Zahlavi

Sýček stále balancuje na hranici přežití. Letošní hnízdní sezona je slabá

10. 08. 2022

Ornitologové letos napočítali pouze 62 mláďat u 26 párů sýčků obecných. To je podobně jako v loňském roce a méně než v roce 2020. Populaci kriticky ohrožené sovy se v České republice nedaří posílit a hrozí jí vyhynutí. Ještě před sto lety patřil sýček k běžným hojným druhům čítajícím desítky tisíc párů, dnes jich zbývají desítky.

Letošní rok vědce znepokojilo, že v téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali vajíčka neoplozená nebo zastuzená (to znamená, že je rodiče nevyseděli).

„Celkem pět snůšek bylo kompletně neoplodněných či zastuzených. Existují dvě pravděpodobné příčiny či jejich kombinace – chladné počasí v některé fázi inkubace a vliv příbuzenského páření, které může vyústit ve sníženou schopnost reprodukce,“ vysvětluje koordinátor ochrany sýčků Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické.

Letos ornitologové napočítali jen 62 mláďat sýčka obecného
Letošní sezona hnízdění se sýčkům moc nepovedla.

Druhá špatná sezona
Smutné je, že se jedná o druhou nepříznivou hnízdní sezonu v řadě. Poslední úspěšnou sezonou byl rok 2020, kdy sýčci vyvedli celkem 95 mláďat, což zřejmě tehdy souviselo s dostatkem potravy (přemnožení hrabošů). Letos ornitologové spočítali 62 ptáčat, loni 56.  

„Kvůli slabé loňské sezoně je letos málo nových samečků, kteří hnízdí poprvé, hledají svá teritoria a samičky. Zaznamenali jsme téměř šedesát volajících samečků, loni šedesát osm. Menší počet samců se promítl také do bilance hnízdění. Letos jsme spočítali jen šestadvacet snůšek sýčků, o šest méně než loni,“ dodává Martin Šálek.

V jedenácti hnízdech ornitologové zjistili neoplozená či zastuzená vajíčka a některé snůšky dospělí sýčci opustili.

Budky pro sýčky
Většina ze zjištěných hnízdění v severozápadních Čechách probíhala ve speciálních budkách pro sýčky. „Z celkových šestadvaceti hnízdění bylo třiadvacet v budce, jeden pár zahnízdil v hnízdní věži pro synantropní sovy a dva páry hnízdily v dutinách v budovách. Sýčci proto rádi využívají budky, které vyvěšujeme do jejich teritorií a speciálně zabezpečujeme, aby se do nich nedostali predátoři, jako jsou kuny, kočky a další,“ vysvětluje Martin Šálek.

Hnízdní budka pro sýčka
V krajině ubývá míst, kde sýčci přirozeně hnízdili. Pomáhají jim proto tyto umělé budky.

Mrtvá česká zemědělská krajina
Sýček obecný vyhledává zemědělské oblasti, v minulosti býval častým obyvatelem stodol a různých venkovských stavení. Proměna krajiny je důvodem, proč početnost nejen sýčka, ale třeba i čejky chocholaté nebo chocholouše obecného v posledních několika desítkách let radikálně poklesla.   

Hlavním důvodem snižování biologické rozmanitosti krajiny je velkoplošné intenzivní zemědělství. Odborníci na problém upozorňují a snaží se stav zvrátit. V roce 2020 byl vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů sýčků, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.

Zachraňme sýčka
„Aby se dařilo populaci stabilizovat a také posilovat, je potřebné úzce spolupracovat se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme umisťování budek, berliček na louky, šetrnější hospodaření a zároveň zabezpečujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ popisuje Martin Šálek.

Sýček loví drobné hlodavce i hmyz
Sýček loví drobné obratlovce a větší bezobratlé živočichy.

Nebezpečnou pastí jsou také prázdné sudy. „Při letošním monitoringu jsme na dně prázdného sudu našli mládě sýčka, které ještě nedovedlo létat. Bez naší pomoci by se ven nedostalo a v sudu by zahynulo. Zabezpečit sud přitom není složité. Jestliže nádobu nepoužíváme, otočíme ji dnem vzhůru. Když ji používáme, umístíme do ní plovák, který může být z dřevěných prken či pěnový, a připevníme pruh drátěného pletiva na okraj, aby případné oběti vylezly ven. Tak lze zachránit život nejen sýčkům, ale i všem dalším živočichům, kteří by do sudu spadli,“ dodává Martin Šálek.

Ochránci sýčků pravidelně navštěvují zemědělce i majitele pozemků, kde sýčci žijí, aby diskutovali, jak sovy společně chránit. „Chceme zemědělcům vyjít vstříc a pochopit jejich životní situace spojené se sýčkem. Také zmapovat faktory, které brání farmářům aktivně se zapojit do ochrany sýčka, a hledat způsoby, jak zemědělce v ochraně sýčka podpořit,“ doplňuje Martin Šálek.

Ornitologové také letos ve spolupráci se správou silnic ve Středočeském a Ústeckém kraji zajistili, že se nebudou sekat okraje frekventovaných silnic v okolí hnízdišť sýčků. Cílem je snížit riziko, že sýčky srazí auto v průběhu hnízdění od května do července. Právě travnaté silniční příkopy jsou jejich oblíbeným lovištěm.

Sýčci – cestovatelé

Ochránci sýčků se zaměřují také na kroužkování mláďat a dospělců, které jim při zpětném odchytu řekne více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat. Předpokládalo se, že mladí sýčci nejčastěji zalétávají do deseti kilometrů od místa narození a dospělí mají dlouhodobá stálá teritoria. Výsledky z kroužkování ale tuto představu zpochybňují. „Například při kontrole hnízdící samice na Nechranicku jsme zjistili, že se jedná o ptáka kroužkovaného jako mládě v Hesensku ve středním Německu, více než dvě stě padesát kilometrů od místa narození,“ říká Martin Šálek.

O situaci sýčka obecného, ale i chocholouše obecného a čejky chocholaté jsme psali v článku Hledám bydlení, zn. zápach nevadí v popularizačním časopise AΩ / Věda pro každého 2/2020.

S Martinem Šálkem jsme natáčeli přímo v terénu epizodu podcastu Věda na dosah nazvanou O mizení sýčků a zemědělské krajině, která se změnila v poušť.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců AV ČR a Českou společností ornitologickou (originální TZ ke stažení zde).
Foto: Jiří Hornek, úvodní foto: Shutterstock

Licence Creative Commons  Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

Biologicko-ekologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce