“ připomíná. „Najdeme-li je ležet na zemi, jde pouze o jejich malou a nejpevnější část, která sestup atmosférou a následný dopad přežila.“

Většina těles shoří při vstupu do atmosféry, například ve formě jasného bolidu.

Většina těles shoří při vstupu do atmosféry, například ve formě jasného bolidu.

Větší a nebezpečné asteroidy, ty s rozměry nad 20 metrů, se Zemí kolidují podstatně vzácněji, průměrně jednou za sto let. Objekty s velikostí ještě větší, nad 600 metrů, jejichž dopad by teoreticky mohl vyvolat negativní globální efekt, se se Zemí srazí v průměru jednou za půl milionu let. Podobně masivní těleso jako byl desetikilometrový asteroid Chicxulub, který před 66 miliony lety nejspíše zapříčinil masové vymírání druhů na konci druhohor, se pak na horizontu naší planety objeví velmi zřídka, pouze jednou za sto milionů let.

Je lepší nebýt překvapen
Přestože je pravděpodobnost srážky s nebezpečným asteroidem nízká, je výhodné si o nich držet přehled. Proto americká kosmická agentura NASA iniciovala plán Asteroid Watch, který si klade za cíl zmapovat na 90 % kosmických těles s velikostí nad 140 metrů, které by mohly do blízkosti Země vstoupit. Tento rozměr nebyl vybrán nahodile, ale na základě modelů. Tělesa o těchto a větších rozměrech byla totiž klasifikována jako pro život na Zemi potenciálně nebezpečná.

Jedním z takových nebezpečných objektů byla v minulosti planetka Apophis, která měla podle odhadů do Země narazit v roce 2068. „Díky přesnějším datům a modelů je ale tahle možnost už zcela vyloučená,“ uklidnil posluchače Petr Pravec a doplnil, že blízko prolétající planetka pro astronomy představuje jedinečnou příležitost k výzkumu. NASA tedy plánuje k této planetce poslat sondu OSIRIS-REx během její mise v roce 2029.

Vědci se však připravují také na nemilou eventualitu, kdyby Zemi nějaké bezprostřední nebezpečí opravdu hrozilo. Jak odklonit blížící se asteroid pomocí metody kinetic impactor (nárazem do něj) bude zkoumat mise sondy DART. Ta se 26. září 2022 záměrně srazí s asteroidem Dimorphos, který je menším z dvojice kolem sebe obíhajících těles v rámci asteroidového systému Dydimos.

Srážka sondy DART s asteroidem ze systému Dydimos je plánovaná na 26. září 2022.
Srážka sondy DART s asteroidem ze systému Dydimos je plánovaná na 26. září 2022.

Cílem mise bude nejen změnit jeho dráhu, ale především srovnat výsledky počítačových modelů, které predikují chování před a po nárazu, s reálnými daty. Na výpočtu těchto pro misi životně důležitých modelů a dat se přímo podílejí vědci z Astronomického ústavu AV ČR.

Příležitost, kterou je třeba využít
Tělesa pohybující se v blízkosti naší země jsou pro české badatele zajímavá. Věnují se například studiu rozpadlých asteroidů — takzvaných rubble pile (hromádka sutin). U těch vědci zjišťují, jakým způsobem funguje jejich mechanika, vzájemné působení a jak k rozpadu došlo. Zdali jde o důsledek srážky s jiným objektem v minulosti, nebo je na vině působení slunečních větrů. Chování asteroidů v současnosti jim tak umožňuje nahlédnout do vzdálené historie těchto objektů.

Díky tomu se vědcům z Astronomického ústavu AV ČR tak před několika lety podařilo objevit a prozkoumat velmi mladý, do té doby neznámý pár asteroidů. Dvě kolem sebe kroužící tělesa, odborníky nyní označovaná jako 2019 PR2 a 2019 QR6, vznikla asi před 300 lety, pravděpodobně rozpadem větší planetky. Při dalším pozorování pak vědci zjistili, že jeden z objektů vykazuje aktivity typické pro komety. Odhalili tak, že v jeho složení se nacházejí těkavé látky, pravděpodobně voda, či oxid uhelnatý. Nacházení takových zdrojů je pro astronomii a kosmonautiku důležité. „V budoucnosti bude pravděpodobně možné takové látky využívat, namísto toho, abychom je tam složitě dováželi ze Země,“ uzavírá Petr Pravec. Příležitost k dalšímu výzkumu této specifické dvojice planetek se vědcům naskytne mezi léty 2033 a 2034, kdy se pár opět přiblíží k Zemi.

Text: Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons. 

Přečtěte si také