Zahlavi

Největší sbírka myších kmenů otevírá možnosti pro evoluční výzkum i biomedicínu

13. 05. 2025

Unikátní sbírku kmenů myší domácích odvozených z přírodních populací, která čítá přes 90 linií, představil mezinárodní tým vědců vedený Jaroslavem Piálkem z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Jde o největší a nejlépe geneticky popsaný soubor svého druhu na světě. Tato revoluční alternativa k tradičním laboratorním modelům může výrazně pomoci v genetickém i biomedicínském výzkumu.

Myš domácí je nejpoužívanějším laboratorním zvířetem, využívá se ve více než 75 % biomedicínských studií. Dosavadní výzkumy většinou pracují s klasickými laboratorními kmeny, které byly odvozeny před více než 100 lety z omezeného počtu zakladatelů, a jsou si proto geneticky navzájem velmi podobné. Nová sbírka tzv. divokých kmenů myší (WDS, z anglického wild-derived strains) nabízí výrazně větší genetickou i fenotypovou variabilitu. Odpovídá rozmanitosti, jakou lze nalézt i mezi lidmi. Umožňuje tak spolehlivěji testovat výzkum biologických procesů i lidských chorob.

Prakticky jsme převedli přírodní genetickou rozmanitost myší domácích do laboratorních podmínek,“ vysvětluje hlavní autor Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „To umožňuje spojit přednosti přírodní variability s experimentální kontrolou nezbytnou pro opakovatelný výzkum.“ Například v genetickém kódu v mitochondriální DNA u divokých kmenů bylo zjištěno více než 2100 odlišných mutací proti pouhým šesti u laboratorních myší a 23× více variant klíčového genu pro sterilitu samců u divokých kmenů. Podobný rozdíl byl prokázán ve 14 ze 16 morfologických a reprodukčních znaků. Tato čísla dokládají, že klasické laboratorní myši zachycují jen zlomek genetické bohatosti svého druhu.

Význam divokých kmenů pro vědu

Divoké myší kmeny umožňují vědcům zkoumat, jak se v přírodě vyvíjí genetická rozmanitost, jak probíhá evoluce, jak se mění geny a jejich funkce a jak vznikají bariéry mezi geneticky odlišnými populacemi vedoucí až ke vzniku nových druhů. „Díky těmto kmenům dnes můžeme lépe zkoumat, jak se dědičné informace promítají do vlastností a chování v přirozeném a evolučně dobře popsaném prostředí. Sbírku těchto kmenů plánujeme využít například k výzkumu chemické komunikace a dalších strategií chování, které hrají roli při vzniku nových druhů,“ vysvětluje Barbora Vošlajerová z Ústavu živočišné fyziologie AV ČR, spoluautorka studie.

Realističtější model pro testování léků

Díky vysoké genetické a fenotypové rozmanitosti, podobné lidské populaci, mohou divoké myší kmeny sloužit jako realističtější model pro testování nových léčiv. A zvýšit tím šanci na úspěšnost klinických studií.

Vývoj léků je dlouhý, nákladný a vysoce rizikový proces trvající deset až patnáct let, s průměrnými náklady přesahujícími jednu až dvě miliardy dolarů do schválení klinického použití každého nového léku. Devět z deseti kandidátů vybraných v preklinických testech následně selhalo v jedné ze tří fází klinických studií v procesu schvalování léků,“ vysvětluje Jaroslav Piálek a vyzývá k širší integraci kmenů WDS do biomedicínského a genetického výzkumu. Vědci si ale zároveň uvědomují, že prosadit nové přístupy v biomedicínské komunitě zvyklé na rychlou a snadnou reprodukovatelnost výsledků nebude snadné. „Jedním z důvodů vysoké neúspěšnosti preklinických testů je totiž používání geneticky uniformních laboratorních myší. Naopak zapojení geneticky rozmanitých divokých kmenů, které zachycují variabilitu podobnou, jakou vidíme v lidské populaci, by mohlo významně zlepšit efektivitu a spolehlivost preklinického výzkumu,“ zdůrazňuje Jaroslav Piálek potenciál divokých kmenů zlepšit relevantnost, reprodukovatelnost a zejména přenositelnost výsledků preklinických studií na člověka.

O sbírce

Sbírka divokých kmenů myší, kterou spravuje Jaroslav Piálek na detašovaném pracovišti Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci, vznikla spojením sbírek několika klíčových pracovišť: laboratoře Françoise Bonhomma (Université de Montpellier), Dietharda Tautze (Max Planck Institut), Jaroslava Piálka (ÚBO AV ČR) a Jiřího Forejta (Ústav molekulární genetiky AV ČR v Praze). Jedná se o největší a nejlépe geneticky charakterizovaný soubor divokých kmenů myší na světě. Právě probíhající analýza celogenomových sekvencí ještě zvýší její význam. Více informací o unikátní sbírce myších kmenů najdete na https://housemice.cz/cs/.

Unikátní sbírka divokých kmenů myší byla představena v nedávno publikované práci v Scientific Reports https://doi.org/10.1038/s41598-025-86505-x.

Kontakt:
Jaroslav Piálek
pialek@ivb.cz

Barbora Vošlajerová
voslajerova@iapg.cas.cz

TZ ke stažení zde.

Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Foto: Jana Plavec.

Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Foto: Jana Plavec.

Sbírka divokých kmenů myší s více než 90 kmeny odvozenými od divokých populací myší z celého světa. Jen z Evropy a Blízkého východu zahrnuje kmeny odvozené od 3 odlišných myších druhů (zelená: spretus, hnědá: macedonicus, světle olivová: spicilegus) a dvou poddruhů komensální myši domácí (červeně: musculus, modrá: domesticus, které se ve střední Evropě setkávají a kříží v úzkém pásu hybridní zóny (na mapě vyznačena pásem malých zelených teček). V procesu inbredního křížení po několik generací ztratily některé kmeny svou životaschopnost a postupně vyhynuly (kruhy: živé divoké kmeny myší, kosočtverce: vyhynulé divoké kmeny myší). Mapa byla vytvořena pomocí otevřeného zdrojového kódu QGIS (https://www.qgis.org/).

Sbírka divokých kmenů myší s více než 90 kmeny odvozenými od divokých populací myší z celého světa. Jen z Evropy a Blízkého východu zahrnuje kmeny odvozené od 3 odlišných myších druhů (zelená: spretus, hnědá: macedonicus, světle olivová: spicilegus) a dvou poddruhů komensální myši domácí (červeně: musculus, modrá: domesticus, které se ve střední Evropě setkávají a kříží v úzkém pásu hybridní zóny (na mapě vyznačena pásem malých zelených teček). V procesu inbredního křížení po několik generací ztratily některé kmeny svou životaschopnost a postupně vyhynuly (kruhy: živé divoké kmeny myší, kosočtverce: vyhynulé divoké kmeny myší). Mapa byla vytvořena pomocí otevřeného zdrojového kódu QGIS (https://www.qgis.org/).

Myš domácí z kmene odvozeného z místní populace ve Studenci (okres Třebíč), jež je východním poddruhem myši domácí. Kmeny reprezentující oba poddruhy, které se v přírodě kříží v oblasti hybridní zóny, jsou ideálním nástrojem pro studium evolučních procesů. Využívají se i v experimentech pachových preferencí v Y bludišti (foto (B. Vošlajerová).

Myš domácí z kmene odvozeného z místní populace ve Studenci (okres Třebíč), jež je východním poddruhem myši domácí. Kmeny reprezentující oba poddruhy, které se v přírodě kříží v oblasti hybridní zóny, jsou ideálním nástrojem pro studium evolučních procesů. Využívají se i v experimentech pachových preferencí v Y bludišti (foto (B. Vošlajerová).

Myš domácí z kmene odvozeného z místní populace ve Studenci (okres Třebíč), jež je východním poddruhem myši domácí. Kmeny reprezentující oba poddruhy, které se v přírodě kříží v oblasti hybridní zóny, jsou ideálním nástrojem pro studium evolučních procesů. Využívají se i v experimentech pachových preferencí v Y bludišti (foto (B. Vošlajerová).

Myš domácí z kmene odvozeného z místní populace ve Studenci (okres Třebíč), jež je východním poddruhem myši domácí. Kmeny reprezentující oba poddruhy, které se v přírodě kříží v oblasti hybridní zóny, jsou ideálním nástrojem pro studium evolučních procesů. Využívají se i v experimentech pachových preferencí v Y bludišti (foto (B. Vošlajerová).

Chovy myší na detašovaném pracovišti ÚBO AV ČR ve Studenci.

Chovy myší na detašovaném pracovišti ÚBO AV ČR ve Studenci.

Přečtěte si také

Chemické vědy

Vědecká pracoviště

Chemický výzkum navazuje na tradici vytvořenou významnými českými chemiky jako Rudolfem Brdičkou, Jaroslavem Heyrovským, Františkem Šormem či Ottou Wichterlem. V teoretické i experimentální fyzikální chemii je výzkum orientován na vybrané úseky chemické fyziky, elektrochemie a katalýzy. Anorganický výzkum je zaměřen na přípravu a charakterizaci nových sloučenin a materiálů. Výzkum v oblasti organické chemie a biochemie se soustřeďuje zejména na medicínu a biologii s cílem vytvořit nová potenciální léčiva a dále do ekologie. V oblasti makromolekulární chemie jde o přípravu a charakterizaci nových polymerů a polymerních materiálů, které lze využít v technice, v biomedicíně a ve výrobních, zejména separačních, technologiích. Analytická chemie rozvíjí separační analytické techniky, zejména kapilární mikrometod, a dále se zaměřuje na metody spektrální. Chemicko-inženýrský výzkum je orientován na vícefázové systémy, homo- a heterogenní katalýzu, termodynamiku a moderní separační metody. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1270 zaměstnanci, z nichž je asi 540 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce