Zahlavi

PODCAST: Jak připomínat železnou oponu? Jiří Woitsch nás provází Tachovskem

29. 10. 2025

Přidejte se k druhému putování po krajině Tachovska, kterou provází historik a etnolog Jiří Woitsch, ředitel Etnologického ústavu AV ČR. Tentokrát jsme se drželi v bývalém hraničním pásmu, prošli jsme relikty zaniklé obce Jedlina, kde jsme objevili malý poklad v kovové schránce. Prozkoumali jsme rotu Vašíček, která navzdory svému rozpadu stále uchovává příběhy pohraničníků sloužících někdejší socialistické vlasti. Při konfrontaci se stinnou stránkou naší historie se ptáme, zda a jak bychom si měli podobná místa připomínat. Na rozpadajím se hřbitově se pak zamýšlíme, jestli je zánik přirozeným procesem dění. Zaposlouchejte se do krajiny, která je i bez lidí plná příběhů.

Navazujeme na epizodu PODCAST: Divoký Západ i romantika. Výlet do Sudet s etnologem Jiřím Woitschem. 

Moderace a edit: Jitka Kostelníková / Sound design a zvuková postprodukce: Jáchym Vans / Fotografie: Jana Plavec /  Epizoda vznikla s podporou ⁠Strategie AV21⁠. 

Text: Jitka Kostelníková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text ve fotogalerii: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Průvodcem po krajině Tachovska nám je historik a etnolog Jiří Woitsch, ředitel Etnologického ústavu AV ČR.

Průvodcem po krajině Tachovska nám je historik a etnolog Jiří Woitsch, ředitel Etnologického ústavu AV ČR.

V druhém díle epizody Podcastu Akademie věd se vydáváme k místům, kde v dobách studené války stávala železná opona.

V druhém díle epizody Podcastu Akademie věd se vydáváme k místům, kde v dobách studené války stávala železná opona.

Zůstaly po ní památníky, jako například tento, který připomíná její odstranění.

Zůstaly po ní památníky, jako například tento, který připomíná její odstranění.

Jednou z našich prvních zastávek je místo, které zbylo po zaniklé obci Jedlina (německy Neulosimthal). Na jednom ze stromů nacházíme kovovou schránku s deníkem. „Tohle je fenomén, který se v zaniklých obcích rozšířil v 90. letech 20. století. Potomci vysídlenců nebo přímo vysídlenci v nich umísťovali schránky se sešity, určenými k psaní vzpomínek nebo dojmů při návštěvě místa,“ říká Jiří Woitsch.

Jednou z našich prvních zastávek je místo, které zbylo po zaniklé obci Jedlina (německy Neulosimthal). Na jednom ze stromů nacházíme kovovou schránku s deníkem. „Tohle je fenomén, který se v zaniklých obcích rozšířil v 90. letech 20. století. Potomci vysídlenců nebo přímo vysídlenci v nich umísťovali schránky se sešity, určenými k psaní vzpomínek nebo dojmů při návštěvě místa,“ říká Jiří Woitsch.

Jinak z Jedliny, která vznikla kolem roku 1626 a již obývalo většinově německé obyvatelstvo, nezbylo skoro vůbec nic.

Jinak z Jedliny, která vznikla kolem roku 1626 a již obývalo většinově německé obyvatelstvo, nezbylo skoro vůbec nic.

Na místě, které je dnes zarostené lesem, se nachází cedule s informacemi o zaniklé obci.

Na místě, které je dnes zarostené lesem, se nachází cedule s informacemi o zaniklé obci.

Přesouváme se k nedalekému hřbitovu, který přináležel k obci Jedlina.

Přesouváme se k nedalekému hřbitovu, který přináležel k obci Jedlina.

Náhrobky nejsou udržované. Místo pomalu ztrácí svou paměť.

Náhrobky nejsou udržované. Místo pomalu ztrácí svou paměť.

Německá strana hranice je kousíček. Vidíme obce a domy, do kterých se uchýlili vysídlenci z Jedliny. „Do své domoviny to měli jen pár set metrů a muselo pro ně být nesmírně těžké a traumatizující pozorovat, co se děje. Teoreticky se mohli dalekohledem dívat na hrob svojí rodiny, který třeba někdo cíleně povalil,“ říká Jiří Woitsch.

Německá strana hranice je kousíček. Vidíme obce a domy, do kterých se uchýlili vysídlenci z Jedliny. „Do své domoviny to měli jen pár set metrů a muselo pro ně být nesmírně těžké a traumatizující pozorovat, co se děje. Teoreticky se mohli dalekohledem dívat na hrob svojí rodiny, který třeba někdo cíleně povalil,“ říká Jiří Woitsch.

Přesouváme se k vojenské hlásce Havran, která se nacházela jen 100 metrů od hranice s Německem. Od 60. let 20. století ji vojáci využívali jako pozorovatelnu dění na Západě. V její blízkosti zůstávají relikty železné opony.

Přesouváme se k vojenské hlásce Havran, která se nacházela jen 100 metrů od hranice s Německem. Od 60. let 20. století ji vojáci využívali jako pozorovatelnu dění na Západě. V její blízkosti zůstávají relikty železné opony.

Zbytky železné opony vypadají autenticky, dnes slouží hlavně jako připomínka naší nedávné minulosti.

Zbytky železné opony vypadají autenticky, dnes slouží hlavně jako připomínka naší nedávné minulosti.

V 90. letech, po pádu železné opony, měla být hláska rozebrána. Nadšencům z Klubu vojenské historie a sportů v Tachově se ale podařilo objekt zachránit. Dnes slouží jako turistická rozhledna.

V 90. letech, po pádu železné opony, měla být hláska rozebrána. Nadšencům z Klubu vojenské historie a sportů v Tachově se ale podařilo objekt zachránit. Dnes slouží jako turistická rozhledna.

Na vyhlídkovou plošinu rozhledny Havran vede skoro 130 schodů. Námaha a trocha adrenalinu při výstupu ale stojí za to. Výhled je úžasný.

Na vyhlídkovou plošinu rozhledny Havran vede skoro 130 schodů. Námaha a trocha adrenalinu při výstupu ale stojí za to. Výhled je úžasný.

Rozhledna Havran nabízí panorama velké části západních Čech a sousedního Bavorska. Jen dávejte pozor, často tam hodně fouká!

Rozhledna Havran nabízí panorama velké části západních Čech a sousedního Bavorska. Jen dávejte pozor, často tam hodně fouká!

Z rozhledny je vidět několik hradů, velká část Šumavy, Slavkovský les... Za opravdu dobré viditelnosti je možné spatřit i vrcholky Alp.

Z rozhledny je vidět několik hradů, velká část Šumavy, Slavkovský les... Za opravdu dobré viditelnosti je možné spatřit i vrcholky Alp.

Při pohybu v okolí hlásky je dobré být opatrný, protože na místě stále zůstávají relikty doby minulé.

Při pohybu v okolí hlásky je dobré být opatrný, protože na místě stále zůstávají relikty doby minulé.

Hraniční pásmo připomínají zbytky železné opony.

Hraniční pásmo připomínají zbytky železné opony.

Naše další cesta vede k bývalé vojenské rotě Vašíček.

Naše další cesta vede k bývalé vojenské rotě Vašíček.

Rota Vašíček patří k nejstarším kasárnám pohraniční stráže zbudovaným v 50. letech. Jako jedna z mála byla funkční až do zániku železné opony.

Rota Vašíček patří k nejstarším kasárnám pohraniční stráže zbudovaným v 50. letech. Jako jedna z mála byla funkční až do zániku železné opony.

Rota se jmenovala po svém prvním veliteli Josefu Vašíčkovi. „Dnes je objekt v pokročilé fázi destrukce,“ poznamenává Jiří Woitsch.

Rota se jmenovala po svém prvním veliteli Josefu Vašíčkovi. „Dnes je objekt v pokročilé fázi destrukce,“ poznamenává Jiří Woitsch.

„Můžeme se bavit o tom, jestli z hlediska moderních přístupů k dědictví by i takové objekty neměly být nějakým způsobem zachovány, připomínány a chráněny,“ přemítá historik a etnolog Jiří Woitsch.

Na rozdíl od hlásky Havran není rota Vašíček veřejně přístupná. Pohyb v jejím areálu není bezpečný.

Vidíme někdejší kotce pro psy. Pro pohraničníky byli psi velmi důležití, psa měli i ve znaku. Budova je rozdělena na zhruba desítku kotců s kachličkovou podlahou (aby se dala snadno udržovat).

Psi byli cvičeni pro „ochranu“ hranic od narušitelů. Bohužel jim padlo za oběť i nemálo lidí, kteří se snažili uprchnout z komunistického Československa za svobodou.

Při pohledu na rozpadající se kasárna komunistických pohraničníků nutně člověka napadá, jestli má smysl si tyto ruiny připomínat, nebo je nechat prostě zbourat.

Dostáváme se ke zvláštnímu objektu a ptáme se Jiřího Woitsche, o co se jedná.

„Šlo o zařízení, které sloužilo je kontrole zbraní a k vybíjení útočných pušek při návratu z hlídky,“ vysvětluje historik.

Posádky pohraničních rot se skládaly z profesionálních vojáků i vojáků základní služby. Mužstvo sloužilo relativně daleko od lidských sídel a odtrženo od „civilizace“.

Historika a etnologa Jiřího Woitsche zpovídala autorka podcastu Jitka Kostelníková.

V rotě Vašíček se dochovaly některé ukázky lidové tvořivosti. Zde se jednalo pravděpodobně o výzdobu klubovny, místnosti, která sloužila k odpočinku.

Destrukce roty Vašíček probíhá kontinuálně posledních 30 let. „Domnívám se, že nakonec dojde k její demolici a vymazaní památky toho, co tu bylo. Investice do případné obnovy by byly enormní,“ uzavírá Jiří Woitsch.

Z příhraničního Tachovska se loučí historik a etnolog Jiří Woitsch, autorka podcastu Jitka Kostelníková a redaktorka A / Magazínu a webu AV ČR Leona Matušková; zpoza fotoaparátu pak fotografka Jana Plavec.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

O nás
Věda a výzkum
Veřejnost
Média
Rychlé odkazy
Národní 3, 110 00 Praha 1, Tel.: +420 221 403 111, E-mail: info@cas.cz
Část obsahu šířena pod licencí Creative commons
© Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.