Zahlavi

Čeští archeologové v Ománu odkrývají více než milion let starou historii

11. 04. 2023

Pěstní klíny z doby první migrace člověka z Afriky, kruhové pohřební komory i unikátní skalní rytiny. Jedinečné nálezy hlásí mezinárodní tým vedený vědci z pražského Archeologického ústavu AV ČR, který nedávno úspěšně zakončil třetí výkopovou sezonu v Ománu. Odebrané vzorky nyní odborníci analyzují, jejich výsledky přispějí k objasnění nejstarší historie největší písečné pouště světa.

Čeští archeologové se na dosud málo probádané pouštní oblasti Sultanátu Omán zaměřují delší dobu. Loňská expedice byla třetí v pořadí a několik dalších se ještě chystá. Na výkopových pracích ve dvou různých lokalitách se podílela více než dvacítka archeologů a geologů z deseti zemí světa.

První expediční tým působil na jihu země v provincii Zufár, druhá skupina pak v oblasti Duqm ve středním Ománu. Své postřehy přímo z terénu vědci sdíleli na twitterovém účtu @Arduq_Arabia.

Arabský poloostrov jako migrační koridor
V dunách pouště ar-Rubʿ al-Chálí v provincii Zufár našli vědci pěstní klíny pocházející z období první migrace člověka z Afriky před zhruba 300 tisíci až 1,3 milionu let. Vzhledem ke své geografické poloze sloužila Arábie jako přirozená migrační trasa z africké kolébky lidstva do Eurasie.   

Mezi více než tři sta metrů vysokými dunami se podařilo nalézt i skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii výrazně vlhčí podnebí. „Naše nálezy, za podpory čtyř různých datovacích metod, poskytnou cenná data pro rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa. Přírodní podmínky formovaly i pravěké osídlení a my se snažíme studovat lidskou adaptabilitu na změny klimatu,“ říká vedoucí a koordinátor expedice Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.

Jaderná fyzika pomáhá výzkumu historie
Archeologové používají pro určení stáří nálezů speciální datovací metody. „Radiouhlíkové datování a datování pomocí kosmogenních radionuklidů provádíme ve spolupráci s Ústavem jaderné fyziky AV ČR, který nově zprovoznil první hmotnostní urychlovačový spektrometr v České republice,“ pochvaluje si Roman Garba.

Metody radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy vědcům můžou pomoci zjistit více informací také o zhruba dva tisíce let starých rituálních kamenných monumentech – tzv. trilitech. Laicky by se asi daly připodobnit ke zmenšené verzi známějšího anglického Stonehenge. Vyskytují se právě na území dnešní jižní Arábie a není přesně zjevné, k čemu se používaly ani kdo je kdy postavil.

Co ukrývají kruhové pohřební komory?
Druhý expediční tým působil v oblasti Duqm ve středním Ománu a soustředil se zejména na neolitickou hrobku, datovanou do období přibližně 5000–4600 let př. n. l. v lokalitě Nafūn.

„To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ vysvětluje Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.

K neolitické hrobce se přijel podívat i youtuber Zvěd, který o ní natočil následující video:

Nedaleko od hrobky se nacházejí jedinečné kolekce skalních rytin rozprostírající se na 49 skalních blocích, jejichž odlišné styly s různým stupněm zvětrávání zobrazují dobu osídlení od pěti tisíc let před naším letopočtem do jednoho tisíce našeho letopočtu. Vědci také zkoumali lokalitu výroby kamenných nástrojů z období pozdní doby kamenné.

Po stopách starého osídlení jižní Arábie
Výzkum v Ománu je součástí širšího projektu evolučního antropologa Viktora Černého z pražského Archeologického ústavu AV ČR, který o lokalitě napsal poutavou populárně-naučnou knihu Po stopách Ádů – Jižní Arábie v čase a prostoru (Academia, 2016). Ve svém výzkumu se zabývá biokulturními interakcemi populací a jejich adaptací na klimatické změny.

„Zjištěné kontakty afrických a arabských archeologických kultur charakterizují mobilitu populací anatomicky moderního člověka. Bude zajímavé tyto poznatky konfrontovat také s genetickou diverzitou obou uvedených regionů a vytvořit ucelenější pohled na utváření soudobé jihoarabské společnosti,“ říká k tomu Viktor Černý, který na projekt loni obdržel prestižní Akademickou prémii AV ČR (o jeho práci připravujeme článek do dalšího čísla magazínu Akademie věd ČR, který vyjde v červnu).

Expedice ARDUQ (Archaeological landscape and environmental dynamics of Duqm and Nejd) se uskutečnila pod záštitou Ománského ministerstva kultury a turistiky. Výzkumu se zúčastnili vědci z Česka, USA, Velké Británie, Ukrajiny, Íránu, Itálie, Slovenska, Rakouska, Francie a Ománu.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Akademie věd ČR
Foto: Roman Garba a Alžběta Danielisová, Archeologický ústav AV ČR, Praha.

Expediční tábor v poušti ar-Rubʿ al-Chálí, jižní Omán.

Expediční tábor v poušti ar-Rubʿ al-Chálí, jižní Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Výkop neolitické hrobky v Nafūnu, střední Omán.

Výkop neolitické hrobky v Nafūnu, střední Omán.

Zdroj: A. Danielisová, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Čištění povrchu neolitické hrobky.

Čištění povrchu neolitické hrobky.

Zdroj: A. Danielisová, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Preparace kosterních pozůstatků na hrobce.

Preparace kosterních pozůstatků na hrobce.

Zdroj: A. Danielisová, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Povrchový sběr štípané industrie pro účely tzv. skládanky (rekonstrukce procesu výroby), jižní Omán.

Povrchový sběr štípané industrie pro účely tzv. skládanky (rekonstrukce procesu výroby), jižní Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Úlomky vajíček vyhynulých pštrosů z pouště ar-Rubʿ al-Chálí.

Úlomky vajíček vyhynulých pštrosů z pouště ar-Rubʿ al-Chálí.

Zdroj: J. Rose, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Pěstní klín nalezený v poušti ar-Rubʿ al-Chálí.

Pěstní klín nalezený v poušti ar-Rubʿ al-Chálí.

Zdroj: A. Beshkani, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Záznam koncentrace pazourkových nástrojů, jižní Omán.

Záznam koncentrace pazourkových nástrojů, jižní Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Výkop profilu s kamennými nástroji tzv. „núbijské kultury“, Muḏayy, jižní Omán.

Výkop profilu s kamennými nástroji tzv. „núbijské kultury“, Muḏayy, jižní Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Trasování skalních rytin v lokalitě Nafūn, střední Omán.

Trasování skalních rytin v lokalitě Nafūn, střední Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Trasování skalních rytin v lokalitě Nafūn, střední Omán.

Trasování skalních rytin v lokalitě Nafūn, střední Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.
Natáčení pro YouTube kanál AV ČR @zvedzved na neolitické hrobce v Nafūnu, střední Omán.

Natáčení pro YouTube kanál AV ČR @zvedzved na neolitické hrobce v Nafūnu, střední Omán.

Zdroj: R. Garba, ARÚ Praha / projekt ARDUQ.

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce