Zahlavi

Balanc v léčbě kmenovými buňkami. Vědci upozorňují na etiku schvalování

21. 09. 2020

Nemožné ihned, zázraky na počkání. Kdo by je nechtěl, zvláště když se týkají zdraví. Právě v téhle oblasti je ovšem nutné být obezřetný. Tlak veřejnosti i farmaceutických firem na vývoj nových léčiv v regenerativní medicíně, zejména se zaměřením na kmenové buňky, přirozeně stoupá, ne každé zrychlení schvalovacího procesu je ale ku prospěchu věci. Expertní rada evropských akademií (EASAC) a Federace evropských lékařských akademií (FEAM) proto varují před zázračnými lékařskými produkty. Na zprávě se podílela i Lucie Bačáková z Fyziologického ústavu AV ČR.

Předpokládá se, že léčbě kmenovými buňkami se v příštích letech dostane vysoké pozornosti. Naděje se do ní vkládá v případě transplantací poškozené či nefunkční tkáně, pomáhá ale i při regeneraci orgánů.

Kde je poptávka, přichází obvykle i nabídka. Biomedicínský průmysl se chopil příležitosti a snaží se v co možná nejkratší době vyvinout účinnou terapii, s níž by uspokojil zájmy pacientů. Právě čas je zde alfou a omegou. Nemocní přirozeně nechtějí čekat na zdlouhavé klinické testování a chytají se každého stébla pomoci i za cenu toho, že výzkum není uzavřen. Na druhou stranu zde fungují kontrolní orgány, jež dozorují, aby aplikace prošly řádným schvalovacím procesem a doložily svou bezpečnost, účinnost a kvalitu.


Na výzkumu kmenových buněk se velkou měrou podílí oddělení biomateriálů a tkáňového inženýrství FGÚ AV ČR.

„Pohybujeme se mezi dvěma extrémy. Není správné držet léčebné postupy pod pokličkou, dokud nebude i ta nejmenší drobnost, obvykle administrativního charakteru, tip ťop, to bychom se nikam nedostali. Není ale žádoucí ani příliš krátký proces, nekontrolovaný, živelný a především za účelem nějakého komerčního zisku,“ říká Lucie Bačáková, vedoucí oddělení biomateriálů a tkáňového inženýrství Fyziologického ústavu AV ČR a jedna z autorek zprávy EASAC–FEAM.

Naráží tím na praxi, s níž se osobně setkala – kontaktují ji kosmetické společnosti a žádají, aby odborně zaštítila jejich projekty: „Odmítla jsem je. Není možné s tímto odvětvím divoce zacházet a ospravedlňovat třeba kosmetické zákroky tím, že transplantace kostní dřeně je rovněž určitým typem aplikace kmenových buněk. Při nezodpovědné aplikaci ještě stále není vyloučeno, že by kmenové buňky mohly přinést větší škodu než užitek.“

Nakopnout k životu
Kde konkrétně tedy kmenové buňky pomáhají a proč jsou tak výjimečné? Lucie Bačáková jejich přínos vidí mimo jiné všude tam, kde je potřeba náhrada kostí, kůže či cév. Kmenové buňky lze získávat například z tukové tkáně, která se odebere při liposukci; není tak nutné přistupovat k daleko invazivnější klasické operaci. „I tady jsou ovšem limity: z kmenových buněk tukové tkáně se těžko vytvářejí epiteliální buňky – zjednodušeně řečeno takové, které mají určité vlastnosti na horní části buněčné membrány a jiné na části dolní,“ upozorňuje.

Obecně vzato kmenové buňky mají takzvanou autokrinní funkci – více než jiné buňky produkují růstové a imunomodulační látky. Pokud se kmenové buňky aplikují do poškozeného místa, podpoří regeneraci okolní tkáně. „Dokážou nemocnou buňku takříkajíc znovu nakopnout, pokud v ní ještě zbyl kousek života,“ vysvětluje vědkyně.


Kmenové buňky dokážou nemocnou tkáň „nakopnout k životu“.

Toho se využívá třeba u diabetu 2. typu. Vlivem selhávání oběhového systému pacienti trpí odumíráním periferních cév, což může vést až k amputaci končetin. Kmenové buňky z tukové tkáně či kostní dřeně pacienta mohou zpomalit proces odumírání tím, že se aplikují do nemocné končetiny,obvykle dolní, která se často nazývá „diabetická noha“. Lidem s artrózou či artritidou kmenové buňky zase mohou pomoci v oživení postižených chondrocytů, jež obsahují chrupavčité části kloubů.

Náhrady komplikovanějších systémů, jako je centrální nervový nebo srdeční, jsou daleko obtížnější. Výměna části míchy či mozku po poranění nebo po mrtvici jsou opravdu teprve hudbou budoucnosti.

Posun je zřejmý
Výzkum kmenových buněk tak má před sebou ještě dlouhou cestu. „Za tu dobu, co se ve vědě pohybuji, jsem vypozorovala, že doba od prvního objevu, který nasměruje konkrétní výzkum, až po uvedení léčebného přípravku na trh je v ideálním případě dvacet let, výjimkou není ani třicetileté období. Přitom ale také vidím, jak výrazně jsme postoupili kupředu. Mnohá rakovinová onemocnění, která pro pacienta před třiceti lety znamenala rozsudek smrti, dnes už dokážeme léčit,“ neskrývá optimismus Lucie Bačáková.


Lucie Bačáková, vedoucí oddělení biomateriálů a tkáňového inženýrství Fyziologického ústavu AV ČR

Na nalezení rovnováhy mezi korektním výzkumem a zbytečným nezdržováním jeho výsledků apelují vědecké špičky z evropských institucí ve zprávě Challenges and potential in regenerative medicine, jež rovněž byla předmětem diskuze v rámci webináře, který se konal v úterý 15. září 2020.

Kde je ta zlatá střední cesta? Kdo ji najde, vyhraje. „Buď je schvalovací proces neúměrně dlouhý, složitý a klopotný, což svádí firmy i lékaře, aby ho různými způsoby obcházeli, anebo příliš krátký, na což ve výsledku může doplatit pacient, protože důkladně neověřená terapie mu nejenže nemusí pomoci, ale mohla by mu nakonec i ublížit,“ uzavírá Lucie Bačáková.


Záznam z webináře o regenerativní medicíně (15. září 2020)

Připravila: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, archiv Fyziologického ústavu AV ČR

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce