Zahlavi

Vědci popsali nové „písmeno“ v tubulinovém kódu, důležité pro vývoj neuronů

21. 08. 2025

Tubulinový kód je abeceda, kterou buňka řídí chování své kostry – mikrotubulů. Tento kód ovlivňuje vývoj neuronů i plasticitu mozku (schopnost měnit sílu spojení mezi neurony) a jeho poruchy souvisejí s neurodegenerativními nemocemi, například Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Vědci z Biotechnologického ústavu AV ČR v centrum BIOCEV ve spolupráci se zahraničními kolegy nyní popsali dosud neznámou modifikaci, která tuto abecedu rozšiřuje o nové „písmeno“.

Každá buňka má vnitřní kostru. Její součástí jsou i mikrotubuly – dlouhé „koleje“ poskládané z podjednotek α- a β-tubulinů. Tyto koleje zajišťují například vnitrobuněčný transport a umožňují dělení buněk a tvorbu řasinek. Instrukce, jak mají mikrotubuly správně fungovat a komunikovat s okolím, jsou na jejich povrchu zapsány jako tzv. tubulinový kód, což je soubor chemických značek na koncích α- a β-tubulinů.

Jak TTLL11 zapisuje tubulinový kód

Jedním z proteinů, které se účastní zápisu tubulinového kódu, je enzym TTLL11. V časopise Science Advances vědci ukázali, jakým způsobem TTLL11 píše tubulinový kód. Pomocí kryo-elektronové mikroskopie odhalili, že TTLL11 se na mikrotubul váže neobvyklým způsobem, kdy vazebnou doménou se přichytí k jednomu „kolejovému pruhu“ (protofilamentu) a katalytická doména zapisuje kód na sousedním. Tento unikátní způsob rozpoznání podkladu vysvětluje, proč TTLL11 preferuje upravovat tubulin přímo v sestaveném mikrotubulu. TTLL11 také rozšiřuje abecedu kódu tím, že konce tubulinů nerozvětvuje, ale koncové řetězce přímo prodlužuje o jednotky až desítky molekul glutamátu. Tím vzniká nový typ modifikace, který se odlišuje od tradičního větvení a může zásadně měnit chování mikrotubulů.

Hmotnostní spektrometrie a buněčné experimenty dále ukázaly, že TTLL11 umí obnovit i konce zkrácených variant tubulinu, které byly dříve považovány za nenávratně ztracené. Tím dokáže molekulám tubulinu prodloužit život a vrátit je zpět do spřažených enzymatických cyklů, například cyklu tyrosinace/detyrosinace, které jsou zásadní pro správné fungování (nejenom) nervových buněk.

Širší význam

Získané poznatky přidávají další kámen do mozaiky výzkumu posttranslačních modifikací mikrotubulů a pomáhají tak popsat a pochopit základní fyziologické procesy v buňkách a organismech. Výzkum může do budoucna inspirovat nové terapeutické strategie u onemocnění spojených s poruchami funkce mikrotubulů.

Kontakt:

Jana Campbell
Biotechnologický ústav AV ČR
Jana.Campbell@ibt.cas.cz


Publikace: Jana Campbell, Miroslava Vosahlikova, Samar Ismail, Margareta Volnikova, Lucia Motlova, Julia Kudlacova, Kseniya Ustinova, Ivan Snajdr, Zora Novakova, Miroslav Basta, Irina Gutsche, Marie-Jo Moutin, Ambroise Desfosses, Cyril Barinka; Mechanistic Insights into TTLL11 Polyglutamylase-Mediated Primary Tubulin Chain Elongation; Sci Adv (2025), 2025 Aug

TZ ke stažení zde.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce