
Imunolog Milan Hašek by oslavil sté narozeniny, jeho vědecký odkaz zůstává živý
10. 11. 2025
Měl blízko k Nobelově ceně a byl jedním z tvůrců česko-slovenské imunologické školy, která stála za úspěchy Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV – v současnosti Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Milan Hašek, jeden z nejvýznamnějších českých biologů a spoluobjevitel imunologické tolerance, by v říjnu oslavil sté narozeniny. Jeho výjimečnou osobnost připomněl seminář, který se příznačně konal v posluchárně nesoucí jeho jméno.
Milan Hašek byl mimořádný člověk, imunolog, biolog a lékař, ale také vychovatel generace vědců a vědkyň. Na tom se shodli účastníci semináře, který Ústav molekulární genetiky AV ČR a Česká imunologická společnost uspořádaly 23. října 2025 u příležitosti jeho 100. výročí narození.
Působení Milana Haška bylo s Ústavem molekulární genetiky AV ČR spojené od padesátých let 20. století. Původně vedl oddělení experimentální biologie a genetiky Biologického ústavu ČSAV, poté stál až do roku 1970 v čele Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV. Právě toto pracoviště, z něhož vzešli významní vědci a vědkyně, je přímým předchůdcem Ústavu molekulární genetiky AV ČR.
Mnohé osobnosti, které Milanu Haškovi „prošly rukama“, odešly po roce 1968 do zahraničí a staly se uznávanými ambasadory české imunologie. „Jeho zvídavost, invence a experimentální preciznost, často hraničící s genialitou, mu zajistily renomé světového imunologa a spoluobjevitele fenoménu imunitní tolerance,“ vyzdvihl ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Petr Dráber.
Průlomové experimenty
Experimenty Milana Haška z počátku padesátých let minulého století přispěly k poznání, že se imunitní systém může naučit tolerovat cizí buňky, pokud se s nimi setká během raného vývoje organismu. Při výzkumu využíval originální metodu embryonální parabiózy, při níž spojoval oběhové soustavy ptačích zárodků.
Milan Hašek zjistil, že kuřata spojená během vývoje nevytvářejí protilátky proti červeným krvinkám svého „parťáka“ a jejich tkáně se po vylíhnutí vzájemně neodmítají. Tento jev nezávisle na experimentálním modelu laboratorních myší popsal také britský tým, který vedl Peter B. Medawar (v roce 1960 získal společně s Frankem Macfarlaneem Burnetem za objev imunologické tolerance Nobelovu cenu). Objev znamenal průlom v imunologii a stal se jedním ze základních kamenů moderní transplantační medicíny.
Imunologická tolerance je stav, kdy imunitní systém nereaguje na určitý antigen, ačkoli by za běžných okolností vyvolal imunitní odpověď. Může vzniknout přirozeně během vývoje organismu (tzv. centrální tolerance), nebo být navozená experimentálně.
V průběhu druhé poloviny 20. století se ukázalo, že tento jev mohou zprostředkovat různé mechanismy – od klonální eliminace a anergie lymfocytů až po působení supresorových buněk. Pochopení těchto procesů přispělo nejen k rozvoji transplantologie, ale také k lepšímu poznání autoimunitních a alergických onemocnění.

Milan Hašek
Účastníci semináře se shodli, že odkaz Milana Haška, jeho vědecká odvaha a originalita myšlení zůstávají inspirací i pro současnou generaci imunologů. Jeho práce navíc dokládá, že i v obtížných podmínkách může vzniknout objev světového významu.
Akce se zúčastnili významní čeští i zahraniční imunologové, kteří připomněli nejen životní dráhu a vědecké zásluhy Milana Haška, ale i aktuální vývoj v imunoregulaci, transplantací a autoimunitních procesech.
Osobnost Milana Haška si můžete připomenout v následujícím videu:
Milan Hašek – připomenutí ČLOVĚKA
Více informací se dočtete v následujících článcích
Milan Hašek – objevitel imunologické tolerance (časopis Živa)
40 let imunologické tolerance (časopis Vesmír)
Milan Hašek and the discovery of immunological tolerance (Nature Reviews Immunology)
Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR s využitím tiskové zprávy Ústavu molekulární genetiky AV ČR
Reprofoto: Eva Kézrová, Český rozhlas
Přečtěte si také
- JAKNAJAK: Manažeři z pracovišť AV ČR sdílejí zkušenosti při řešení projektů
- Bohuslav Ošťádal obdržel Hlávkovu medaili, nadace ocenila i další osobnosti
- Spojení zkušeností obyvatel s vědeckými daty rozšiřuje poznání o tepelné zátěži
- Eva Zažímalová převzala v Černínském paláci medaili Za zásluhy o diplomacii
- Překlad cestopisu od Ondřeje Beránka získal významné arabské ocenění
- Čtyři osobnosti obdržely čestné medaile Akademie věd ČR
- Do Akademie věd putují dva prestižní evropské ERC Synergy granty
- Vědci z AV ČR převzali cenu Ministerstva školství za mimořádné výsledky
- Parazitolog Julius Lukeš získal Národní cenu vlády Česká hlava
- Granty GA ČR Junior Star získalo sedm perspektivních řešitelů z Akademie věd
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.









