
Vědci objevili v Etiopii nový druh bělozubky. Je lehčí než kostka cukru
03. 03. 2026
Váží pouhé dva až tři gramy. Je tak malinká a nenápadná, že není divu, že se před zraky celého světa dlouho skrývala. U objevu stál mezinárodní tým vedený vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kteří nový druh bělozubky pojmenovali Crocidura stanleyi. Drobný hmyzožravec z etiopských hor se díky své velikosti rázem zařadil mezi nejmenší savce planety. Výsledky výzkumu publikoval časopis Journal of Vertebrate Biology.
Objev ukazuje, že i dnes lze nacházet nové druhy živočichů, a to i v relativně dobře prozkoumaných skupinách, jako jsou savci. Zároveň potvrzuje význam kombinace terénního výzkumu a moderních genetických metod pro ochranu biodiverzity. Poznání jednotlivých druhů organismů je totiž klíčové pro pochopení biologické rozmanitosti, což platí zejména v oblastech s vysokou mírou endemismu – tedy tam, kde se vyskytují druhy, které nežijí nikde jinde na světě.
Etiopská vysočina, rozdělená Velkou příkopovou propadlinou na dva hlavní horské bloky, patří mezi hlavní centra biodiverzity východní Afriky. Vyznačuje se nejvyšší mírou kontinentálního endemismu savců na východní polokouli – téměř pětina druhů žije pouze na tomto území.

Etiopská vysočina je horský masiv rozkládající se na území Etiopie, Eritreje a severozápadního Somálska.
„Nový druh bělozubky pochází právě z tohoto výjimečného regionu. Jeho objevení bylo možné díky použití speciálního typu pastí a kombinace detailní morfologické analýzy s genetickými daty,“ říká ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR Josef Bryja, který se podílel na terénním výzkumu i molekulárních analýzách a je zároveň spoluautorem publikované studie. „Naše studie ukazuje, že i u relativně dobře známých skupin, jako jsou savci, stále existuje skrytá druhová diverzita, zejména v biologicky bohatých, ale nedostatečně prozkoumaných regionech,“ dodává.
Odchyt v horách, potvrzení v laboratoři
Bělozubky patří do čeledi rejskovitých. Tito nenápadní hmyzožravci jsou podle badatelů klíčoví pro pochopení fungování ekosystémů. Jejich malá velikost, podobný vzhled napříč druhy i skrytý způsob života však často vedou k tomu, že unikají pozornosti vědců i ochranářů.
Molekulární analýzy se zpracovávaly v Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci, kde jsou k dispozici špičkově vybavené laboratoře. „Kombinace intenzivního terénního výzkumu a moderních genetických metod je dnes zásadní. Bez ní by Crocidura stanleyi pravděpodobně zůstala nepovšimnuta,“ vysvětluje Josef Bryja.

Crocidura stanleyi má mírně zploštělou hlavu a krátký, hustě osrstěný ocas. Délka těla je přibližně pět centimetrů, ocas měří asi tři centimetry.
Vědci rozšiřují mapu poznání
„Každý nově popsaný druh je připomínkou toho, kolik biodiverzity ještě neznáme a jak snadno o ni můžeme přijít, pokud ji nezačneme systematicky chránit,“ říká Yonas Meheretu, etiopský spoluautor studie, který nyní působí na švédské Univerzitě v Umeå.
Bělozubka z etiopských hor nese jméno Crocidura stanleyi na počest zoologa Williama Stanleyho z přírodovědného muzea v Chicagu, který zasvětil svůj život studiu afrických savců. Právě on v roce 2015 během terénního výzkumu v Simienských horách poprvé odchytil drobného rejskovitého savce, o kterém se domníval, že by mohlo jít o dosud neznámý druh. William Stanley však tragicky zemřel krátce po zahájení expedice, a definitivního potvrzení svého objevu se tak nedožil.
Jeho kolegové následně v terénních výzkumech pokračovali, analyzovali nově získaný i starší muzejní etiopský materiál a s využitím moderních metod včetně vysokokapacitního sekvenování potvrdili, že se skutečně jedná o dosud nepopsaný druh savce. O deset let později tak mohl být oficiálně zařazen do vědecké klasifikace.
Objev má význam nejen pro systematiku, tedy vědní obor zabývající se popisem a tříděním organismů, ale také pro ochranu přírody. Nově popsané druhy často obývají velmi omezená území a mohou být ohroženy změnou klimatu či ztrátou přirozeného prostředí dříve, než si jejich existence vůbec všimneme.
|
Příbuzenstvo z Česka |
Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Akademie věd ČR
Foto: Evan W. Craig; A. Savin/Wikipedie
Přečtěte si také
- Mazané borelie. Vědci detailně popsali první okamžiky infekce lymské boreliózy
- Vzpomínky na Afriku aneb Co může ukrývat gorilí trus
- Zelené zlato: ovlivňují pěstování chmele v Česku klimatické změny?
- Dokonalá krása antarktických řas. Čím uchvátily rozsivky českou bioložku?
- Přijdeme o třepotání motýlích křídel nad rozkvetlou loukou?
- Jarní zásilka plná zdraví. Jak pupeny stromů léčí?
- Nově objevená řasa může pomoci rozlousknout tajemství evoluce rostlin
- Paraziti jsou podle mě nádherné organismy, říká Julius Lukeš
- O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši
- Svůj svátek slaví i včely. Jaká je role opylovačů v krajině a co je ohrožuje?
Vědy o Zemi
Vědecká pracoviště
- Geofyzikální ústav AV ČR
Geologický ústav AV ČR
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
Ústav geoniky AV ČR
Hydrologický ústav AV ČR
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.
