Zahlavi

V Evropě mizí sysel. Vědci ukazují proč

14. 05. 2026

Pestrá krajina mizí a spolu s ní i sysel obecný. Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR se podíleli na nové mezinárodní studii, která dosud nejdetailněji mapuje výskyt tohoto ohroženého druhu v Bulharsku. Výsledky publikované v časopise European Journal of Wildlife Research ukazují, jak citlivě je sysel vázán na konkrétní podobu krajiny. Studie zároveň upozorňuje, že ani chráněná území dnes často nezajišťují potřebné podmínky pro dlouhodobé přežití syslích populací. Zjištění mohou výrazně pomoci při ochraně evropských stepních ekosystémů.

Sysel obecný (Spermophilus citellus) kdysi patřil k běžným obyvatelům evropských luk a pastvin. Dnes ale z mnoha oblastí mizí. Vědci proto analyzovali více než 3 300 ověřených lokalit výskytu z let 2004–2023 v rámci dlouhodobého monitoringu, výzkumných a ochranářských projektů v Bulharsku. Pomocí detailního modelování následně zkoumali, jaké podmínky druh skutečně potřebuje k přežití.

Ukázalo se, že sysli preferují otevřené travnaté biotopy s dobře propustnými půdami a specifickými teplotními podmínkami. Velmi důležitou roli hraje jemná mozaika prostředí, kde kolísá teplota během dne a svah je orientovaný vůči slunci. Naopak intenzivně obdělávané zemědělské plochy sysli spíše opouštějí.

Chraňte krajinu, ne jen jednotlivá území

„Výsledky ukazují, že sysel dokáže přežívat jak v nížinách, tak na horských pastvinách, pokud krajina nabízí vhodnou strukturu a dobře odvodněné půdy,“ říká první autorka studie Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která byla zodpovědná za analýzu dat.

Výzkum zároveň upozorňuje na alarmující skutečnost. Pouze asi 6 % nejvhodnějších biotopů se nachází v národně chráněných územích. Přibližně třetina spadá do soustavy Natura 2000, ani tam ale často není zajištěna potřebná péče o krajinu – například pravidelná pastva, sečení nebo omezení zarůstání travnatých ploch.

„Nejvhodnější lokality pro sysly se často nacházejí mimo chráněná území, zejména v tradičně obhospodařované krajině v okolí menších sídel. Právě tam dnes probíhají největší změny využití krajiny, které mohou vést k rychlému zániku vhodných biotopů,“ doplňuje Maria Kachamakova z Ústavu biodiverzity a výzkumu ekosystémů Bulharské akademie věd, která se dlouhodobě věnuje ekologii a ochraně syslích populací.

Pastva a pestrost rozhodují

Klíčovou roli pro přežití syslů přitom hraje tradiční hospodaření, zejména pastva a mozaikovitá zemědělská krajina. Právě zarůstání pastvin, homogenizace krajiny a přeměna travnatých ploch na intenzivně využívaná pole patří mezi hlavní příčiny úbytku tohoto ikonického druhu.

Studie také potvrzuje, že ochrana biodiverzity nespočívá jen v ochraně jednotlivých druhů, ale celých ekosystémů a tradičních způsobů využívání krajiny. Sysel obecný je totiž důležitou součástí stepních společenstev. Jeho nory využívají další živočichové a sám tvoří významnou část potravy řady ohrožených predátorů, například orla královského nebo raroha velkého.

„Věříme, že naše výsledky pomohou lépe plánovat ochranu stepních biotopů i obnovu vhodných lokalit pro návrat syslích populací nejen v Bulharsku, ale i České republice, kde je sysel intenzivním hospodařením rovněž ohrožen, stejně jako další druhy zemědělské krajiny,“ uzavírá Natália Martínková.

Odkaz na publikaci: High-resolution species distribution and ecological niche model of European ground squirrel in its ancestral land: https://link.springer.com/article/10.1007/s10344-026-02089-5  

Kontakt:

Natália Martínková
Ústav biologie obratlovců AV ČR
martinkova@ivb.cz

TZ UBO_sysel_02
Sysel obecný se ve volné přírodě obvykle dožívá 2 až 5 let. V zajetí může přežívat déle, výjimečně kolem 8 až 10 let. Mláďata mají vysokou úmrtnost, zejména kvůli predaci a nepříznivému počasí. Samice mívá zpravidla jeden vrh ročně, nejčastěji se rodí 3 až 8 mláďat. Mláďata se rodí v podzemních norách holá a slepá a z nory začínají vycházet asi po jednom měsíci.
FOTO: Ivailo Dimitrov

TZ ke stažení zde.

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce