PODCAST: Divoký Západ i romantika. Výlet do Sudet s etnologem Jiřím Woitschem

12. 06. 2025

Zapomeňte na klišé o Sudetech bez paměti. V terénní epizodě dvoudílného putování vás ředitel Etnologického ústavu AV ČR Jiří Woitsch provede Tachovskem, regionem plným temných příběhů, ale i nečekaných proměn. Zastavíme se u zaniklé obce Pořejov (Purschau), která byla po vysídlení německého obyvatelstva zavezena skládkou, nebo u ruin poutního kostela sv. Anny s přilehlým rozpadajím se hřbitovem. Dostaneme se i do oblasti bývalého pohraničního pásma, kde se dozvíte, jak to bylo doopravdy s přestřižením železné opony v Nových Domcích u Rozvadova.

Etnolog a historik Jiří Woitsch v epizodě Podcastu Akademie věd mimo jiné představuje koncept kritického studia kulturního dědictví. Tento přístup bere v potaz, co si o dané památce myslí místní lidé a co pro ně znamená.

„Z hlediska kritického přístupu k dědictví se památka může nechat spadnout, pokud pro danou komunitu nemá význam. Je potřeba se lidí ptát, zda chtějí chránit určitý rituál, kus krajiny nebo chátrající objekt,“ vysvětluje Jiří Woitsch. Příkladem takové „památky“, u které není zjevné, jestli ji má stát chránit, jsou třeba rozpadající se budovy, které na Tachovsku zbyly po komunistických pohraničnících.

Moderace a edit: Jitka Kostelníková // Zvuková postprodukce: Jáchym Vanc // Epizoda vznikla s podporou Strategie AV21

Text: Jitka Kostelníková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text ve fotogalerii: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

První lokalitou, kterou na Tachovsku chceme navštívit, je okolí zaniklé obce Pořejov (německy Purschau).

Nedaleko dnes již zaniklého Pořejova se nachází ruiny poutního kostela svaté Anny.

Kostel je na seznamu ohrožených kulturních památek.

Postaven byl v 60. letech 17. století, z někdejší slávy toho moc nezůstalo.

„Často se i v odborné literatuře o Sudetech mluví jako o místu bez paměti, ale s tím já skutečně hrubě nesouhlasím. Protože ta krajina, byť třeba v ní nejsou nutně úplně přítomní lidé, tak nějakou paměť má,“ říká Jiří Woitsch.

„Z hlediska kritického přístupu k dědictví se památka může nechat spadnout, pokud pro danou komunitu nemá význam. Je potřeba se lidí ptát, zda chtějí chránit určitý rituál, kus krajiny nebo chátrající objekt,“ vysvětluje Jiří Woitsch.

„Každý kámen, kořen, hrob i ruina je zde schopen vypovídat neuvěřitelné příběhy,“ dodává etnolog a historik.

Po roce 1948 začal kostel chátrat. Místní Němci byli vyhnáni a noví osídlenci neměli ke kostelu vztah.

Poutní chrám je momentálně v havarijním stavu.

Rozpadá se i okolní hřbitov. Spolu s náhrobními deskami mizí také vzpomínky.

Vstup dovnitř kostela se nedoporučuje, pozor je ale třeba dávat i v jeho okolí, místy jsou v zemi díry. Hrozí nebezpečí úrazu.

Staré jistoty na Tachovsku dávno zmizely.

Kolik zapomenutých příběhů ukrývá starý hřbitov u poutního kostela sv. Anny?

Jiří Woitsch se k tématu paměti sudetské krajiny dostal přes studium zaniklých lesních řemesel (také na Tachovsku v minulosti žili a pracovali uhlíři, dehtáři nebo smolaři).

Jizvu v těle krajiny zanechala železná opona se svými ostnatými dráty.

Památník konce železné opony se nachází nedaleko obce Nové Domky.

Odehrálo se přestižení železné opony skutečně na tomto místě a přesně v ten den, který je napsaný na památníku, nebo to bylo ve skutečnosti trochu jinak? Dozvíte se v podcastu.

Památka na železnou oponu je v místní krajině přítomná dosud. Turistický ruch sice na Tachovsku není moc silný, kdybyste se tam ale vydali, dávejte si pozor na zbytky ostnatých drátů.

V prvním dílu epizody Podcastu Akademie věd o Tachovsku jsme vás vzali k ruinám poutního kostela sv. Anny u zaniklé obce Pořejov (Purschau) i do oblasti bývalého pohraničního pásma. V příštím díle navštívíme bývalou vojenskou hlásku Havran, která dnes slouží jako rozhledna, a nahlédneme i do rozpadajících se kasáren někdejších pohraničníků.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Biofyzikální ústav AV ČR
Biotechnologický ústav AV ČR
Fyziologický ústav AV ČR
Mikrobiologický ústav AV ČR
Ústav experimentální botaniky AV ČR
Ústav experimentální medicíny AV ČR
Ústav molekulární genetiky AV ČR
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

PODCAST: Divoký Západ i romantika. Výlet do Sudet s etnologem Jiřím Woitschem

První lokalitou, kterou na Tachovsku chceme navštívit, je okolí zaniklé obce Pořejov (německy Purschau).

Nedaleko dnes již zaniklého Pořejova se nachází ruiny poutního kostela svaté Anny.

Kostel je na seznamu ohrožených kulturních památek.

Postaven byl v 60. letech 17. století, z někdejší slávy toho moc nezůstalo.

Kolem kostela se nacházel hřbitov.

„Často se i v odborné literatuře o Sudetech mluví jako o místu bez paměti, ale s tím já skutečně hrubě nesouhlasím. Protože ta krajina, byť třeba v ní nejsou nutně úplně přítomní lidé, tak nějakou paměť má,“ říká Jiří Woitsch.

„Z hlediska kritického přístupu k dědictví se památka může nechat spadnout, pokud pro danou komunitu nemá význam. Je potřeba se lidí ptát, zda chtějí chránit určitý rituál, kus krajiny nebo chátrající objekt,“ vysvětluje Jiří Woitsch.

„Každý kámen, kořen, hrob i ruina je zde schopen vypovídat neuvěřitelné příběhy,“ dodává etnolog a historik.

Po roce 1948 začal kostel chátrat. Místní Němci byli vyhnáni a noví osídlenci neměli ke kostelu vztah.

Poutní chrám je momentálně v havarijním stavu.

Rozpadá se i okolní hřbitov. Spolu s náhrobními deskami mizí také vzpomínky.

Vstup dovnitř kostela se nedoporučuje, pozor je ale třeba dávat i v jeho okolí, místy jsou v zemi díry. Hrozí nebezpečí úrazu.

Staré jistoty na Tachovsku dávno zmizely.

Kolik zapomenutých příběhů ukrývá starý hřbitov u poutního kostela sv. Anny?

Jiří Woitsch se k tématu paměti sudetské krajiny dostal přes studium zaniklých lesních řemesel (také na Tachovsku v minulosti žili a pracovali uhlíři, dehtáři nebo smolaři).

Jizvu v těle krajiny zanechala železná opona se svými ostnatými dráty.

Památník konce železné opony se nachází nedaleko obce Nové Domky.

Odehrálo se přestižení železné opony skutečně na tomto místě a přesně v ten den, který je napsaný na památníku, nebo to bylo ve skutečnosti trochu jinak? Dozvíte se v podcastu.

Památka na železnou oponu je v místní krajině přítomná dosud. Turistický ruch sice na Tachovsku není moc silný, kdybyste se tam ale vydali, dávejte si pozor na zbytky ostnatých drátů.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter