Zahlavi

Čínská modernizace Tibetu prohlubuje chudobu místních, říká tibetanistka

18. 12. 2020

Přišli o stáda jaků, koz a ovcí, která pásli na nekonečných planinách. Ocitli se v nahuštěných sídlištních komplexech, kde nemají práci. Místo zlepšení životní úrovně se tibetští nomádi mnohdy dostali do finanční tísně. Tibetanistce Jarmile Ptáčkové z Orientálního ústavu AV ČR vychází v nakladatelství Washingtonské univerzity kniha Exile from the Grasslands, která tento proces popisuje.

Jaké úmysly má čínská vláda s etnickými menšinami a co pro Tibeťany znamená změna životního stylu? Nejen o tom jsme hovořili s odbornicí na východní Asii Jarmilou Ptáčkovou.

Před pěti lety Čína v rámci projektu cíleného odstraňování chudoby prohlásila, že ji do roku 2020 vymýtí. Zbývá jí tedy několik posledních dní. Nebudu se ptát na to, jestli se jí to podaří. Spíš mě zajímá, co pozitivního a negativního tento plán přinesl.

Projekt cíleného odstraňování chudoby byl zatím jen posledním v řadě rozvojových projektů vlády Čínské lidové republiky zaměřených na změnu života a obživy lidí ve venkovských oblastech. Teoretickým cílem bylo dopomoci například tibetským pastevcům, aby se přizpůsobili modernímu okolí a možnostem, které přinesl rozvoj infrastruktury v západní Číně. Bohužel to dopadlo podobně, jako většinou realizace čínské státní politiky probíhá, tedy shora dolů. Lidé, kterých se tento projekt bezprostředně týkal, neměli možnost podílet se na plánovaní ani příliš ovlivnit realizaci v praxi. V mnoha případech byla státní finanční podpora využita jednorázovým způsobem, a nikoli k vybudování nových, trvale udržitelných zdrojů příjmů. Snaha „zmodernizovat“ pastevce tak v mnoha případech vedla k prohloubení jejich chudoby, ne k jejímu odstranění.


Jarmila Ptáčková zkoumá čínskou rozvojovou politiku v tibetských oblastech.

Vláda přesidluje tibetské nomády do narychlo zbudovaných sídlišť uprostřed stepí. Jak se jim tam žije? Čím se živí, když přišli o stáda zvířat?

Právě vybudování alternativního zdroje obživy v nových sídlištích je klíčovým problémem hromadné modernizace tibetských pastevců. Většina přesídlených rodin má problémy vytvořit trvale udržitelný zdroj příjmů. Důvodem je především nedostatečné vzdělání. Mnoho lidí středního věku neumí číst a psát nebo má za sebou jen několik tříd základní školy. Vedle vzdělání a zkušeností chybí mnohdy také kapitál pro založení podnikání. Další překážkou je, že v sídlištích, která nejsou napojena na větší městskou zástavbu, není ani nabídka alternativních pracovních míst, ani dostatečná poptávka po službách, které by bývalí pastevci mohli nabídnout.

Proč vlastně čínská vláda investuje do přesidlování nomádů a změny jejich života? Jde o jejich počínštění, což se lépe provádí v prostředí měst a vesnic než na pláních? 

Je tu několik důvodů. „Zaostalí“ nomádi, jak Čína vnímala tradiční pastevecký způsob života, byli překážkou na čínské cestě k moderní velmoci. Jejich způsob života nezapadal do čínského pojetí rozvoje. Další pohnutkou byla snaha čínské vlády zlepšit ekologickou situaci na náhorní plošině, která má vliv například na přísun vody pro většinu čínských oblastí. Vláda však nebere stáda, pasoucí se na náhorní plošině po staletí, jako součást tamního ekosystému ani se nesnaží využít zkušeností pastevců, jak s tamní přírodou zacházet. Vystěhování lidí a eliminace stád umožňuje státu neomezený přístup a realizaci jak projektů na ochranu přírody, tak budování rozsáhlé infrastruktury, která usnadní například těžbu nerostných surovin anebo městskou výstavbu. Urbanizace tibetských pastevců samozřejmě může sloužit i k jejich lepší integraci či asimilaci do čínské společnosti, což by teoreticky mělo vést k řešení takzvané tibetské otázky. Ve skutečnosti však přesidlování probíhá příliš rychle, bez možnosti se připravit či úspěšně adaptovat a ve výsledku dále prohlubuje marginalizaci tibetské pastevecké populace. V budoucnu to přinese ještě mnoho sociálních i ekonomických problémů.

Dochází k ideologickému ovlivňování nomádů a jejich převýchově?

V současné Číně jsou všichni obyvatelé neustále ovlivňováni státní ideologií, například Si Ťin-pchingovou koncepcí obrození čínského národa nebo státem prosazovaným pojetím každodenního života. Není náhoda, že mezi prvními rozvojovými projekty v západní Číně byla výstavba radiové, televizní a telekomunikační sítě. Přesídlení do vesnic či měst s ulicemi polepenými ideologickými hesly a usnadněný přístup k moderní technologii tak samozřejmě dále napomáhají k myšlenkovému ovlivňování tibetských pastevců.


Sídlištní komplex zbudovaný pro Tibeťany

Dá se vyčíslit, jak velkou sumu Čína do procesu přesidlování a počínšťování nomádů investuje?

Je těžké uvést přesnou sumu týkající se přesidlování tibetských pastevců. Výstavba sídlišť probíhá v rámci rozvoje infrastruktury a urbanizace venkovského západu. Celý záměr rozvoje západní Číny realizovaný od roku 2000, jehož součástí je i modernizace nomádů, stál Čínu už mnoho miliard jüanů. Fakt, že obyvatelé sídlišť často nejsou schopni zajistit dostatečný příjem, znamená, že skrze různé programy přímé i nepřímé finanční podpory čínský stát v budoucnu čekají ještě další velké investice.

Mohou si Tibeťané zachovat svůj jazyk, aniž by byli diskriminováni?

Myslím, že diskriminace není pouze otázkou jazyka. V posledních letech k ní výrazně přispívá čínská vláda. Po nepokojích v roce 2008 jsou Tibeťané často označováni za teroristy, kteří chtějí rozvrátit čínskou společnost. Nebo jako lidé nevděční vládě, která do rozvoje jejich oblasti investovala tolik úsilí a finančních prostředků. To významně mění náladu chanského obyvatelstva, jeho pohled na Tibeťany, dříve vnímané spíše jako exotická a tajemstvím opředená společnost, a jeho chování vůči nim. Tibetský jazyk k tibetské identitě samozřejmě patří. V rámci úsilí o počínšťování tibetské populace došlo ze strany čínské vlády k opakovaným pokusům prosadit čínštinu jako prioritní jazyk. Je snaha omezit vzdělávání v tibetském jazyce v tibetských autonomních oblastech. Buď zákazem nebo alespoň doporučením vzdělání v čínštině, které je perspektivnější například při hledání zaměstnání mimo tibetské oblasti. Fungují také vzdělávací programy pro tibetské třídy, které na rok či více let odjedou do partnerské školy v čínské provincii a učí se tam. Očekává se, že si děti zvyknou používat čínský jazyk a naučí se chanskému způsobu života (Chanové jsou čínská etnická skupina, která tvoří 92 procent obyvatel Čínské lidové republiky, pozn. redakce).

Jaké jsou další plány čínské vlády? Kolik nomádů chce takto přesídlit? 

Přesidlování nomádů se neděje jenom jedním projektem. Jejich přesun do sídlišť a městských oblastí je spíše důsledkem jiných plánů. Mezi ty patří už zmíněná snaha o přístup ke stepním oblastem západní Číny z důvodu ochrany přírody, snaha o místní rozvoj na západě Číny, který by pomohl snížit ekonomické a sociální rozdíly mezi čínským západem a východem, a také snaha o lepší kontrolu potenciálně problematické populace. Postupem času by se přesidlování nebo jiný způsob urbanizace měl dotknout všech pastevců, nejen těch tibetských.


Terénní výzkum Jarmily Ptáčkové v tibetském Amdu

Jak se obecně vyvíjí čínská politika vůči Tibeťanům?

V současné době Čína realizuje nový přístup vůči etnickým menšinám, rozhodla se vytvořit homogenní společnost s čínskými rysy, která se bude odkazovat na společnou minulost a očekávat společnou budoucnost. Systematické omezování kulturních projevů se tak netýká jen Tibeťanů, ale veškerých etnických menšinových skupin i většinových Chanů.

Ve Šluknovském výběžku poblíž Mikulášovic zakládáte Centrum pro poznávání asijských regionů. V jaké jste fázi?

Areál pro poznávání asijských regionů jsme začali budovat s kolegy z Orientálního ústavu už kolem roku 2016. K dispozici jsou venkovní prostory se stádem jaků, tibetskou stúpou či mongolskou jurtou, kde se například školní třídy mohou seznámit se životem lidí v různých koutech Asie. Oblíbený je také každoroční festival asijské hudby a kultury Eastern Tunes, kde vystupují umělci přímo z Asie, kteří nepřinášejí jen tradiční hudbu. Častěji se jedná o současnou tvorbu, o to, čím tamní lidé žijí. Letos jsme začali se stavbou hlavní budovy našeho areálu v tibetském stylu. Základy už stojí a my doufáme, že seženeme finanční prostředky i pro zbytek stavby. Informace k projektu a možnosti, jak se zapojit, můžete najít na webových stránkách Centra pro poznávání asijských regionů.

Připravil: Jan Klika, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, archiv Jarmily Ptáčkové

Přečtěte si také