Brutální, legrační, nadčasová. Kosmova kronika slaví 900 let

Obsahuje milostná dramata, vražedná spiknutí i historky, co se vyprávějí v hospodě u piva. Zároveň je ale prošpikovaná biblickými a antickými odkazy. Kronika Čechů se právem označuje za první český bestseller. Před pár dny uplynulo 900 let od smrti jejího autora, děkana svatovítské kapituly Kosmy. Výročí jsme věnovali článek v aktuálním čísle časopisu A / Easy.

Nejdříve ho vykastrovali, aby nemohl mít potomky, později oslepili, aby ještě víc oslabili jeho vliv. Většinu života se zmítal mezi knížecím stolcem a vězením. A nakonec ho najatý vrah proklál oštěpem, když seděl na záchodě a konal svou potřebu.

Scéna jako vyšitá z Hry o trůny? Kdepak. Řeč je o knížeti Jaromírovi, jehož neslavný osud ve své kronice vedle stovky dalších sepsal děkan svatovítské kapituly Kosmas. A není to jediný brutální příběh, osmdesátiletý stařec jich během svého života zaslechl mnoho a leccos i sám zažil.

Na počátku 12. století se informace šířily převážně ústně, takže se často měnily s každým dalším vyprávěním. Kanovník se proto rozhodl, že je zaznamená, aby je uchoval i pro další pokolení. Tak vznikla Kronika Čechů, první ucelené dějiny českých zemí.

„Kosmas si tím vysloužil titul nejvlivnějšího spisovatele a také ‚autora‘ pověstí o původu rodu Přemyslovců, o bájných knížatech i o těch, kteří vládli jako křesťané až do jeho doby,“ upozorňuje Václav Žůrek z Filosofického ústavu AV ČR. Své řemeslo kronikář perfektně ovládal, postavám příběhů uměl vdechnout život. Ale co víc – tu chválil, tu kritizoval, výsledkem čehož je svědectví o tom, kdo byl schopný a úspěšný kníže a kdo se naopak na knížecím trůně historicky znemožnil.

„Jeho vyprávění je navíc napínavé, plné otevřeného násilí, intrik a politických převratů, místy připomíná středověký thriller, čímž si zajistil mnoho generací pozorných čtenářů,“ dodává badatel.

Emoce skryté i prýštící
„My se totiž nadšeně smějeme, když vidíme, jak někdo zakopl nohou o kámen – a kolik uvidíte v této mé práci zakopnutí, kolik zkratek gramatického umění!“ Kosmas se v úvodu svého díla, kterému zasvětil posledních šest let života, opravdu nešetřil. Sebemrskačsky okomentovat vlastní literární neumětelství sice patřilo k tradici středověkých vzdělanců, ale tahle pasáž taky naznačuje, že autor nebyl žádný suchar.

Vyobrazení bratrů Čecha a Lecha v Budyšínském rukopisu, který také obsahuje Kosmovu kroniku.

„Podobné rétorické vytříbenosti a více či méně úspěšné pokusy o vtipy vidíme i v dopisech, které si v západní Evropě v Kosmově době navzájem posílali intelektuálové. Z jejich textů čiší radost ze psaní i z toho, že je bude číst někdo, kdo porozumí slovům a ocení styl,“ vysvětluje Matouš Jaluška z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Byl Kosmas opravdu veselý chlapík s velkým rozhledem a extrovertními ambicemi? Těžko říct. Osoba kronikáře zůstane zahalena tajemstvím dějin. Pár informací ale jde vyčíst na stránkách jeho díla nebo mezi řádky. Tak například měl ženu Božetěchu a syna Jindřicha (celibát kněží se totiž v Čechách ve 12. století prosazoval jen velmi zvolna). Zmínky o své rodině Kosmas – i když jen strohé – začlenil přímo do kroniky. To je významné gesto, které svědčí o tom, jak moc je měl rád. Vlastně je postavil na roveň velikánů českých dějin a dopřál jim věčnou slávu.

Emoce v daleko větším rozsahu nechal vyvěrat, když psal o vyvraždění Vršovců. Kruté popravy dětí zřejmě viděl na vlastní oči: „Vždyť to byli chlapci dobré povahy, pozoruhodné tváře, na pohled milí – takové neumí zobrazit ani dovedný umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně. Viděli jsme – je to politováníhodné –, jak je táhnou na trh a jak velmi často vykřikují: ‚Maminko! Maminko!‘ když je krvavý kat drží v podpaží a zabíjí nožem – jako prasátka.“

S dětmi se sice zacházelo jako s „malými dospělými“, ale samozřejmě i ve středověku vyvolávaly jiné, silnější city než dospělí, zejména tehdy, když se jim ubližovalo.

Víte, že… Kronika je psaná latinsky a má tři knihy. Vznikla v letech 1119 až 1125. Poslední zápis je z 21. října 1125 a informuje o smrti autora. Původní rukopis se nedochoval. Kroniku známe jen z jejích opisů. Nejstarší známý je lipský. Kosmova Chronica Boemorum je součástí i největší rukopisné knihy světa, Codexu gigas (na obrázku vlevo). Dnes by se dala označit za „bestseller“ – kromě toho, že byla po celý středověk hojně opisována, z ní vycházeli i další dějepisci.

Mistr hravého slova
Pojďme k něčemu veselejšímu. Kosmas se totiž s gustem věnoval i scénkám lechtivým. Ostatně neodpustil si dvojsmyslnou poznámku už v jedné z prvních kapitol, kdy Libuše nabádá posly, aby šli pro Přemysla Oráče, a ubezpečuje je, že je povede její kůň, který „tou cestou nejednou klusal“.

Ještě víc se do toho opřel ve vyprávění o Matyldě, vévodovi Welfovi a jejich intimním životě. Odvážil se zabrousit až k pozoruhodným detailům a použít barvité příměry stejně jako jadrné nadávky, kterými šlechtična nakonec vévodu zasypala, když nedokázal uspokojit její touhu (úryvek najde dole v boxíku O přihlouplém oslíkovi).

Že takhle správná kronika nemá vypadat? Že by měla obsahovat spíš datace a jednoduché popisy událostí a méně prostopášných či vybájených historek? Fikce tu ale má smysluplnou úlohu – pomohla Kosmovi formulovat obecné myšlenky a podpořit je silnými a přesvědčivými příklady. Kronika čtenářům napříč staletími předkládala srozumitelné vysvětlení, co to znamená být Čech, a posilovala pocit sounáležitosti.

První kniha s klíčovým symbolem Přemyslem Oráčem a jeho přísahou na stadickém oraništi je obrazem vznešeného ideálu, ke kterému máme vzhlížet. Zbývající knihy jsou spíš varováním, co se stane, když se moc dostane do špatných rukou. I po devíti stech letech proto Kosmova kronika představuje víc než jen dějepis – je to trvalá připomínka, že i v srdci Evropy se vždy hrála ta nejstarší a nejdrsnější ze všech her o trůny.

Zajímá vás, proč Kosmas psal o ženách silnějších než muži, o zázracích, které činí mrtví natruc živým, nebo o zvířecích výkalech? Nenechte si ujít přednášku Matouše Jalušky na festivalu Týden Akademie věd ČR, která se uskuteční ve čtvrtek 6. listopadu v Praze.

Článek vyšel pod názvem 900 let Kosmovy kroniky v  A / Easy 2/2025:

2/2025 (verze k listování)
2/2025 (verze ke stažení)

Časopis A / Easy vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Jana Kuřátková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Wikimedia

 Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Proč populisté bodují? Cílí na voliče, kteří mají pocit nepřijetí a nejistoty
• Cesta k šetrnosti: etnolog Petr Jehlička zkoumá, jak omezit plýtvání jídlem
• Přepište učebnice, našli jsme kost aneb Jaké převraty občas zažívá věda
• Neviditelné životy: jak lze využít zkušenosti dělníků a sběračů odpadu?
• Sedm pohledů na velikonoční symbol. Co si vědci představují pod vajíčkem?
• Literatura je pevně svázána s kontextem doby. Jak číst mezi řádky?
• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost