Řekni, kde ty ryby jsou…

O migracích ptáků či suchozemských zvířat toho víme poměrně hodně. O rybách se to úplně říci nedá. Však se také o mnoho hůře pozorují. Moderní metody už ale dorazily i pod vodní hladinu – rybám se implantují vysílačky a zaznamenává se jejich pohyb. Čeští vědci v tomto ohledu nejen že nejsou pozadu, ale patří jim i jedno světové prvenství.

Štika plave v klidné stojaté vodě. Najednou cítí, že se nemůže pohybovat zcela svobodně. Uvízla v lovném zařízení jihočeských vědců. Ti ji vytáhnou, uloží do anestetické vodní lázně, změří, zváží a zaznamenají další hodnoty. Veterinář jí poté do břišní dutiny implantuje čip a vysílačku zhruba o velikosti malíčku. Po probuzení se ryba vrací zpět do svého prostředí. Celý proces trvá asi čtvrt hodiny. Ryba se rázem vzpamatuje, zamrská ploutvemi a vyrazí do hlubiny. Jen s tím rozdílem, že nyní vědci mohou sledovat její pohyb. Vysílačka bude po následujících osm měsíců vysílat každých 15 sekund signál, který zachytí přijímače umístěné pět metrů pod hladinou. Z nich lze zpětně dopočítat přesnou polohu ryby v nádrži, z čidla, které je součástí vysílačky, navíc zjistit hloubku, v níž se daná ryba pohybovala, a určit teplotu vody v daném místě.


Vědci při odlovu na přehradě Římov v srpnu 2017 zkoumali druhy ryb a stavy jejich populací. Jelikož jde o vodárenskou nádrž, žádoucí jsou především dravé ryby.

O každé označkované rybě toho ale vědci zjistí ještě více. Kromě rozměrů třeba také pohlaví (podaří-li se určit) či věk. Ten se pozná z odebrané šupiny podobně jako z letokruhů stromů, protože v zimě kvůli nedostatku potravy ryba nepřibírá, v létě naopak roste poměrně rychle, což lze pod mikroskopem zpravidla zjistit. Vědci zaznamenají i další údaje – kde a kdy daného jedince chytili a jakou lovnou technikou, jak dlouho byla ryba v anestezii, kde a kdy ji vypustili zpět atd. Kromě asi 90 přijímačů zachycujících data o poloze ryby, mají vědci na několika místech ve vodní nádrži Římov nedaleko Českých Budějovic ještě instalovaná čidla, která každých pět minut měří teplotu a intenzitu světla v různých hloubkách.


„Ryb je v českých vodách v podstatě více, než kdyby člověk do přírody nezasahoval. Především je v nich ale jiná obsádka, odlišné složení druhů,“ říká Milan Říha.

„Telemetrické metody se používají již desetiletí, ale telemetrické detailní pozorování pomocí takzvaného pozičního sytému je poměrně nové – ani ve světě není moc týmů, které jej používají,“ vysvětluje průkopník této metody u nás Milan Říha z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR. Na Římově s kolegy označil přes 100 jedinců šesti druhů ryb (štika, sumec, okoun, plotice, cejn, candát). Z údajů bude možné zjistit neuvěřitelně mnoho informací. Třeba kde a jak se ryby pohybují v závislosti na intenzitě světla, teplotě, počasí nebo třeba fázi měsíčního cyklu, jestli se jejich chování liší podle druhu, pohlaví nebo věku a mnoho dalšího.

Na většinu z těchto otázek zatím jednoznačné odpovědi nemáme. Jen jednotlivých údajů (pozic ryb) je za dva měsíce 150 milionů. „Zpracování nasbíraných dat potrvá nejméně rok. A to budeme muset přijmout další lidi do týmu,“ říká Milan Říha, letošní laureát prestižní Prémie Otto Wichterleho, kterou Akademie věd ČR oceňuje své nejlepší vědecké pracovníky do 35 let.

