Zahlavi

Deprese ze samostudia. Studenti během koronaviru čelí novým výzvám

29. 09. 2020

Je zřejmé, že rok 2020 bude více než s čímkoli jiným spojen s nemocí covid-19. Ovlivňuje všechny sféry našeho života. Obrázek o tom, jak první vlna pandemie zasáhla vysokoškolské studenty, dokresluje aktuální průzkum sociologů z Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. Dokázali se mladí lidé vypořádat s vládními opatřeními? A jaké výhledy vědci mají pro druhou vlnu? 

Zatímco děti do lavic usedly už na začátku září, vysokoškoláci do svých alma mater vstupují již tradičně o měsíc později. Některé vysoké školy či univerzity výuku odstartovaly ve čtvrtém zářijovém týdnu, jiné studenty přivítají až 5. října. Vítání ovšem letos bude naprosto odlišné od minulých let. Například v Praze se vzhledem k nařízení hygienických stanic posluchači fakult se svými pedagogy vůbec nesetkají. A situace se zpřísňuje každým dnem.

První vlna covidu
Není pochyb o tom, že letošní školní i akademický rok výrazně poznamená pandemie nového typu koronaviru, který se do Evropy dostal v lednu 2020. Nouzový stav, vyhlášený 12. března 2020, zahrnoval mimo jiné uzavření vysokých škol.


Semináře prostřednictvím webových platforem byly jednou z možností, jak nahradit prezenční výuku.

Tehdy všeobecný lockdown téměř zastavil život. Alespoň na oko. Ulice i budovy byly prázdné, lidé se – minimálně dokud je nenalákalo slunečné počasí – zdržovali doma. Ve skutečnosti řada procesů běžela, byť utlumeně dál: kola ekonomiky se musejí točit, ve školství se učivo musí odučit, zkoušky odzkoušet a diplomy předat. Není prostor pro výpadek.

Ke slovu proto přišly alternativní formy výuky. Prezenční studium vystřídalo distanční, zavedly se různé webináře, online semináře či přednášky, navýšila se také míra samostudia a vzrostla e-mailová komunikace kantorů se studenty.

Ať se s tím poperou
Na to, jak se s novou, dosud nepoznanou situací vyrovnávali právě vysokoškoláci, se zaměřil průzkum Sociologického ústavu AV ČR a Fakulty sociálních věd UK, který je součástí mezinárodního projektu. „Zapojilo se do něj sedmadvacet zemí. Díky tomu budeme moci porovnat, jak studenti různých národností fungovali při omezeních v první vlně pandemie. Prozatím máme k dispozici jen data z české části průzkumu, ale očekáváme, že výstupem celého projektu bude i knižní publikace výsledků,“ tvrdí jeden z jeho autorů Jan Klusáček ze Sociologického ústavu AV ČR.

Co dotazování v rámci sedmi českých univerzit ukázalo? „Zejména nás překvapilo, jak výrazně pozitivněji mladí lidé vnímali výuku po internetu v porovnání se samostudiem. Když už nemohli chodit na přednášky prezenčně, ocenili snahu vyučujících vést je alespoň v online formě. A ne to celé takříkajíc hodit studentům na hlavu, poslat jim materiály a literaturu k nastudování, ať se s tím sami popasují,“ říká Jan Klusáček. O tom svědčí i grafy níže, jejichž pravé sloupce ukazují nejvyšší stres a zátěž na studenty v případě, že samostudium převažovalo nad online výukou.


Průměry pociťované studijní zátěže a stresu podle poměru nárůstu online výuky a osobního studia před první vlnou pandemie covidu-19 a během ní

Právě negativně vnímané samostudium přitom podle 6497 vyhodnocených dotazníků v průběhu pandemie vzrostlo téměř dvojnásobně, o 7,8 hodiny týdně. Výuka prostřednictvím webových videokonferenčních platforem, jež se v době před koronavirovými omezeními využívala minimálně, dosáhla během sledovaného období, tedy mezi 28. dubnem a 19. květnem, navýšení o 4,5 hodiny týdně.


Počet hodin týdně strávených ve vyučování, osobním studiem a placenou prací

Průzkum pokračuje
„Vysokoškoláků jsme se také ptali, zda se nebojí, že ten nápor nezvládnou a budou muset studium ukončit. Tady celkem logicky sebevědoměji vystupovali ti z vyšších ročníků, kdežto prváci se cítili být daleko více ohroženi,“ poznamenává Jan Klusáček.

Zvýšené nároky na studium, větší zátěž a stres, strach z neúspěchu, ale i nemožnost společenského setkávání s vrstevníky, méně pracovních příležitostí a úbytek finančních prostředků. Jak sociologové zjistili, to vše se odrazilo v pocitech smutku, frustrace a úzkosti. V porovnání s daty z roku 2014 vysokoškoláci letos v dubnu a květnu měli daleko větší sklon k depresivitě.

„Jakmile se semestr rozběhne naplno, jsme připraveni v průzkumu pokračovat i při podzimní vlně pandemie, abychom mohli přinést relevantní čísla o tom, jak studenti na koronavirová omezení reagují,“ slibuje Jan Klusáček. Více pozornosti chce spolu s kolegy Michaelou Kudrnáčovou ze Sociologického ústavu AV ČR a Petrem Soukupem z Fakulty sociálních věd UK věnovat tomu, jak se vysoké školy poučily z jarní vlny a výpadku prezenční výuky, a pocitu ohrožení nebo důvěry ve státní instituce u studentů.

Připravila: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, archiv Sociologického ústavu AV ČR

Přečtěte si také

Sociálně-ekonomické vědy

Vědecká pracoviště

Česká společnost prochází od r. 1989 hlubokou a mnohostrannou transformací. Její analýza je – vedle rozvíjení základního teoretického výzkumu - aktuálním úkolem ústavů této sekce. Zhodnocení výsledků ekonomické proměny, výzkum otevřených problémů dalšího ekonomického vývoje, studium transformace sociální struktury, teoretické základy nového právního systému, aktuální otázky psychologie osobnosti a sociální psychologie, to vše jsou témata, jimiž sociální vědy vstupují do živé diskuse s celou společností. Mnohé z těchto výzkumů využívají komparace s obdobně se měnícími zeměmi Střední Evropy. Rovněž se zkoumají nutné předpoklady a možné důsledky vstupu naší země do Evropské unie. Sekce zahrnuje 5 ústavů s přibližně 260 zaměstnanci, z nichž je asi 150 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce