
Vztahy Francie a Izraele definoval pragmatismus, ukazuje český historik
21. 02. 2020
Spojenectví, krize, odcizení. Tak by se dal na první pohled charakterizovat vývoj francouzsko-izraelských vztahů po druhé světové válce. Ve skutečnosti byly vzájemné postoje obou zemí v inkriminovaném období mnohem komplikovanější. Právě na aspekty, které tento vztah ovlivnily, se v článku publikovaném v prestižním odborném časopise British Journal of Middle Eastern Studies zaměřil historik a hebraista Jan Zouplna z Orientálního ústavu AV ČR.
Zahraniční politice židovského státu se Jan Zouplna věnuje dlouhodobě. Zajímá ho zejména její vývoj do takzvané šestidenní války v roce 1967, a to v širším kontextu soudobých dějin Blízkého východu. Francie jako důležitý regionální aktér tak nemohla v jeho nové studii chybět. „Jedná se o velké a dodnes živé téma. Ukazuje se, že francouzsko-izraelské vztahy procházely v minulosti dynamickým vývojem a mým cílem bylo tyto změny, pokud možno interpretovat. Poukázat na skutečnost, že nešlo o náhlý zvrat, ale spíš o racionální vyhodnocení tehdejší situace,“ přibližuje obsah své práce Readjustment or reversal? The ‚normalization‘ of relations between France and Israel, 1957–63 vedoucí oddělení Blízkého východu Orientálního ústavu AV ČR Jan Zouplna.
Pragmatismus na prvním místě
Francie byla pro Izrael ve druhé polovině 50. let jedním z klíčových partnerů. Důvody úzké spolupráce je nutné hledat v rozložení sil na tehdejší politické šachovnici. „Obě země se cítily přehlíženy anglo-saskými mocnostmi. Postoj administrativy amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera byl rezervovaný, přičemž období let 1953-1958 lze označit za jednu z nejsložitějších etap americko-izraelských vztahů vůbec. Izrael byl navíc Francií vnímám jako možná regionální protiváha Egypta za prezidenta Násira,“ nastiňuje výzkumník.
Zisky versus rizika
Proměnu vzájemných vztahů na přelomu 50. a 60. let nelze podle Jana Zouplny vysvětlit pouze návratem Charlese de Gaullea k moci (1958) či koncem války v Alžírsku (1962). „Obě země dlouhodobě interpretovaly spolupráci odlišně. Francie usilovala o stabilitu Blízkého východu a rovnováhu sil v regionu. Příliš silný Izrael by znamenal ohrožení této stability.“ Jan Zouplna ve své studii přidává i ekonomické faktory, které vývoj vztahů ovlivnily. „Ošetření francouzských zájmů v Izraeli značně zaostávalo za formálními deklaracemi o hlubokém přátelství mezi oběma zeměmi. Případné ekonomické zisky nevyvážily politická rizika,“ zmiňuje přehlížené aspekty český historik.
Není archiv jako archiv
Příprava článku zabrala Janu Zouplnovi rok. Během získávání pramenů pátral celkem v šesti archivech v Izraeli, Francii a Velké Británii. Při tom narazil na poměrně výrazné rozdíly mezi archivními systémy jednotlivých zemí. „Každé prostředí má určité výzvy a specifika. V případě Francie je nevýhodou embargo na zpřístupňování archivů, které trvá 50 let. Izraelská strana je flexibilnější. Podstatná část archivních materiálů je navíc digitalizovaná,“ říká akademik.
Digitalizace však nezaručuje snadnou dostupnost či transparentnost. „Izraelské archivní materiály se dají rozdělit do tří okruhů. První je volně přístupný, druhý je dostupný na vyžádání. Pak je tu třetí okruh bezpečnostně citlivých materiálů, k němuž se nelze dostat a nemůžete zpravidla odhadnout ani jeho rozsah,“ přibližuje úskalí vědecké práce Jan Zouplna.
Odborný zájem Jana Zouplny se soustřeďuje především do dvou oblastí. Věnuje se mandátní Palestině a meziválečnému sionistickému hnutí. Druhým tématem je právě izraelská zahraniční politika do roku 1967. V obou hlavních směrech výzkumu hodlá i nadále pokračovat.
Připravil: Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů, SSČ AV ČR
Foto: Wikimedia commons (Oren Rozen, CC BY-SA 3.0)
Přečtěte si také
- Stopy z neolitu i římské doby. Vědci ukončili terénní práce na Pražském okruhu
- Písmo od A po Z. Proč jeho vznik představoval pro lidstvo zásadní zlom?
- Už 100 let odkrývá Archeologický ústav dávnou historii Pražského hradu
- Aplikace HistoryLab. Jak vypadá novodobé pojetí školy hrou?
- V pop kultuře se odrážejí dobové hodnoty i vzorce chování, říká historička
- Archeologové objevili na plánové trase Pražského okruhu rozsáhlé pohřebiště
- Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
- Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
- Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
- Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.