Zahlavi

Nová kniha vypráví o židovských a romských rodinách za holokaustu

22. 12. 2020

Zkušenosti židovských a romských rodin, které čelily hrůzám holokaustu, se prolínají a do určité míry podobají. O genocidě Romů a Sintů za druhé světové války se toho ví méně než o genocidě Židů. V obou případech ale platí, že stále existují neodkrytá zákoutí minulosti a nové úhly pohledu – například rodinná perspektiva. Zabývá se jí kniha Jewish and Romani Families in the Holocaust and its Aftermath, která nedávno vyšla v americkém nakladatelství Rutgers University Press. Její spolueditorkou je Kateřina Čapková z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.  

Výzkum holokaustu se krátce po válce zaměřoval především na popis a rekonstrukci toho, co se přesně stalo. Definovaly se pojmy, zkoumalo se, kolik lidí zahynulo, postupně vycházelo na světlo, jak fungovaly koncentrační a vyhlazovací tábory a podobně. Například v Německu se výzkumníci soustředili především na zločiny nacismu a vyrovnání se s vlastní vinou. Spíše na oběti nežli pachatele se pak obracela pozornost badatelů v Izraeli, Polsku a později také Spojených státech.

Zhruba od osmdesátých let 20. století se ve Spojených státech a západní Evropě rozvíjí výzkum holokaustu z genderové perspektivy. Převážně badatelky se věnují osudům konkrétních lidí, a to často žen a dětí. V březnu 2017 se v Praze konala velká mezinárodní konference, která tento pohled rozšířila na celou rodinu. Konferenci organizovala Kateřina Čapková z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR spolu s Eliyanou Adlerovou z Pensylvánské státní univerzity a Ruth Leiserowitzovou z Německého historického ústavu ve Varšavě. Některé vybrané příspěvky, které zazněly na tehdejší konferenci, tvoří základ nyní vydané knihy.


Knihu vydalo americké nakladatelství Rutgers University Press.

Rozvody v ghettu

Kniha přináší nové poznatky o každodenním životě v polských židovských ghettech, například o manželství a rozvodech. Jak ve své kapitole popisuje Michal Ungerová z izraelské Ashkelon Academic College, manželství v ghettech se rozváděla zejména na žádost žen a při realizaci pomáhala speciální rabínská komise. Důvodů k rozvodu bylo víc. Podle náboženských zvyklostí by se žena, pokud by nevěděla, co se stalo s jejím mužem, v budoucnu mohla znovu provdat jen s velkými obtížemi. V době hrozících deportací proto páry žádaly rabíny o účelový rozvod s tím, že v případě přežití se znovu nechají sezdat.

Manželství se ale rozpadala rovněž z důvodů, které jsou aktuální i dnes. Páry si prostě přestaly rozumět. V ghettu to nezřídka souviselo se změněnou rolí mužů a žen. Muž, který měl před válkou určité postavení, zaměstnání a roli v rámci rodiny, se ocitl bez prostředků a s malou možností zajistit rodinu. Zatímco žena, dříve v domácnosti, získala možnost přivýdělku úklidem, pomocí v kuchyni nebo ručními pracemi.

Neznámé romské osudy

Dosud málo prozkoumané podrobnosti o osudech romských rodin ve východní Evropě, konkrétně na bělorusko-litevském pomezí, v knize odhaluje Volha Bartashová z Leibnizova ústavu východoevropských studií. V rámci svého terénního etnografického výzkumu hovořila s místními Romy a sesbírala spoustu svědectví. Vyslechla a v knize popsala příběhy o několika zachráněných romských dětech. Píše také o snahách některých romských rodin vystavět pomníčky na místech, kde přišli o život jejich předkové.

O poválečné zkušenosti Romů v letech těsně po válce se ve svých kapitolách rozepisují Anja Reussová z Ústřední rady německých Romů a Sintů a Helena Sadílková, jedna z koordinátorek Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Kniha Jewish and Romani Families in the Holocaust and its Aftermath vyšla v říjnu 2020 v americkém nakladatelství Rutgers University Press. Elektronická podoba knihy byla zařazena do prestižního projektu MUSE, který zprostředkovává klíčové materiály v oboru humanitních studií. Publikace je jedním z výsledků grantového projektu EXPRO Kateřiny Čapkové s názvem Genocida, poválečná migrace a sociální mobilita: provázanost zkušenosti Romů a Židů.

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: University of Liverpool Library (úvodní foto), 
Rutgers University Press (obálka knihy)

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce