
Medaili Františka Palackého získal od Akademie věd polský historik Pułaski
04. 12. 2019
Polský historik Michał Pułaski, který se významně zasloužil o rozvoj česko-polských vztahů, získal v úterý 3. prosince čestnou medaili Františka Palackého. Na slavnostním ceremoniálu v Krakově mu ji jménem předsedkyně Akademie věd ČR předal Jan Němeček z Historického ústavu.
„Díky pomoci profesora Pułaského mohli čeští historici perzekvovaní komunistickým režimem publikovat v Krakově pod svým jménem výsledky svého výzkumu. Myslím, že předávaná medaile je jen malou splátkou za vše, co profesor Pułaski učinil pro rozvoj česko-polských vztahů,“ řekl ve svém laudatiu Jan Němeček s tím, že Pułaski vychoval řadu znamenitých historiků. Mezi nimi je například Maciej Kozłowski, Marek Kornat či Sławomir Dębski, ale i Roman Baron z Historického ústavu AV ČR.
Medaili AV ČR převzal Michał Pułaski (vpravo) v Krakově od Jana Němečka z Historického ústavu
Úspěšná česko-polská spolupráce
Celá profesní dráha Michała Pułaského, a to od studií až po jeho profesuru, souvisí s Jagellonskou univerzitou v Krakově, kde v letech 1987-1993 vedl historické pracoviště Instytut Historii.
V letech 1993- 2004 pak s historikem Jaroslavem Valentou vedl Stálou společnou česko-polskou komisi humanitních věd, která vznikla jako projekt českého Ministerstva školství a polského Ministerstva národního vzdělávání. „Jejich výsledky se promítly do celé řady společných konferencí i společných publikací, rozvíjejících vzájemnou spolupráci,“ dodal Jan Němeček.
Medaili Františka Palackého uděluje Akademie věd ČR za zásluhy v historických vědách. Vznikla v roce 1965 jako čestná oborová plaketa k ocenění vynikajících výsledků ve společenských vědách, především pro oblast historie, filozofie, práva a sociologie.
Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Historický ústav AV ČR
Přečtěte si také
- Český doktorand prozkoumá v Lipsku přesuny našich středověkých hradišť
- Země nikoho. Vychází kniha o uprchlících, které nikde nechtěli přijmout
- Vzniká unikátní databáze svědectví Romů a Sintů o hrůzách holokaustu
- Cennosti z Bánovského pokladu patřily pravděpodobně významné pravěké velmožce
- Archeologové pod Pálavou odkryli hroby langobardské elity ze 6. století
- Depozitáře ukrývají střípky ze životů slavných osobností československých dějin
- Čeští archeologové v Ománu odkrývají více než milion let starou historii
- Dějiny Židů jsou nedílnou součástí příběhu českých zemí, ukazuje nová kniha
- Lesk a bída urozených. Jak žily neprovdané šlechtičny v Rožmberském paláci?
- „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme.“ AV ČR si připomíná osmdesát let od Atentátu
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.