Stát v pasti: dopady pandemie na postoje, důvěru a chování veřejnosti

Co se stane s důvěrou veřejnosti, když udeří pandemie? Proč se někteří lidé obracejí ke zdravotnickým autoritám zády, zatímco jiní respektují opatření více? V nové studii se těmito otázkami zabývá ekonom Christian Ochsner z CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Na příkladu španělské chřipky, která vypukla po první světové válce, zkoumá dlouhodobé dopady pandemie na skepsi lidí vůči zdravotní politice států. Jeho zjištění přinášejí zásadní vhled: když nastane krize, stát se často ocitá v pasti – mezi nutností jednat a rizikem dlouhodobé nedůvěry.

Ve své studii se zabýváte dlouhodobými dopady pandemické úmrtnosti na nedůvěru k očkování. Inspirovala vás k pohledu do minulosti i nedávná zkušenost s covidem-19?
Inspirací byla skutečně pandemie covidu-19. Viděli jsme protesty, odpor vůči vakcínám i odmítání veřejných zdravotnických opatření. Napadlo mě: co formuje naši ochotu důvěřovat zdravotnickým autoritám? Proč někteří lidé věří státu, že rozhoduje správně v otázkách, jako je očkování, zatímco jiní ne? Chtěli jsme spojit zkušenosti z pandemie covidu s obecnější otázkou, jak si společnosti vytvářejí – nebo ztrácejí – důvěru ve zdravotní politiku a stát obecně. A jako historický testovací případ jsme použili pandemii španělské chřipky, z níž se dochovala jedinečná data.

Jaká jsou vaše zjištění?
Zaměřili jsme se na Švýcarsko, jelikož občané tam pravidelně hlasují o konkrétních politikách, včetně těch zdravotních. V roce 1922, tedy jen pár let po pandemii španělské chřipky, hlasovali o tom, zda zachovat povinné očkování proti neštovicím u dětí. Porovnáním obcí, které pandemie zasáhla více či méně, jsme mohli sledovat, jak tento šok volební chování ovlivnil. A výsledky byly překvapivé: komunity, které byly pandemií španělské chřipky zasaženy nejvíce, hlasovaly proti povinnému očkování – přestože šlo o jinou nemoc (neštovice) a vakcína se používala již desítky let. Také jsme se podívali na reálné očkovací záznamy. I zde se objevil stejný vzorec: proočkovanost dětí v oblastech těžce zasažených chřipkou klesla.

To zní nelogicky, člověk by čekal, že to naopak povede k větší opatrnosti.
Přesně. Proto jsme šli ještě dál a propojili jsme jména dětí v očkovacích záznamech se jmény v úmrtních seznamech. Zjišťovali jsme, zda konkrétní rodiny kvůli chřipce o někoho přišly. A tady se najednou začíná vynořovat složitější příběh. Rodiny, ve kterých někdo zemřel, svou účast na očkování naopak zvýšily. Jinými slovy – zatímco lidé, kteří sledovali úmrtí „zpovzdálí“, byli skeptičtější, lidé, kteří osobní ztrátu zažili, byli opatrnější.

Christian Ochsner je odborným asistentem a výzkumníkem na CERGE-EI, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

Takže důvěra roste nebo klesá podle toho, jak lidé krizi osobně zažijí? 
Pokud ztratíte někoho blízkého, jste opatrnější. Buď důvěřujete vakcíně, nebo alespoň nezměníte své předchozí chování. Ale pokud jen pozorujete utrpení jiných – a máte pocit, že stát je neochránil – stanete se skeptičtějšími. Říkáte si: když neochránili mého souseda, proč by měli ochránit mě? Tento rozdíl mezi přímou a nepřímou zkušeností pomáhá vysvětlit paradox, jak může zdravotnická krize vést zároveň k většímu respektování opatření i rostoucímu odporu.

Jaký výzkumný přístup jste zvolili?
Použili jsme kvazi-experimentální přístup. Některé švýcarské obce byly pandemií španělské chřipky zasaženy těžce – zemřelo tam až devět procent obyvatel během několika měsíců – jiné obce nemoc nepostihla téměř vůbec. Takže vypuknutí chřipky bylo do určité míry náhodné. Před pandemií byly tyto oblasti podobné z hlediska volebního chování i proočkovanosti. To nám dává jistotu, že rozdíly, které pozorujeme po pandemii španělské chřipky, jsou způsobeny právě jejím nerovnoměrným dopadem, nikoli jinými faktory.

