Vědci zpochybnili teorii o jediném tvůrci eposu Beowulf
11. 11. 2021
Hrdinský epos Beowulf, nejvýznamnější dílo staroanglické literatury, zřejmě nenapsal pouze jeden autor, jak se dosud někteří vědci domnívali. Časopis Nature Human Behaviour dnes uveřejnil studii, která tuto hypotézu vyvrací. Jedním z členů mezinárodního autorského týmu je Petr Plecháč, expert z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Debatu o autorství eposu Beowulf, který vznikl na přelomu osmého a devátého století, vedou vědci již řadu let. Rozsáhlou analýzu staroanglických básnických textů uveřejnil například časopis Nature Human Behaviour již v roce 2019. Autoři článku, vědecký tým ze Spojených států amerických a Číny, v něm podpořili teorii, že epos čítající přes tři tisíce veršů je z pera jediného tvůrce.
Zopakovat uvedené postupy a ověřit hypotézu jediného autora měla za cíl studie autorů Petra Plecháče z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Andrewa Coopera z Univerzity v Uppsale, Benjamina Nagye z Univerzity v australském Adelaide a Artjomse Šeļy z Polské akademie věd v Krakově. Začali se jí zabývat hned po uveřejnění původní studie v roce 2019 a došli k opačným závěrům.
„Výsledky studie z roku 2019 byly zkresleny chybami v datech, nevhodně použitými metodami a některé z nich nešlo vůbec zopakovat,“ říká Petr Plecháč, matematický lingvista a specialista na analýzu verše a frekvenční charakteristiky básnických textů z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. „Naše detailnější analýza přesvědčivě dokazuje, že epos Beowulf je značně stylově různorodý. Stylovou jednotnost, kterou našli autoři v roce 2019, nemůžeme potvrdit,“ dodává vědec.
Beowulf je hrdinský epos o rozsahu 3182 veršů, což je zhruba desetina celé staroanglické poezie. Vznikl patrně na přelomu osmého a devátého století a dochoval se v jediném rukopisu. Děj vychází ze starogermánských lidových pověstí a je postaven na třech hrdinských soubojích válečníka Beowulfa, po kterém je skladba také pojmenována. Dílo vyšlo několikrát i v češtině.
Odkaz na publikaci:
DOI článku:
10.1038/s41562-021-01222-5
Odkaz na článek:
https://www.nature.com/articles/s41562-021-01223-4
Více informací:
Mgr. Petr Plecháč, Ph.D. et Ph.D.
Oddělení teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR
e-mail: plechac@ucl.cas.cz
Přečtěte si také
- Kosmickému záření na nejvyšších energiích dominují těžké kovy
- Neobyčejná genetika obyčejných šípků – umí dělit lichý počet chromozomů
- První umělé zatmění Slunce – s českou účastí
- Vědci krotí houbu, smrtelně nebezpečnou pro oslabené pacienty
- Nová role známého genu: CDK12 je nezbytný pro zrání vajíček a plodnost
- Čeští vědci potvrdili masivní přemnožení invazního sumce v jižním Španělsku
- Platy učitelů v roce 2024 a výhled: na horské dráze
- Archeologické léto zve letos do Šikmého kostela, na vykopávky i k experimentům
- Solarografický meeting 2025 – mezi vědou a uměním
- Čeští vědci detekovali požáry v kanadských lesích
Vědy o Zemi
Vědecká pracoviště
- Geofyzikální ústav AV ČR
Geologický ústav AV ČR
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
Ústav geoniky AV ČR
Ústav pro hydrodynamiku AV ČR
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.