Nejdřív vylovit!
Techniky lovu ryb pro vědecké účely se stále vyvíjejí. Používají se zátahové í či tralové (vlečné) sítě, třeba ve tvaru jakéhosi pytle, který nahání ryby do stále užších míst. Nebo i pasivní způsoby – sítě umístěné staticky, do nichž se ryba zamotá, když do nich narazí. Právě techniky lovu Milan Říha úspěšně zdokonalil a využil i při vědeckých pobytech v Portoriku či USA.


Vysílačka je na jednorázové použití. Její životnost závisí na baterii, kterou nelze vyměnit – vše je zatavené v jedné kapsli. 

Odlov pomocí sítí se používá třeba pro určení velikosti populací a určení druhů ryb v nádrži. Ke stanovení jejich celkového množství lze s jistými omezeními použít i sonarový systém připevněný pod lodí, jenže ten mnoho neprozradí o konkrétních druzích. Stavy ryb zajímají vodohospodáře, rybáře, ochranáře či vědce. Třeba při zjišťování úspěšnosti při vysazování nebo při zjišťování úbytku druhů v konkrétní lokalitě.

Na Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČR se kvůli počtu ryb často obrací třeba Povodí Vltavy, státní podnik. Lidskou činností se vypouští do vodních toků spousta látek, především fosfor a dusík z hnojiv či pracích prostředků, které způsobují tzv. eutrofizaci vody. Ve vodě je pak více živin pro řasy a sinice, které mohou negativně ovlivňovat kvalitu vody a v důsledku třeba zamořit vodu toxickými látkami. Řasy jsou potravou pro malé organismy, které jsou zase potravou pro ryby. S narůstajícím množstvím živin tak naroste i množství řas, namnoží se více zooplanktonu, a je tak více potravy pro ryby, jejich počet tedy také stoupá. Zejména ve vodárenských nádržích je ale lepší mít ryb co nejméně. „Většinou se tam totiž namnoží druhy živící se zooplanktonem, který ale jako jediný pojídá přemnožené řasy,“ vysvětluje Milan Říha. Řas pak může přibývat, což je v nádržích určených jako zdroj pro úpravu na pitnou vodu problém. „Cílem povodí je tedy redukce planktonožravých ryb – třeba cejnů či plotic.“

U nás i v zahraničí se zkouší biomanipulace, tedy potlačení nežádoucích druhů ryb – buď tím, že se vyloví, nebo nasazením jejich dravých konkurentů, které ty nechtěné požírají. Milan Říha ale upozorňuje, že vše musí jít ruku v ruce se snížením eutrofizace v přítocích, tedy zlepšením kvality přítokové vody. „Když to neuděláme, začnou fungovat kompenzační mechanismy a za čas se vše vrátí do původního stavu.“



Zjistit počet ryb a druhů v nádrži je tedy klíčové. Bohužel to ale není vůbec snadné. Nějaké množství lze samozřejmě vylovit standardizovanou technikou a totéž porovnat se stejným výlovem kupříkladu každý rok. Stejně tak lze porovnávat nádrže mezi sebou, třeba i s evropskými jezery, protože metody se používají stejné. Jenže dopočítat třeba počet ryb na hektar vodní plochy jen tak nelze. A zde vstupují do hry ryby s vysílačkami. „Právě telemetrickým měřením pohybu ryb chceme mimo jiné zpřesnit údaje získávané odchytem ryb sítěmi. Při nich totiž výrazně záleží na aktivitě ryb, kterou budeme schopni určit z  nasbíraných dat z vysílaček,“ upřesňuje Milan Říha.

Kde (a proč) se ryby pohybují
Česko má jen málo přírodních jezer, naprostá většina vodních ploch vznikla činností člověka – rybníky, přehradní nádrže a zatopené lomy či doly. Než se Milan Říha s kolegy přesunul na Římov, sledoval telemetrickou metodou přes 200 jedinců šesti druhů (štika, sumec, perlín, lín, okoun, plotice) ve dvou severočeských rekultivačních jezerech Most a Chabařovice. I když tuto metodu používají i další pracoviště v zahraničí, čeští vědci drží v současnosti světové prvenství v počtu sledovaných druhů a jedinců. Velké množství dat budou teprve průběžně vyhodnocovat, údaje ze severočeských dolů ale už leccos ukázaly.

Například téměř u všech sledovaných druhů je patrné, že ryby obývají jiné hloubky ve dne a jiné v nočních hodinách. Ze zatím dostupných dat vědci zjistili, že přes den se pohybují ve větších hloubkách a na noc se přesunují do mělčích vod.



Data ze severočeských rekultivačních jezer ukázala také rozdíl v pohybu ryb v závislosti na přítomnosti vodních rostlin. V Chabařovicích rostlo při začátku telemetrického pozorování ryb hodně vyšších rostlin, zatímco v Mostě nebyly vůbec. Vědci umístili vysílačky do ryb stejných druhů, a mohli tak po sběru dat vypozorovat rozdíly mezi oběma umělými jezery. Tam, kde (zpočátku) nebyly vyšší rostliny, bylo teritorium ryb o poznání větší, potřebovaly více naplavat, aby sehnaly potravu. „Měly také větší tendenci prozkoumávat větší hloubky, zaznamenali jsme tedy i větší vertikální pohyb,“ upřesňuje Milan Říha.

Co se týče plošného pokrytí území, velké dravé ryby proplouvají nádrž celou, kupříkladu sumci. Záleží ale také na velikosti dané ryby. Třeba štiky jsou známé kanibalismem a bez skrupulí si pochutnají i na menším jedinci svého druhu. Menší (což neznamená nutně mladší) jedinci tak raději obývají jen omezenou oblast u břehu, kterou třeba vůbec neopouštějí, většina štik byla za tři měsíce pozorování prostě „na svém fleku“. Větší štiky ale klidně proplouvají úplně celou nádrží.

Ani ryby se prostě nechovají úplně unifikovaně. Z nasbíraných dat z vysílaček je patrné, že každý jedinec se chová trošičku jinak. Některé ryby jsou odváženější a navštěvují volnou vodu, která je pro malé ryby riskantnější, mohou se tam snadněji stát potravou dravců, jiné jsou méně odvážné. Jejich chování se liší, byť jsou z téže nádrže a jedné populace. Přestože tedy existují obecné vzorce platné pro daný druh, výzkum zatím prokázal, že se mohou jednotlivé individuality poměrně hodně lišit. Zjištění českobudějovických vědců potvrzují moderní téma v zoologii – stále častěji se zdůrazňuje, že jedinci, ať už jde o ryby, savce nebo dokonce hmyz, mají mezi sebou nějaké „osobnosti“. Zobecňovat lze tedy jen velmi opatrně.

A to platí i pro označkovanou štiku z úvodu článku. Sice jde jen o obyčejnou rybu, ale její hodnota po čtvrthodinové anabázi prudce vzrostla. Jedna vysílačka, kterou vědci rybám implantují, totiž stojí 13 000 korun. „Naše ryby jsou tak vlastně nejdražší ve střední Evropě,“ uzavírá Milan Říha.

Připravil: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR,
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Přečtěte si také

• Evoluce věčně živá. V čem tkví podstata biologické rozmanitosti?
• Pozor na klíšťata v městských parcích, jsou nebezpečná, varují odborníci
• Unikátní rozmnožování skokanů z Moravy potvrdili vědci i u dalšího druhu žáby
• Embrya parazitických ryb hořavek se naučila přemet, který jim umožňuje přežít
• Na světě klesá počet velkých šelem – vymírání čelí například levharti
• Vědec chce rozlousknout záhadu rozmanitosti přírody za pomoci mušek octomilek
• Rostliny se mohou přizpůsobit klimatickým změnám, aniž by změnily svoji DNA
• Ekosystémové stanice: tiší strážci zkoumají „dech“ krajiny a dopady změn klimatu
• Vědci předkládají zajímavou teorii: křídla hmyzu se mohla vyvinout z žaber
• Třetina světa v posledních dekádách citelně vysychá, zjistili vědci z CzechGlobe