Zahlavi

Invazní druhy ohrožují globální Jih výrazně více, než se dosud předpokládalo

24. 07. 2026

Nová studie publikovaná v časopise Science ukazuje, že invazní druhy způsobují v zemích globálního Jihu mnohem závažnější ekologické škody než v zemích globálního Severu. Výzkum tak koriguje dosavadní představy o dopadech biologických invazí a ukazuje cestu k účinnější mezinárodní ochraně biodiverzity.

„Invazní nepůvodní druhy patří mezi hlavní příčiny vymírání druhů na celém světě. Dosavadní globální hodnocení jejich dopadů však ovlivňovala skutečnost, že nejintenzivnější výzkum probíhá především v zemích globálního Severu, zejména v Severní Americe a Evropě. Právě odtud proto pochází nejvíce údajů o výskytu invazních druhů i o škodách, které způsobují,“ vysvětluje Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR, který na studii spolupracoval s kolegy z Německa a Švýcarska.

Je třeba měřit závažnost dopadů, ne pouze počítat druhy

Mezinárodní výzkumný tým použil nový metodický přístup. Namísto pouhého počítání výskytu invazních druhů vědci vyvinuli nový ukazatel, který odráží, jak jsou ekologické dopady invazí závažné a nezávisí na intenzitě výzkumu. Pracovali s indexem, který vztahuje počet závažných dopadů invazí v určité zemi, například lokální vyhynutí populace původního druhu, ke všem, které byly byly v dané zemi zaznamenány.

Základem studie je nová, v loňském roce publikovaná databáze Global Impacts Dataset of Invasive Alien Species (GIDIAS), která zahrnuje více než 22 tisíc zdokumentovaných dopadů invazních druhů ve 172 zemích světa. Výsledky představují významnou korekci dosavadních předpokladů o důsledcích biologických invazí. Zatímco absolutní počet hlášených druhů a záznamů je vyšší v zemích globálního Severu, relativní závažnost škod je výrazně vyšší v zemích globálního Jihu.

„Rozdíl je patrný dokonce i u jednotlivých druhů,“ vysvětluje Petr Pyšek. „Invazní druhy, které způsobují škody na obou polokoulích, mají v zemích globálního Jihu následky přibližně o padesát procent závažnější; platí to třeba pro některé druhy akácií, borovic, tokozelku, ale také např. pro králíka, prase nebo krysu. Zejména v rychle se rozvíjejících ekonomikách Jižní Ameriky, Afriky a Asie vedou invaze častěji ke katastrofálním ekologickým důsledkům.“

Tyto země zažívají prudký ekonomický růst a intenzivní zapojení do globálního obchodu, což výrazně urychluje zavlékání nových invazních druhů. Současně však často disponují méně rozvinutými státními strukturami, potýkají se s vyšší mírou korupce a mají omezené kapacity pro boj s invazími druhy. Právě tato nedostatečná kontrola umožňuje invazním druhům způsobovat rozsáhlé ekologické škody.

„Země globálního Severu mají také mnoho invazních druhů. Intenzivním managementem různých ekosystémů však brání tomu, aby dopady invazí byly masivní,“ říká Sven Bacher z University of Fribourg a dodává: „Naopak v rozvíjejících se ekonomikách institucionální schopnost reagovat na zrychlené zavlékání invazních druhů za tímto vývojem zaostává.“ Autoři tento rozdíl dokládají pomocí komplexních statistických modelů a ukazují, že dobrá správa věcí veřejných a proaktivní management mohou účinně snižovat závažné dopady biologických invazí.

Důsledky pro mezinárodní environmentální politiku

Výsledky studie mohou mít zásadní význam pro mezinárodní environmentální politiku. „Prevence je nejúčinnějším způsobem, jak zabránit důsledkům invazních nepůvodních druhů, vyžaduje však funkční řídicí struktury v každé zemi a intenzivní mezinárodní spolupráci,“ zdůrazňuje Petr Pyšek. „Chceme-li řešit současnou krizi biodiverzity skutečně celosvětově, je třeba odstranit rozdíl v možnostech Severu a Jihu čelit biologickým invazím a věnovat zvýšenou pozornost regionům, které jsou invazními druhy zasaženy nejvíce.“

Autoři studie upozorňují, že samotné globální sledování šíření druhů nestačí. Nezbytný je cílený transfer technologií, finanční podpora a posilování politických a institucionálních struktur v zemích globálního Jihu. Jen tak lze zabránit tomu, aby se ekologické škody v těchto regionech – které často patří k oblastem s nejvyšší biodiverzitou na světě – staly nevratnými.

Publikace:

Bacher S., Pyšek P. & Seebens H.: Impacts of biological invasions are more severe in the Global South. Science (2026) DOI: 10.1126/science.aed0603

Kontakt:

prof. RNDr. Petr Pyšek, CSc.                                                                   Mgr. Miroslava Dvořáková
Oddělení ekologie invazí                                                                        vedoucí PR & marketingu
petr.pysek@ibot.cas.cz                                                                          miroslava.dvorakova@ibot.cas.cz 
+420 721 904 203                                                                                 +420 602 608 766

TZ ke stažení zde.

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce