
Když počasí zabíjí. Vědci prozkoumali nejtragičtější přírodní katastrofy u nás
25. 05. 2026
Záplavy, bouřky, vichřice, ale i obyčejná mlha. Badatelé z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR zmapovali ve spolupráci s kolegy z Masarykovy univerzity v Brně třináct nejničivějších událostí souvisejících s počasím v českých zemích od roku 1851 až do současnosti. Analýza ukázala, že přestože extrémních jevů přibývá, moderní věda se naučila je předpovídat, a díky včasnému varování se počet hromadných neštěstí dramaticky snížil.
Výzkumníci se soustředili na případy, během nichž počasí přímo či nepřímo způsobilo smrt alespoň dvacítky lidí. A zjistili, že v období od roku 1851 do letoška ke katastrofám tohoto rozsahu došlo celkem třináctkrát. Nejvíc obětí si přitom vyžádaly povodně, nicméně nepříznivá meteorologická situace stála i za velkými dopravními nehodami. Unikátní studii těchto kalamit vědci publikovali v prestižním časopise Natural Hazards and Earth System Sciences. Kdy se u nás rozmary přírody projevily nejbrutálněji?
Vraždící velká voda
Dvě stě čtyřicet čtyři. Tolik osob připravila o život vůbec nejtragičtější živelní pohroma, jež ve studovaném období zasáhla tuzemsko. Šlo o extrémní přívalovou povodeň, která v květnu 1872 řádila v západních Čechách. Na svědomí ji měla jediná neuvěřitelně silná a rozsáhlá bouře.

Miloslav Müller z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR (CC)
„Například v Mladoticích tehdy asi za hodinu a půl spadlo takové množství srážek, které v této oblasti obvykle naprší za celé čtyři měsíce,“ popisuje jeden z autorů studie, meteorolog Miloslav Müller z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.
O čtvrt století později v červenci postihla velká voda se sesuvy půdy Krkonoše, kde tehdy zahynulo celkem osmdesát osm lidí. Osudovou se tato situace stala třeba sedmnácti svatebčanům v Dolním Maršově. Pod tlakem přívalové vody se totiž zřítil dům, v němž se na slavnost chystali.
A zase ty povodně
V živé paměti mnohých zůstávají i ničivé záplavy na Moravě a ve Slezsku v červenci 1997 s jedenašedesáti oběťmi. Způsobila je takzvaná středomořská cyklona putující po trase Vb, která uvázla nad naším územím, takže silné deště trvaly čtyři dny. Nejděsivější situace byla v Troubkách na řece Bečvě, kde během noci ze 7. na 8. července skonalo devět lidí.

Obec Troubky po červencových povodních roku 1997
Vodní živel potrápil v květnu 1889 taky Přešticko v západních Čechách. Velká voda tehdy přišla v noci před svátkem sv. Jana Nepomuckého, takže mnohé zastihla ve spánku. Zmařila tehdy padesát sedm životů, téměř polovinu z tohoto počtu v obci Jíno, kde voda dosahovala výšky až dvou metrů.
V červnu 1970 zase bleskové záplavy vedly k pohromě v lignitovém dole Dukla v Šardicích na jihovýchodní Moravě, kde v důlních chodbách a šachtách našlo smrt třicet čtyři horníků. V zatopeném sklepě v Kyjově ten den utonula i tříletá dívka.
Tzv. stoletá povodeň v září 1890 zasáhla Vltavu a na konto si připsala pětadvacet mrtvých včetně dvacítky vojáků, kteří tehdy v Praze na pontonu rozebírali cvičný most.

Stoletá povodeň v září 1890 poničila i Karlův most v Praze.
Síla větru a blesků
Devastující vítr, krupobití, přívalové deště i několik tornád doprovázel v červenci 1929 silné bouře v Čechách a na západní Moravě, které zabily dvaatřicet lidí.
V celých Čechách a na Moravě větrná bouře vraždila taky v prosinci 1868, kdy živlu podlehlo sedmadvacet osob. „Na českém území tehdy řádil vítr o síle orkánu a lidé umírali ve více než dvaceti obcích po celé zemi,“ líčí Miloslav Müller.
Mezi nejneobvyklejší události v našich dějinách se pak zapsala náhlá bouřka z května 1906, kdy celkem dvacet smolařů usmrtil blesk. Na hřbitově v Koňákově (dnes součást Českého Těšína) se totiž třináct osob schovalo před bouří do tamní zvonice, do níž však poté uhodilo. Další jednotlivce si ten den blesky našly při práci na poli nebo v lese, ale i uvnitř budov.

Po zásahu bleskem zemřelo v roce 1906 v hřbitovní kapli v Koňákově třináct lidí.
Počasí jako nepřímý zabiják
Vrtochy přírody stály i za čtyřmi velkými dopravními nehodami, které se ve vědci analyzovaném období udály v tuzemsku. Jejich výčtu se sto osmnácti oběťmi dominuje hustou mlhou způsobená srážka vlaků ve Stéblové na Pardubicku v listopadu 1960.
Silná přízemní mlha měla na svědomí taky nejhorší leteckou havárii v našich dějinách v říjnu 1975 v pražském Suchdole, kdy zemřelo osmdesát lidí. Jugoslávské letadlo McDonnell Douglas DC-9 tehdy přepravovalo především české turisty z přímořského letoviska Tivat na letiště Praha-Ruzyně. V mlze ale nedodrželo výškový profil letu a krátce před přistáním narazilo do chatové osady nad Vltavou.
Intenzivní noční sněžení mělo zase v listopadu 1868 za následek střet vlaků u Cerhovic, který zhatil jedenatřicet životů. Ráno v den tragédie zaznamenala stanice v pražském Klementinu rekordních 52,6 milimetru srážek. „Jde o nejvyšší denní úhrn v zimním půlroce od roku 1804 do současnosti,“ objasňuje Miloslav Müller. V důsledku sněhových závějí musel tehdy ranní osobní vlak v Újezdě u Cerhovic zastavit. Narazil však do něj nákladní vlak jedoucí za ním.

Vlakové neštěstí u Cerhovic si v roce 1868 vyžádalo jednatřicet obětí.
Za další dopravní neštěstí mohla opět mlha. V únoru 1945 kvůli ní došlo k letecké nehodě ve Sluneční jámě v Krkonoších. Přetížené německé letadlo tehdy mířilo z obklíčené Vratislavi do Drážďan pravděpodobně oklikou přes české území. Náraz do svahu Sluneční jámy nepřežilo čtyřiadvacet vojáků.
Přehlednou tabulku s výčtem všech třinácti katastrof najdete na konci tiskové zprávy.
Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Shutterstock; WikiMedia
Text a snímek označený CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- Prvohorní fauna pod Prahou. Při ražbě metra se našel nový druh členovce
- Pravěké želví puzzle aneb Jak paleontologové zkoumají krunýře
- Ničivým zemětřesením předcházejí tiché, ale přitom důležité pohyby
- Malý, ale mocný: měsíc Enceladus cvičí s magnetickým polem obřího Saturnu
- Stoleté zkameněliny želv z Česka a Polska ožívají v nové digitální databázi
- Derecho a downbursty: když si bouře podají ruce a plivou vichr
- Díky sopkám existuje na naší planetě život, říká vulkanolog Lukáš Krmíček
- Jak předpovědět blesk? Pomoci by mohl i model elektrizace oblačnosti
- Hydrochemik Martin Pivokonský zkoumá, jak zlepšit úpravu a čištění vody
- Skalní řícení: nebezpečí hrozí i turistům, pomáhají geologické výzkumy
Vědy o Zemi
Vědecká pracoviště
- Geofyzikální ústav AV ČR
Geologický ústav AV ČR
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
Ústav geoniky AV ČR
Hydrologický ústav AV ČR
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.