
Vědci chtějí zastavit vymírání dvou drobných rybek
15. 07. 2026
Stejně jako se dříve nejběžnější ryba tůněk a návesních rybníků, karas obecný, dostala v Česku téměř na pokraj vyhynutí, rychle klesají i populace dalších dvou nenápadných druhů: slunky obecné a piskoře pruhovaného. I tyto ryby, ač byly běžnou součástí české krajiny, přicházejí o své původní přirozené prostředí, a navíc je ohrožují invazní druhy. Situaci chtějí zvrátit vědci z Biologického centra Akademie věd ČR, kteří před pěti lety spustili projekt na mapování výskytu karasů a díky značnému zájmu veřejnosti už slaví úspěchy. Vědci teď žádají veřejnost o pomoc i se záchranou slunky a piskoře.
Slunka obecná (Leucaspius delineatus) i piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) dříve obývali pomalu tekoucí řeky, tůně, mokřady a slepá ramena. Slunka žila ve velkých hejnech, běžně se vyskytovala také v rybnících a byla důležitou součástí potravního řetězce. Piskoř byl známý nejen rybářům jako odolná nástražní rybka, ale i lidem v domácnostech, kteří ho používali jako živý „barometr“ k předpovídání počasí. Dnes jsou oba druhy stále vzácnější a z mnoha lokalit už zcela zmizely. Hlavní příčinou jejich úbytku je proměna krajiny a ztráta přirozených stanovišť. Tůně a slepá ramena zanikla v důsledku regulací řek a jejich průtoku, odvodňování krajiny nebo intenzivního zemědělského a rybničního hospodaření. Slunku obecnou navíc ohrožuje nepůvodní střevlička východní (Pseudorasbora parva), která s ní soupeří o potravu a zároveň přenáší nebezpečného rybího parazita Sphaerothecum destruens.
„S pomocí veřejnosti chceme zmapovat, kde ještě slunky a piskoři přežívají, stejně jako jsme hledali lokality s populacemi karase obecného,“ říká Marek Šmejkal z Biologického centra AV ČR, autor projektu Zachraň karase (https://zachrankarase.cz/). Do tohoto projektu se dosud zapojilo 1283 lidí, kteří nahlásili 1245 lokalit s výskytem karasů. Celkem bylo následně zkontrolováno více než 350 lokalit s předpokládaným výskytem tohoto druhu, přičemž jeho výskyt byl potvrzen na čtvrtině z nich. Díky získaným poznatkům se navíc podařilo vrátit karase obecného do více než 30 vybraných vodních ploch, kde má šanci znovu vytvořit životaschopné populace.
Do projektu se postupně zapojila celá řada partnerů a podporovatelů. V uplynulém roce se podařilo úspěšně dokončit vzdělávací program pro žáky a učitele šesti základních škol, který vyvrcholil konferencí věnovanou pedagogům. Významnou roli v projektu sehrávají také zoologické zahrady. Ty se aktivně podílejí na ochraně karase obecného tím, že ho chovají ve svých areálech. K projektu se připojili i starostové některých obcí, kteří pomáhají s chovem karase obecného přímo ve svých lokalitách. Díky této spolupráci se daří rozšiřovat síť míst, kde tento kriticky ohrožený druh nachází bezpečné útočiště.
Další velkou výzvou je rozšířit projekt za hranice České republiky, kde se navazuje spolupráce s partnery v Rakousku a Německu.
O odchov a návrat karase obecného do české krajiny je velký zájem také mezi majiteli soukromých rybníčků a zahradních jezírek. Dosud se podařilo poskytnout násadu této původní ryby více než 50 zájemcům a další zhruba dvě desítky čekají na svou příležitost. Tento zájem ukazuje, že lidem není osud karase obecného lhostejný a chtějí se aktivně podílet na jeho ochraně.
Začátek formuláře
Rybáři, majitelé rybníků, vodohospodáři i milovníci přírody mohou vědcům pomoci s pátráním po piskořovi a slunce. Stačí vyplnit jednoduchý webový formulář na https://zachrankarase.cz/slunka-a-piskor/ a nahlásit místa, kde tyto vzácné ryby pozorovali.
Webové stránky jsou nyní dostupné i v němčině. Díky přeshraniční spolupráci v rámci projektu Living Treasures (ATCZ00180) programu Interreg Rakousko–Česko 2021–2027, spolufinancovaného Evropskou unií, se rozšiřuje monitoring výskytu karase obecného, piskoře pruhovaného a slunky obecné také na území Rakouska.
Kontakt:
RNDr. Marek Šmejkal, Ph.D.
Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR
+420 778 485 295
marek.smejkal@hbu.cas.cz
Mgr. Daniela Procházková
PR manažerka, Biologické centrum AV ČR
+420 387 775 064, +420 778 468 552
daniela.prochazkova@bc.cas.cz
Přečtěte si také
- Ptačí geny nebyly ztracené. Vědci odhalili skrytou kapitolu evoluce genomu
- Hnědí trpaslíci a horké Jupitery na společné cestě ke hvězdám
- Vědci budou mapovat bentické sinice na březích Lipna
- Zaměstnanci státu a jejich platy v roce 2025: pád relativních platů se zastavil
- Vědci zahajují rozsáhlé mapování ryb v Krušných horách
- Nová outdoorová hra představuje český výzkum antivirotik
- Mladý exoplanetární systém TOI-201, svědek bouřlivého vývoje planet
- Čeští a jihoafričtí archeologové pátrají po stopách perzekuce afrických Němců
- Čeští astronomové poprvé změřili teplotu plazmatu v kosmickém urychlovači
- Jak tělo zpracovává léky? Nová metoda vědců z Akademie věd ČR
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

