
Nadbytečné chromozomy si řídí vlastní eliminaci
05. 03. 2026
Genom rostliny není tak neměnný, jak se dosud zdálo. Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR poprvé detailně popsali, jak divoký čirok dokáže během vývoje embrya cíleně odstraňovat takzvané B chromozomy – nadbytečné části dědičné informace. Studie vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci a německým Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research a vyšla v prestižním časopise Genome Biology. Výsledky přinášejí nový pohled na stabilitu genomu i na to, jak mohou chromozomy aktivně ovlivňovat procesy, které rozhodují o jejich zachování či odstranění.
Genetická informace organismů bývá obvykle považována za pevně danou a stabilní. Výzkum mezinárodního týmu vedeného českými vědci ale naznačuje, že genom je mnohem dynamičtější. U některých druhů se totiž vedle běžné sady chromozomů vyskytují i takzvané B chromozomy, nadbytečné úseky DNA, jejichž význam není dosud jasný.
Právě jejich chování zkoumali vědci z olomouckého Centra strukturní a funkční genomiky rostlin Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB AV ČR) u divokého čiroku. Pomocí fluorescenční mikroskopie sledovali, jak se výskyt B chromozomů během vývoje embrya mění. Zjistili, že v raných stadiích jsou přítomny téměř ve všech buňkách, ale postupně se začínají systematicky vytrácet. Ve střední fázi vývoje embrya dochází k jejich masivní eliminaci a v pozdějších stadiích přetrvávají už jen v meristematických (růstových) pletivech. Odstranění tedy není náhodné, ale přesně načasované a vývojově řízené.
Klíčové geny jsou neseny samotným B chromozomem
Aby vědci lépe porozuměli podstatě tohoto jevu, sestavili vůbec první genomovou sekvenci planého čiroku s B chromozomy. Ukázalo se, že jde o plnohodnotný chromozom vzniklý kombinací úseků běžných chromozomů. Obsahuje sice méně genů než standardní chromozomy a velkou část jeho DNA tvoří opakující se sekvence, přesto má jasně rozpoznatelnou stavbu a vlastní evoluční historii.
Klíčové výsledky přinesla analýza aktivity genů. Vědci porovnali embrya s B chromozomy a bez nich a díky tomu objevili geny přímo na B chromozomu, které jsou aktivní právě v době jeho eliminace. Tyto geny řídí procesy buněčného dělení a ovlivňují, zda se chromozomy správně rozdělí do dceřiných buněk, nebo se naopak z buňky ztratí. Pokud se při dělení B chromozom opozdí, může vytvořit takzvané mikrojádro a být následně odbourán.
„Naše výsledky naznačují, že B chromozomy mohou aktivně přispívat ke své vlastní eliminaci. Ukázali jsme, že jde o vývojově naprogramovaný proces a že samotný chromozom pravděpodobně nese geny, které jeho osud aktivně ovlivňují,“ vysvětluje Miroslava Karafiátová z ÚEB AV ČR. Podle ní objev přináší důležité poznatky pro základní výzkum stability genomu i pro budoucí aplikace.
Vedoucí olomouckého pracoviště Jan Bartoš dodává: „B chromozomy byly dlouho považovány spíše za genetickou kuriozitu. Ukazuje se ale, že představují jedinečný model pro pochopení toho, jak se genomy vyvíjejí a jak dokážou samy regulovat přenos vlastní dědičné informace.“
Co to znamená pro výzkum a praxi
Lepší pochopení mechanismů, které umožňují buňce cíleně odstranit konkrétní chromozom, může do budoucna přispět ke stabilizaci genomů šlechtěných plodin nebo k řízení přenosu genetické informace u hybridních rostlin. Zároveň jde o obecný model pro studium chyb při rozdělování chromozomů během buněčného dělení, které hrají roli také u řady lidských onemocnění.
Odkaz na článek: https://doi.org/10.1186/s13059-025-03915-w
Kontakty:
Ing. Radoslava Kvasničková
oddělení komunikace
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
kvasnickova@ueb.cas.cz
Mgr. Jan Bartoš, Ph.D.
vedoucí Centra strukturní a funkční genomiky rostlin ÚEB AV ČR
bartos@ueb.cas.cz
Mgr. Miroslava Karafiátová, Ph.D.
Centrum strukturní a funkční genomiky rostlin ÚEB AV ČR
karafiatova@ueb.cas.cz

Distribuce B chromozomu v embryu čiroku. (A) Vyvinuté embryo 28 dni po opylení; (B) Již na začátku vývoje B chromozom podléhá v určitých částech embrya eliminaci cestou tvorby mikrojádra; (C) Ve zralém embryu je B chromozom zachován pouze v omezené skupině buněk (červený signál), ze kterých vznikají pozdější meristémy a reprodukční orgány.
FOTO: Miroslava Karafiátová, ÚEB AV ČR
Přečtěte si také
- Lipno mělo v zimě stejnou koncentraci sinic jako rybníky v létě
- Výstava v Akademii věd ukazuje mizející nářečí
- Genomy, kvalita potravin i návrat ryb na Šumavu: Akademické půlhodinky
- V Etiopii byl objeven jeden z nejmenších savců světa
- Čeští vědci zaznamenali na Marsu elektrický výboj připomínající blesky
- Most mezi vědou a byznysem. Akciová společnost AV ČR propojí výzkum s investory
- Chytré domácnosti z pohledu genderu: čas strávený domácími pracemi příliš nesnižují
- Architektonický manuál provede Pražany i návštěvníky po uměleckých památkách
- Akademie věd ČR zahajuje program zaměřený na krizi biodiverzity
- Malý měsíc Enceladus svou aktivitou cvičí s magnetickým polem planety Saturn
Chemické vědy
Vědecká pracoviště
- Ústav analytické chemie AV ČR
Ústav anorganické chemie AV ČR
Ústav chemických procesů AV ČR
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Chemický výzkum navazuje na tradici vytvořenou významnými českými chemiky jako Rudolfem Brdičkou, Jaroslavem Heyrovským, Františkem Šormem či Ottou Wichterlem. V teoretické i experimentální fyzikální chemii je výzkum orientován na vybrané úseky chemické fyziky, elektrochemie a katalýzy. Anorganický výzkum je zaměřen na přípravu a charakterizaci nových sloučenin a materiálů. Výzkum v oblasti organické chemie a biochemie se soustřeďuje zejména na medicínu a biologii s cílem vytvořit nová potenciální léčiva a dále do ekologie. V oblasti makromolekulární chemie jde o přípravu a charakterizaci nových polymerů a polymerních materiálů, které lze využít v technice, v biomedicíně a ve výrobních, zejména separačních, technologiích. Analytická chemie rozvíjí separační analytické techniky, zejména kapilární mikrometod, a dále se zaměřuje na metody spektrální. Chemicko-inženýrský výzkum je orientován na vícefázové systémy, homo- a heterogenní katalýzu, termodynamiku a moderní separační metody. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1270 zaměstnanci, z nichž je asi 540 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.