Na základě vašeho výzkumu, vidíte nějaké paralely s pandemií covidu-19?
Přestože zatím nemáme dostatečná data k provedení stejné analýzy pro covid-19, existují náznaky. Země s vyšší úmrtností často zaznamenaly pokles rutinních očkování, například proti spalničkám. Na druhou stranu lidé, kteří byli osobně zasaženi – přišli o někoho blízkého nebo trpěli dlouhodobými následky – často očkování více podporovali. Společenský „backlash“ (tedy ostrá odezva) po covidu i po španělské chřipce není většinový, ale i malý posun (např. nárůst skepticismu z pěti na deset procent) může zásadně ovlivnit kolektivní imunitu.

Co by si měli tvůrci veřejných politik z vašich výsledků odnést?
Za prvé, je třeba pochopit, že důvěra veřejnosti může během krize rychle erodovat – i když stát fakticky nic nezanedbal. Pokud lidé mají pocit, že je stát neochránil, mohou přestat naslouchat jeho doporučením. Za druhé, tyto efekty přetrvávají dlouho. V našich datech trval pokles důvěry a proočkovanosti ještě zhruba dvanáct let po pandemii španělské chřipky. A konečně – stát je v pasti. Může zabránit odporu, jen pokud zcela zamezí utrpení – což není reálné. Nebo může čekat, až budou osobně zasaženi téměř všichni – což je nepřijatelné. Odhadli jsme, že aby se chování vrátilo k normálu čistě skrze přímou zkušenost, musela by pandemie mít úmrtnost čtyři až pět procent. Covid ji měl necelé půlprocento. To samozřejmě není řešení.

Takže když stát reaguje, je to situace, ve které nemůže „vyhrát“?
Přesně tak. Když se stát snaží reagovat na urgentní situaci – ať už jde o inflaci nebo zdravotní krizi – je velmi těžké, aby z toho vyšel pozitivně. Když se stane něco velkého a viditelného, instituce zodpovědné za řešení (zdravotní úřady, centrální banka, vláda) obvykle přijdou o důvěru, už jen proto, že krize nastala „za jejich vlády“.

A tím se otevírá prostor pro alternativní hlasy.
Bez krize by se mnohé osobnosti s okrajovými názory – třeba skeptici vůči očkování – nikdy nedostaly do středu pozornosti. Ale po krizi se jejich hlasy stávají slyšitelnějšími. Někdo, kdo by dříve působil nevolitelně či nedůvěryhodně, najednou získá publikum. Proto slovo „backlash“ tak dobře vystihuje postpandemickou reakci – jde o erozi důvěry, která může vytvořit prostor pro úplně jinou politickou a společenskou dynamiku.

Christian Ochsner je odborným asistentem a výzkumníkem na CERGE-EI, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Ve svém výzkumu se věnuje historickým událostem, které představují zásadní zlom, a zkoumá, jak ovlivnily pozdější socioekonomický vývoj – často až do dnešních dnů. Pracuje s historickými situacemi, které umožňují kvazi-experimentální přístup, a propojuje ekonometrické metody s pochopením historického kontextu.

Odkaz na studii: Ochsner Christian and Lukas Schmid. June 2025. Pandemics’ backlash: The effects of the 1918 influenza on health attitudes and behavior, CERGE-EI Working Paper.

Poslechněte si také epizodu podcastu Talking Economics, kde Christian Ochsner mluví o regionální ekonomii.

Read the interview in English here.

Text: Lenka Miklánková, CERGE-EI; převzato z webu CERGE-EI
Foto: CERGE-EI

Přečtěte si také

• K dárkům a protislužbám jsou Češi nejtolerantnější z EU, říká socioložka
• Zrak má z pohledu evoluce výborný poměr cena–výkon, říká Filip Děchtěrenko
• Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky
• Unikátní sociologický výzkum odhaluje korupci z pohledu samotných aktérů
• Lidé se nejvíce bojí krádeží, podvodů a přepadení na ulici, ukazují výzkumy
• Konference SYRI: Jak zvýšit odolnost společnosti po covidu a v době konfliktů?
• Na koupi vlastního bytu potřebují Češi 15 ročních platů, nejvíce z celé EU
• Integrace ukrajinských uprchlíků má rezervy, zaznělo na konferenci v Senátu
• Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach?
• Památky, jídlo i zábava: vědci zkoumali, co v Praze nejvíc zajímá turisty