Zahlavi

FOTO: Rozjímání v místě, které střeží ostatky vědce, šlechticů i měšťanů

28. 12. 2020

Dvě věže Týnského chrámu jsou nepostradatelnou dominantou pražského Staroměstského náměstí. Na procházku po historických milnících stavby se zastávkami u významných či zajímavých prvků jsme se vydali s historikem Jiřím Roháčkem z Ústavu dějin umění AV ČR. Jakých životních osudů byl kostel tichým svědkem, prozrazujeme také v aktuálním čísle časopisu A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR.

První zmínka o staroměstském pražském kostele v Týnském dvoře pochází z roku 1135 („týnit“ znamenalo „ohradit“). Budova dnešního chrámu ale vznikla později, dokončena byla v 16. století. Od počátku byla jednou z nejdůležitějších sakrálních staveb ve městě.

První zmínka o staroměstském pražském kostele v Týnském dvoře pochází z roku 1135 („týnit“ znamenalo „ohradit“). Budova dnešního chrámu ale vznikla později, dokončena byla v 16. století. Od počátku byla jednou z nejdůležitějších sakrálních staveb ve městě.

Význam Týnského chrámu dokládá mimo jiné množství tzv. sepulkrálních památek – zejména náhrobních desek a epitafů (desky, jež nekryjí hrob, ale například visí na zdi).

Význam Týnského chrámu dokládá mimo jiné množství tzv. sepulkrálních památek – zejména náhrobních desek a epitafů (desky, jež nekryjí hrob, ale například visí na zdi).

„Týnský chrám sloužil jako pohřebiště, a uchovává tak mnoho památek na různé vrstvy obyvatelstva, které ve Starém Městě žily nebo k němu měly vztah,“ říká Jiří Roháček z Ústavu dějin umění AV ČR, který se sepulkráliemi dlouhodobě zabývá.

„Týnský chrám sloužil jako pohřebiště, a uchovává tak mnoho památek na různé vrstvy obyvatelstva, které ve Starém Městě žily nebo k němu měly vztah,“ říká Jiří Roháček z Ústavu dějin umění AV ČR, který se sepulkráliemi dlouhodobě zabývá.

Asi nejznámějším týnským odpočívajícím je astronom a alchymista císaře Rudolfa II. Tycho Brahe. Zemřel v roce 1601 – podle pověsti zemřel na protržení močového měchýře, protože podle dvorní etikety nesměl od stolu vstát dřív než císař.

Asi nejznámějším týnským odpočívajícím je astronom a alchymista císaře Rudolfa II. Tycho Brahe. Zemřel v roce 1601 – podle pověsti zemřel na protržení močového měchýře, protože podle dvorní etikety nesměl od stolu vstát dřív než císař.

Brahe pocházel z Dánska, na pražský císařský dvůr přijel dva roky před svou smrtí. Byl považován za nejlepšího pozorovatele hvězdné oblohy. Prosazoval myšlenku, že Země je středem vesmíru a kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc, kdežto ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak kompromisní model mezi geocentrickou a heliocentrickou teorií.

Brahe pocházel z Dánska, na pražský císařský dvůr přijel dva roky před svou smrtí. Byl považován za nejlepšího pozorovatele hvězdné oblohy. Prosazoval myšlenku, že Země je středem vesmíru a kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc, kdežto ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak kompromisní model mezi geocentrickou a heliocentrickou teorií.

Na stěnách kostela vedle kostelních lavic se nachází několik renesančních epitafů. Epitafem se nazývá náhrobní deska umístěná vertikálně, zpravidla na zdi (ale také na sloupu). Většinou se vyskytoval někde v blízkosti pohřbeného.

Na stěnách kostela vedle kostelních lavic se nachází několik renesančních epitafů. Epitafem se nazývá náhrobní deska umístěná vertikálně, zpravidla na zdi (ale také na sloupu). Většinou se vyskytoval někde v blízkosti pohřbeného.

Významný je i náhrobek (původně zřejmě krycí deska hrobky) Hrzánů z Harrasu (z Harasova). Šlo o starou českou šlechtickou rodinu, povýšenou do panského a poté hraběcího stavu, jež na Starém Městě vlastnila několik nemovitostí.

Významný je i náhrobek (původně zřejmě krycí deska hrobky) Hrzánů z Harrasu (z Harasova). Šlo o starou českou šlechtickou rodinu, povýšenou do panského a poté hraběcího stavu, jež na Starém Městě vlastnila několik nemovitostí.

Náhrobek je z červeného mramoru, jak to bylo v 17. století u kvalitnějších prací běžné. Při dolním okraji náhrobku čte Jiří Roháček latinský nápis vtesaný kapitálou, který v překladu znamená: Hrobka pánů Hrzánů, hrabat z Harrasu a baronů z Červeného Hrádku a Skalky 1630.

Náhrobek je z červeného mramoru, jak to bylo v 17. století u kvalitnějších prací běžné. Při dolním okraji náhrobku čte Jiří Roháček latinský nápis vtesaný kapitálou, který v překladu znamená: Hrobka pánů Hrzánů, hrabat z Harrasu a baronů z Červeného Hrádku a Skalky 1630.

Dalším unikátem je monumentální malba na stěně poblíž varhan. Výjev posledního soudu nechala vymalovat bohatá měšťanská rodina počátkem 17. století. Nápis dokazuje, že čeština byla běžným, místy i primárně používaným jazykem v nápisech na našem území od 15. až do 17. století, kdy po bitvě na Bílé hoře a porážce stavovského povstání přebraly prim latina a němčina.

Dalším unikátem je monumentální malba na stěně poblíž varhan. Výjev posledního soudu nechala vymalovat bohatá měšťanská rodina počátkem 17. století. Nápis dokazuje, že čeština byla běžným, místy i primárně používaným jazykem v nápisech na našem území od 15. až do 17. století, kdy po bitvě na Bílé hoře a porážce stavovského povstání přebraly prim latina a němčina.

Vlevo od kostelních lavic se nachází zdobný gotický baldachýn (neboli nebesa). Původně kryl hrobku biskupa Luciana Augustina z Mirandoly, který v Týnu působil od roku 1483. Biskup byl stoupencem utrakvismu – křesťanské konfese, jež vzešla z české reformace (symbolem je kalich).

Vlevo od kostelních lavic se nachází zdobný gotický baldachýn (neboli nebesa). Původně kryl hrobku biskupa Luciana Augustina z Mirandoly, který v Týnu působil od roku 1483. Biskup byl stoupencem utrakvismu – křesťanské konfese, jež vzešla z české reformace (symbolem je kalich).

Od roku 1415 do roku 1621 patřil Týnský chrám střídavě utrakvistům a katolíkům. Utrakvistické památky se nicméně v Týnu téměř nedochovaly, při protireformaci byly většinou zničeny. Baldachýn je výjimkou, protože se změnila jeho funkce, a to ze součásti biskupova hrobu na kryt oltáře sv. Lukáše, patrona staroměstského cechu malířů.

Od roku 1415 do roku 1621 patřil Týnský chrám střídavě utrakvistům a katolíkům. Utrakvistické památky se nicméně v Týnu téměř nedochovaly, při protireformaci byly většinou zničeny. Baldachýn je výjimkou, protože se změnila jeho funkce, a to ze součásti biskupova hrobu na kryt oltáře sv. Lukáše, patrona staroměstského cechu malířů.

Panna Marie před Týnem je katolickým svatostánkem, ale má důležitou reformační minulost. V roce 1458 k Týnu došel slavnostní průvod při příležitosti zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem, jehož socha s nápisem Veritas vincit (Pravda zvítězí) zdobila několik následujících let průčelí chrámu. V současnosti se ve štítu průčelí pod křížem skví zářící socha Panny Marie (symbol katolické víry) a kalichu (symbol utrakvistů).

Panna Marie před Týnem je katolickým svatostánkem, ale má důležitou reformační minulost. V roce 1458 k Týnu došel slavnostní průvod při příležitosti zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem, jehož socha s nápisem Veritas vincit (Pravda zvítězí) zdobila několik následujících let průčelí chrámu. V současnosti se ve štítu průčelí pod křížem skví zářící socha Panny Marie (symbol katolické víry) a kalichu (symbol utrakvistů).

Hlavní oltář i výzdoba bočních oltářů a sousoší v chrámu Panny Marie před Týnem nese znaky zdobného baroka, uměleckého stylu, který vrcholil v 17. a 18. století. Tato doba se kryla s protireformací (rekatolizací) českých zemí.

Hlavní oltář i výzdoba bočních oltářů a sousoší v chrámu Panny Marie před Týnem nese znaky zdobného baroka, uměleckého stylu, který vrcholil v 17. a 18. století. Tato doba se kryla s protireformací (rekatolizací) českých zemí.

Nejen z Týna tehdy mizela spousta předchozích středověkých a reformačních památek, včetně sepulkrálních. Baroko zároveň přineslo památky nové. Jedním z barokních náhrobků (epitafů) je například deska rodu Hadů z Proseče. Jednalo se o měšťanskou rodinu, usedlou v Praze už zhruba od poloviny 16. století. Vlastnila velký dům v Týnské čtvrti a zastávala různé veřejné úřady.

Nejen z Týna tehdy mizela spousta předchozích středověkých a reformačních památek, včetně sepulkrálních. Baroko zároveň přineslo památky nové. Jedním z barokních náhrobků (epitafů) je například deska rodu Hadů z Proseče. Jednalo se o měšťanskou rodinu, usedlou v Praze už zhruba od poloviny 16. století. Vlastnila velký dům v Týnské čtvrti a zastávala různé veřejné úřady.

V roce 1556 obdržel Jan Had od císaře Ferdinanda I. vladycký erb s predikátem z Proseče. Jeho potomek Vojtěch August Had z Proseče se později účastnil důležité bitvy o Prahu v roce 1648 (na konci třicetileté války, kdy město obléhali Švédové). Epitaf na fotografii ale patří jinému potomkovi – Pavlovi Tomáši Hadovi z Proseče, který zemřel v roce 1680. Vzpomíná se na něj jako na významného dobrodince Týnského chrámu, který financoval výstavbu nových oltářů a opravu kleneb zničených požárem.

V roce 1556 obdržel Jan Had od císaře Ferdinanda I. vladycký erb s predikátem z Proseče. Jeho potomek Vojtěch August Had z Proseče se později účastnil důležité bitvy o Prahu v roce 1648 (na konci třicetileté války, kdy město obléhali Švédové). Epitaf na fotografii ale patří jinému potomkovi – Pavlovi Tomáši Hadovi z Proseče, který zemřel v roce 1680. Vzpomíná se na něj jako na významného dobrodince Týnského chrámu, který financoval výstavbu nových oltářů a opravu kleneb zničených požárem.

Bohatou heraldickou výzdobou je opatřen epitaf jiné významné zde pochované osobnosti – Václava Čabelického ze Soutic. Padl při obraně Prahy před Švédy v roce 1648 a patří mu čestné místo nedaleko hlavního oltáře.

V Týnském chrámě je pohřben také Šimon Abeles. Ve Vlastenském slovníku historickém se o něm píše: „Pacholík židovský, syn Lazara Abelesa z Prahy, pro úmysl přestoupiti na víru křesťanskou od otce svého pomocí jiného Žida, Löbla Kurzhandla, v 12. roce svém 1694 zavražděný, jest pak s velikou slávou pochován v chrámě Týnském, kde dosavad podobizna jeho se nalezá. Otec jeho se oběsil v žaláři, Kurzhandel pak jest kolem lámán.“

Týnské náhrobní kameny jsou nejen památkou na dávné zemřelé, pro vědce představují rovněž důležité prameny pro zkoumání dříve užívaného písma a jazyka. Bádáním v této oblasti se zabývá Centrum epigrafických a sepulkrálních studií při Ústavu dějin umění AV ČR.

Dávno před vynálezem očkování a účinné léčby infekčních nemocí byla dětská úmrtí běžnou součástí života mnoha rodin. Proto v chrámu nalézáme také dětské hroby. Na tomto náhrobním kameni si lze prohlédnout část textu v českém jazyce.

Ve starobylých kostelích včetně Týnského chrámu se vyskytuje množství náhrobků, některých si ani nevšimneme, protože leží na podlaze a jsou sešlapané. Tento je výjimkou, jen na něm viditelný reliéf postavy i písmo. Až někdy navštívíte v Praze na Staroměstském náměstí kostel Matky Boží před Týnem, povšimněte si i těch sešlapaných, i ty nesou památku našich předků.

Text: Leona Matušková a Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR. Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce