
Rovnováha místo rychlosti: jak rostliny řídí své rozmnožování
16. 03. 2026
Úspěšné oplození rostlin závisí na rychlém růstu pylové láčky – drobné trubici, která dopravuje samčí pohlavní buňky k vajíčku. Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy spolu s francouzskými kolegy nyní objasnili, jak rostliny tento proces regulují. Popsali roli proteinu eIF3E, který udržuje optimální rychlost růstu pylové láčky pomocí genetických „spínačů” řídících tvorbu bílkovin. Výsledky publikované v prestižním časopise The Plant Cell přinášejí nové poznatky o pohlavním rozmnožování rostlin. Do budoucna mohou pomoci také při šlechtění odolnějších plodin s větší produkcí semen.
Plody a semena jsou základní složkou našeho jídelníčku – od obilnin a luštěnin až po ovoce nebo plodovou zeleninu. Jejich vývoj začíná oplozením, tedy splynutím samčí a samičí pohlavní buňky. U kvetoucích rostlin dopravuje samčí pohlavní buňky k vajíčku trubicovitá struktura zvaná pylová láčka. Vyrůstá z pylového zrna po jeho dopadu na bliznu a postupně se prodlužuje směrem k vajíčku. „Závodí“ při tom s dalšími láčkami, protože jen ta nejrychlejší úspěšně předá samčí pohlavní buňky a zajistí tak oplození.
Pylové láčky patří k nejrychleji rostoucím rostlinným buňkám. Láčka se prodlužuje pouze na špičce a buňka zde musí nepřetržitě budovat novou buněčnou stěnu i další struktury. To vyžaduje stálý přísun „stavebních materiálů“ i přesně řízenou produkci proteinů. Právě regulaci tohoto procesu zkoumal česko-francouzský tým vedený vědci z Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB AV ČR).
Protein, který hlídá tempo
Badatelé se zaměřili na protein eIF3E, součást buněčného komplexu, který zahajuje tvorbu proteinů podle genetické informace zapsané v DNA a přenášené v buňce prostřednictvím molekuly mRNA. „Na projektu jsme pracovali zhruba pět let. Kombinovali jsme počítačové modelování s experimentálními metodami, což nám umožnilo detailně charakterizovat funkce jednotlivých částí proteinu,“ popisuje první autor studie Vinod Kumar z ÚEB AV ČR, který byl v době výzkumu zároveň doktorským studentem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Experimenty ukázaly, že eIF3E je pro správný růst pylové láčky nezbytný. Pokusné rostliny huseníčku a tabáku s poškozeným genem pro tento protein vytvářely deformované nebo zkrácené láčky. V některých případech vyvolalo poškození genu zvláštní typ růstu, kdy se opakovaly krátké epizody velmi rychlého prodlužování s následným výrazným zpomalením. Řečeno sportovní terminologií, láčka nasadila ostré tempo, které však nedokázala udržet.
„Příliš razantní prodlužování může u pylových láček vést k tomu, že nově vznikající struktury na špičce láčky nejsou dostatečně pevné – například že buněčná stěna je příliš tenká. Protein eIF3E má za úkol udržovat rovnováhu, nastavuje rychlost růstu tak, aby byla zachována kvalita vznikajících struktur,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Said Hafidh z ÚEB AV ČR.
Překvapivé genetické spínače
Vědci zároveň zjistili, že eIF3E ovlivňuje tvorbu mnoha proteinů potřebných pro růst pylových láček. Dělá to zajímavým způsobem: váže se na krátké úseky genetické informace v molekulách mRNA – takzvané motivy MC1 a MC2 a podle toho, na který z nich se naváže, zrychluje nebo zpomaluje jejich produkci.
„Podobné regulační úseky vědci dosud nacházeli jen na začátku či na konci vlákna mRNA. My jsme je ale objevili uvnitř, přímo v ‚receptu‘ na výrobu proteinu. To bylo velmi nečekané,“ říká Said Hafidh.
Budoucí směry výzkumu i aplikace v zemědělství
Výzkumný tým nyní chce objasnit přesný molekulární mechanismus, kterým eIF3E řídí rychlost produkce proteinů u modelových plodin, například rajčat. Lepší porozumění regulaci tvorby proteinů by mohlo přispět nejen k poznání rozmnožování rostlin, ale i k praktickým aplikacím.
Pyl je velmi citlivý na vlny horka, sucho a kolísání vlhkosti, a to i krátkodobé. Robustnější systém produkce proteinů v pylu a pylových láčkách by tak mohl zlepšit plodnost rostlin, produkci hybridního osiva nebo vyrovnanost výnosů mezi jednotlivými roky. Získané poznatky tak mohou v budoucnu pomoci vyšlechtit „chytřejší“ plodiny odolnější proti extrémům počasí.
Odkaz na článek: Kumar V, et al. (2026): Domain architecture of plant eukaryotic translation initiation factor 3 subunit E governs interaction with translational cis-elements to regulate pollen tube growth. The Plant Cell 38: koag005: https://doi.org/10.1093/plcell/koag005 (volný přístup – open access)
Kontakty:
Said Hafidh, Ph.D.
Laboratoř biologie pylu
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
hafidh@ueb.cas.cz
(anglicky mluvící)
Mgr. Jan Kolář, Ph.D.
Oddělení komunikace a PR
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
kolar@ueb.cas.cz

Zjednodušený 3D model zkoumaného proteinu eIF3E. Zvýrazněny jsou tři důležité funkční části. Oblast označená NSF pomáhá navést protein na správné místo v buňce. NLS slouží jako signál pro vzstup proteinu do buněčného jádra. PCI pomáhá proteinu spojit se s jinými bílkovinami a vytvořit větší funkční komplexy.
Zdroj: autoři článku v The Plant Cell, licence CC BY 4.0
Přečtěte si také
- Bakterie černého kašle využívají unikátní trik k osídlení dýchacích cest
- Letos se příroda opět probouzí ve velmi časném termínu
- Dnes začíná festival Týden mozku
- Nadbytečné chromozomy si řídí vlastní eliminaci
- Lipno mělo v zimě stejnou koncentraci sinic jako rybníky v létě
- Výstava v Akademii věd ukazuje mizející nářečí
- Genomy, kvalita potravin i návrat ryb na Šumavu: Akademické půlhodinky
- V Etiopii byl objeven jeden z nejmenších savců světa
- Čeští vědci zaznamenali na Marsu elektrický výboj připomínající blesky
- Most mezi vědou a byznysem. Akciová společnost AV ČR propojí výzkum s investory
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.