Zahlavi

Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky

04. 03. 2024

Nejistota, nestabilita, nedostatečné finanční ohodnocení. Na seznam můžeme přidat také zatěžující administrativu a nepřehledný systém v oblasti státní správy. Zjištění, která vyplynula z nedávno publikované studie Sociologického ústavu AV ČR, naznačují, že čeští podnikatelé – zejména sebezaměstnané osoby a mikropodnikající – nemají zrovna na růžích ustláno. Jsou ohroženi prekaritou? Jakým dalším limitům a bariérám musí čelit?

Výzkumná zpráva shrnuje aktivity projektu zaměřeného na podnikání a prekaritu v České republice. Co pojem označuje, vysvětluje jedna z autorek Romana Marková Volejníčková ze Sociologického ústavu AV ČR: „Obecně se o prekérní práci hovoří jako o nejisté, nestabilní, málo ohodnocené a s nízkými sociálními výhodami.“ Odborníci ji zkoumali především v souvislosti se zaměstnaneckým statusem. V minulých letech však mnozí z nich začali poukazovat na to, že také podnikající trpí neduhy prekérní práce.

Na situaci v České republice výzkumníci ukazují, že zákonné podmínky čerpání různých dávek ze sociálního a zdravotního pojištění nejsou totožné se skupinou zaměstnaných a podnikající jsou na tom hůře. Typickým příkladem je nemocenské pojištění. Za zaměstnance jej povinně hradí zaměstnavatel, podnikatel se k němu musí přihlásit. „Prvních čtrnáct dnů nemoci platí za zaměstnance zaměstnavatel. Podnikateli je ale hrazeno až od čtrnáctého dne nemoci, navíc v nižší míře. To vede k nutnosti zakládat si dražší soukromé pojistky, případně se spoléhat na příjem manžela nebo manželky,“ doplňuje autorka výzkumu.


Podnikající řeší rovněž otázky, jak se finančně zabezpečit na dobu nemoci.

Jsou podnikatelé spokojení?
Dotazníková šetření ukazují, že míra pociťované prekarity závisí na oboru podnikání. V době pandemie šlo především o oblasti cestovního ruchu, pohostinství a osobních služeb, kde respondenti nejvíce pociťovali negativní dopady pandemie covidu-19. Své podnikání hodnotili jako nejisté a deklarovali finanční problémy. Na druhou stranu, v otázkách zaměřených na celkovou spokojenost s podnikáním patřili tito respondenti (vyjma pohostinství) k těm spokojenějším, a to i v době, kdy čelili nejisté situaci v podnikání. Naopak ti, kteří podnikali v oboru zdravotnictví, deklarovali kladný dopad pandemie na svoji finanční situaci.

Specifická oblast dotazníkového šetření se zaměřila na jinak poměrně opomíjenou skupinu začínajících podnikatelů a podnikatelek. Z výzkumu vyplývá, že jsou objektivně v nelehké finanční situaci, subjektivně však nepociťují zhoršenou osobní pohodu. Lze usuzovat, že mají elán a drive, ten však může vést i k tomu, že do podnikání investují více zdrojů, než by bylo vhodné.

„Negativní vliv finanční situace do značné míry eliminuje to, že mají noví podnikající vyšší míru optimismu, pokud jde o důvěru v úspěch svého podnikání. Rovněž se ukázalo, že jedním z faktorů odrážejících pozitivní přístup k podnikání jsou samostatnost a autonomie,“ doplňuje výzkumnice.

Legislativa by měla umožňovat levné a rychlé zahájení podnikání a stejně tak i jeho ukončení. U nás je nicméně systematická podpora začínajících podnikajících zatím spíše na okraji politického zájmu, zaměřuje se hlavně na vybranou skupinu technologických startupů.

Rozdíly mezi ženami a muži
Výzkumná zjištění potvrzují, že významným faktorem prekarity v podnikání je pohlaví. „Data ukazují, že podnikatelky jsou mnohými aspekty prekarity zasaženy silněji než muži. Jde o oblasti týkající se financí, dopadu pandemie, obav o přežití podnikání i osobní pohody – zdraví a wellbeing,“ vysvětluje Romana Marková Volejníčková.

Kvalitativní sondy formou hloubkových rozhovorů pak detailněji rozkrývají, jak reflektují míru prekarity ve svém podnikání muži a jak ženy. Nejde pouze o to, že ženy podnikají v tzv. feminizovaných oborech, kde jsou obecně nižší příjmy, ale jsou to také pečující povinnosti, které ovlivňují jejich podnikatelské dráhy.


Ženy musí své podnikání skloubit i s péčí o rodinu.

Výzkumníci se blíže zaměřili na strategie, jak se zajistit během výpadku příjmu v době nemoci. Nutnost kombinovat péči o rodinu s výdělečnou činností ovlivňuje příjem žen z podnikání, což následně určuje, jak efektivně se mohou ženy finančně „krýt“ na dobu vlastní nemoci.

Nižší příjem podnikatelkám zpravidla neumožňuje, aby využívaly tytéž alternativy jako muži. Zatímco ženy si platí dobrovolné nemocenské pojištění, muži využívají možnosti dražších komerčních pojistek. Podnikatelky se pak případně musí v době nemoci spoléhat na příjem manžela, což ve výsledku zvyšuje jejich ekonomickou závislost.

Jak situaci zlepšit?
Projekt rozkryl ve vztahu k orgánům státní správy mnohá nová a důležitá témata. Kde mám jako podnikající hledat informace v nenadálých situacích? Na jaký úřad se mám obrátit? Kdo mi poradí? Otázky, které trápí většinu dotazovaných. Problém s nalezením ověřených informací zvyšuje nedůvěru ve stát a instituce, které by podnikajícím měly být oporou. To pak vede k čerpání poznatků z různých poradenských webů či zakládání svépomocných skupin na sociálních sítích. Zde však hrozí riziko, že „dobře míněné“ rady nemusí být zcela pravdivé.

Pro některé je velkým problémem nadměrná administrativní zátěž. Pomohl by přechod do digitálního prostředí? „Mnozí podnikající by to uvítali. V naší výzkumné zprávě ale upozorňujeme, že je potřeba respektovat digitální kompetence různých skupin podnikajících. Například ti, kterým je více než padesát let, nemusí být natolik informačně zdatní, aby to zvládli. Těmto skupinám je třeba s přesunem agendy do digitálního světa nabídnout pomoc,“ říká Romana Marková Volejníčková.

Výzkumná zpráva obsahuje řadu doporučení mířících k orgánům státní správy, a to v oblastech, kde podnikající pociťují vysokou míru prekarity. Jedná se například o zavedení takzvaného ošetřovného pro podnikající, kteří si dobrovolně hradí nemocenské pojištění, i další náměty směřované ke zlepšení podnikatelského prostředí.

Podle sociologů se však blýská na lepší časy – v rámci Portálu občana má vzniknout Portál podnikatele, který bude pod správou Ministerstva průmyslu a obchodu a bude možné zde dohledat aktualizované, volně dostupné informace.

Sociologický výzkum pokrývá období posledních tří let. Kromě pracovníků ze Sociologického ústavu AV ČR se na něm podílel rovněž tým z Vysoké školy ekonomické v Praze. Šetření probíhala z velké části během pandemie covidu-19 v době platných pandemických opatření.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy SOÚ AV ČR
Foto: Shutterstock

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

 

Přečtěte si také

Sociálně-ekonomické vědy

Vědecká pracoviště

Česká společnost prochází od r. 1989 hlubokou a mnohostrannou transformací. Její analýza je – vedle rozvíjení základního teoretického výzkumu - aktuálním úkolem ústavů této sekce. Zhodnocení výsledků ekonomické proměny, výzkum otevřených problémů dalšího ekonomického vývoje, studium transformace sociální struktury, teoretické základy nového právního systému, aktuální otázky psychologie osobnosti a sociální psychologie, to vše jsou témata, jimiž sociální vědy vstupují do živé diskuse s celou společností. Mnohé z těchto výzkumů využívají komparace s obdobně se měnícími zeměmi Střední Evropy. Rovněž se zkoumají nutné předpoklady a možné důsledky vstupu naší země do Evropské unie. Sekce zahrnuje 5 ústavů s přibližně 260 zaměstnanci, z nichž je asi 150 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce