Zahlavi

Jak překonat rezistenci nádorových buněk na terapii: vědci testovali nový systém

23. 07. 2025

Běžně používané protinádorové léčivo, které se dostane přesně do místa nádoru a úspěšně zdolá způsob, jímž se rakovinné buňky terapii brání. To je podstata nového systému, který ve studii publikované v časopise Journal of Controlled Release představil tým Mikrobiologického ústavu AV ČRÚstavu makromolekulární chemie AV ČR ve spolupráci s lékaři z Fakultní nemocnice v Motole. Vědci a vědkyně koncept úspěšně otestovali na buňkách i zvířecích modelech. Má proto potenciál stát se součástí moderní onkologické léčby.

Chemoterapie je spolu s chirurgickým zákrokem, radioterapií a imunoterapií jedním ze základních způsobů léčby rakoviny. Velkým problémem je však tzv. mnohočetná léková rezistence. Jedním z jejích častých mechanismů je „pumpování“ léčiva z buňky dřív, než začne působit, pomocí zvláštních transportních proteinů. V membráně řady typů zdravých buněk se vyskytují běžně a umožňují přenos celé řady látek přes membránu buňky. U rezistentních rakovinných buněk se ale některé transportní proteiny v extrémním počtu zmnoží a působení léčiva uvnitř buněk zabrání, protože jsou schopné léčivo úplně nebo téměř úplně z buňky vyloučit.

„Zaměřili jsme se na rezistentní rakovinné buňky, které mají hodně tzv. P-glykoproteinů,“ říká Milada Šírová z Laboratoře nádorové imunologie Mikrobiologického ústavu AV ČR. Nové látky její tým testoval in vitro (ve zkumavce) a také in vivo – na myších. „Díky kolegům z Fakultní nemocnice Motol jsme navíc mohli použít speciální myší model s nádorem klinického původu. Vzorky odebrané z nádorů pacientů totiž mohou za určitých okolností růst v experimentálních myších a lze na nich otestovat účinek léčiva. Možnost takto pracovat se vzorky nádorů pacientů přináší další kvalitu při testování: tento systém je o něco blíže skutečným podmínkám při léčbě. To je velmi důležité pro zhodnocení potenciálu nové látky pro klinické využití,“ zdůrazňuje Milada Šírová.

Cílený systém dopravy léčiv v těle

Zásadním přínosem byla spolupráce biologů – imunologů s chemiky, kteří navrhli, připravili a charakterizovali dopravní systém pro léčivo na bázi syntetických kopolymerů. Tyto speciální amfifilní kopolymery (PHPMA-b-PPO) se ve vodném prostředí samy skládají do micel – malých kulovitých struktur schopných pasivně zacílit léčivo přímo do oblasti nádorové tkáně. „Do těchto struktur jsme navázali doxorubicin – běžné cytostatikum používané k léčbě rakoviny. Kopolymer jej dokáže přesně nasměrovat do nádoru. To je klíčové pro to, aby byl lék účinný a vedlejší účinky léčby co nejméně zatížily zdravé tkáně pacienta,“ vysvětluje Tomáš Etrych, vedoucí Oddělení biolékařských polymerů Ústavu makromolekulární chemie AV ČR.

Omezení zdroje energie v rakovinné buňce

K vylučování nežádoucích látek z buněk (toxiny, metabolity, léčiva) využívají buňky energii ve formě ATP. ATP je klíčová molekula potřebná pro fungování většiny buněčných procesů. Jejím zdrojem jsou mitochondrie, jež zajišťují kromě tvorby ATP i buněčné dýchání. Testy prokázaly, že připravené polymerní systémy ovlivnily funkci mitochondrií, způsobily snížení hladiny ATP v rakovinné buňce a tím omezily její schopnost bránit se protinádorové léčbě.

Studii publikovanou v časopise Journal of Controlled Release podpořil projekt Ministerstva zdravotnictví ČR a Národní ústav pro výzkum rakoviny.

Odkaz na publikaci:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168365925002652?via%3Dihub#f0040, Volume 381, 10 May 2025, 113645

Více informací:
RNDr. Milada Šírová, Ph.D.
Mikrobiologický ústav AV ČR
sirova@biomed.cas.cz
+420 296 442 364

RNDr. Tomáš Etrych, DSc.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
etrych@imc.cas.cz

prof. MUDr. Jan Bouček, Ph.D.
Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole
jan.boucek@fnmotol.cz

TZ ke stažení zde

 

Schéma znázorňuje působení polymerů v buňce. Amfifilní kopolymer s navázaným doxorubicinem se dostane do rakovinné buňky, kde se léčivo (doxorubicin) uvolní. Uvnitř buňky se poškodí mitochondrie, sníží se hladina ATP a zastaví transport přes membránové proteiny, které by jinak léčivo pumpovaly z buňky. Poškození buňky ve výsledku vede k její smrti, a to procesem programované buněčné smrti (apoptózy).

Schéma znázorňuje působení polymerů v buňce. Amfifilní kopolymer s navázaným doxorubicinem se dostane do rakovinné buňky, kde se léčivo (doxorubicin) uvolní. Uvnitř buňky se poškodí mitochondrie, sníží se hladina ATP a zastaví transport přes membránové proteiny, které by jinak léčivo pumpovaly z buňky. Poškození buňky ve výsledku vede k její smrti, a to procesem programované buněčné smrti (apoptózy).

Zdroj: Overcoming P-glycoprotein-mediated multidrug resistance in cancer cells through micelle-forming PHPMA-b-PPO diblock copolymers for doxorubicin delivery

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce