Předsedkyně na zámku: Vedení AV ČR navštívilo Botanický ústav

Botanický ústav Akademie věd ČR má snad nejkrásnější sídlo, které si vědecké pracoviště může představit. Nachází se v památce světového dědictví UNESCO, v zámeckém areálu v Průhonicích, kterému na konci 19. století vtiskl tvář hrabě Silva-Tarouca a šestadvacetiletý architekt Jiří Stibral. Ústav v rámci svých cest nyní navštívila předsedkyně Eva Zažímalová a místopředseda Zdeněk Havlas. 

„Jsem ve funkci osmý den, ale snad jsem se připravil dobře,“ zavtipkoval hned na začátek nově jmenovaný ředitel Jan Wild. Vedení vzápětí představil velký úspěch ústavu – první souhrnnou mezinárodní monografii o české flóře a vegetaci, která vznikla ve spolupráci s Ústavem botaniky a zoologie při Masarykově univerzitě a v těchto dnech vychází anglicky v nakladatelství Springer. Kromě aktuálních dat obsahuje i údaje z historických herbářů a v nejbližší době by na ni měly navázat i veřejně přístupné webové stránky pladias.cz. „Je to v podstatě souhrn všeho, co o české flóře a vegetaci víme,“ říká jeden z editorů knihy Petr Pyšek, který pak názorným příkladem vysvětlil rozdíl mezi flórou a vegetací: „Buk je flóra, a vegetace bučina.“ 

Předsedkyně Eva Zažímalová a místopředseda Zdeněk Havlas studují mapu parku v Průhonicích. Má 250 hektarů.

Chvála taxonomii 

Právě v taxonomickém výzkumu má Botanický ústav dlouhou tradici, i když zejména mezi mladšími vědci není o tuto oblast až takový zájem – výstupy v podobě knih se málo citují a snižují vědcům hodnocení.

„Je to mravenčí práce, která nepřináší rychlé výsledky. Přitom je to naprostá nutnost, bez které se neobejdeme. Botanik musí vědět, s čím pracuje,“ říká vedoucí taxonomického oddělení Zdeněk Kaplan, podle něhož může ústav získat ve srovnání s dalšími institucemi časem naopak výhodu, pokud si své unikátní zázemí udrží. V tomto směru ho podporuje i zájem veřejnosti, například publikace ústavu Klíč ke květeně České republiky se v době svého vydání stala na několik týdnů nejprodávanější knihou. V současnosti připravuje nakladatelství Academia její druhé, aktualizované a rozšířené vydání. 

Na procházce zámeckým parkem, vpravo od přesedkyně botanik Zdeněk Kaplan, vlevo místopředseda Rady pracoviště Vít Latzel

Sto tisíc stromů 

Pýchou, ale i starostí Botanického ústavu je pak rozsáhlý zámecký park o rozloze 250 hektarů a sto tisíci stromech, z nichž jenom rododendronů je tu na osm tisícovek. Takový park vyžaduje kontinuální údržbu a velký personál, přičemž příjmy ze vstupného do parku pokryjí jenom polovinu ročních nákladů. „Přiznám se, že dlouhodobě řešíme problém, jak park utáhnout,“ uvádí ředitel Jan Wild s tím, že péče o park má vliv i na strukturu ústavu. Z celkem 385 zaměstnanců je tu sto dvacet vědeckých pracovníků. „Řada zahradníků a techniků je tu však na čtvrtinový i menší úvazek. Navíc část technického personálu vyžaduje i naše pokusná zahrada a sbírka mokřadních rostlin v Třeboni,“ říká ředitel, pod jehož ústav spadá kromě šesti průhonických také čtyři oddělení v Třeboni a Brně a několik servisních laboratoří. 

Vedoucí Správy Průhonického parku Jiří Šmída popisuje renovaci podzámeckého alpina

Růžová zahrada 

Poté už následovala samotná prohlídka parku, který v posledních letech prošel podstatnou proměnou. S podporou Norských fondů se ústavu podařilo obnovit podzámecké alpinum, jehož součástí je i nově otevřená stezka s lavičkami, která otevírá nádherné výhledy na zámek a vede kolem zahrady se čtyřiceti druhy růží. Jak praví pověsti, za hraběte Silva-Taroucy se tu přerůstající smrky sekaly šavlemi, aby šlechtici viděli ze zámeckých oken na podzámecký rybník. 

Součástí prohlídky byly i laboratoře, které jsou podobně jako pokusné zahrady a skleníky umístěné v horní části parku zvané Chotobuz, kde se vědci snaží mimo jiné zachránit vyhynulý druh české květeny, matiznu bahenní, nebo odhalit příčiny šíření invazních rostlin. 

Botanik Petr Pyšek patří mezi nejcitovanější české vědce, je odborníkem na invazivní rostliny

Což je vlastně takový paradox: nádherné zámecké prostory jsou památkově chráněné, a využívají se tudíž zejména jako kanceláře či k reprezentačním účelům, zatímco vědecká pracoviště jako laboratoře analýzy DNA či populační genetiky sídlí z části i v upravených dělnických buňkách, které tu zůstaly po stavbě dálnice D1. 

Na titulní fotografii je s vedením AV ČR ředitel ústavu Jan Wild

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR 
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR

Přečtěte si také

• Vědecká rada na návštěvě v Dolních Břežanech
• Akademický sněm uvítal navýšení rozpočtu. „Je to pozitivní zpráva,“ řekla předsedkyně
• Odborníci hovořili o potenciálu a rizicích genetických modifikací
• ČR hostila 68. plenární zasedání ESFRI
• Potřebujeme ucelenou strategii pro boj se suchem, shodují se čeští odborníci
• Bez omezení benzinové a naftové dopravy nelze splnit cíle Pařížské dohody
• Kosti dokážou to, co kůže a krev. Unikátní výzkum publikoval časopis Nature
• Do Fyziologického ústavu putuje ocenění HR Excellence in Research Award
• Nová databáze DNA představuje vzorky ze starodávných lidských populací
• AV ČR vydala stanovisko k evropskému rámcovému programu Horizon Europe