Zahlavi

Postoloprty: vraždy, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil

07. 08. 2025

Co přesně se stalo krátce po válce v červnu 1945 v Postoloprtech na Lounsku? Proč a jak tam zemřely stovky sudetských Němců včetně dětí? Jakou roli v našich dějinách hrají převlékači kabátů, dvojití agenti a statečné ženy v odboji? O pohnuté československé historii hovoří v podcastu Akademie věd ČR ředitel Nakladatelství Academia Jiří Padevět, spisovatel a autor letos vydané knihy Postoloprty. 

Od konce května do začátku června 1945 bylo v Postoloprtech zavražděno minimálně 763 civilistů, ale obětí bylo zřejmě ještě více. Někteří ze zavražděných byli příslušníky NSDAP, SS nebo SA, ale i ti měli stanout před řádným soudem, nikoli před popravčí četou. Většina obětí se provinila tím, že mluvila německy.


Publikaci Postoloprty vydalo Nakladatelství Academia v roce 2025.

Vraždy nespáchali lokální mstitelé či snad takzvaní partyzáni poslední minuty, kteří začali proti nacismu udatně bojovat 8. května 1945 odpoledne, ale pravidelné jednotky československé armády. Tento zločin byl dva roky po jeho spáchání vyšetřován parlamentní vyšetřovací komisí, která dospěla po výsleších řady aktérů a svědků k závěru, že k vraždám sice došlo, ale měly svoje dobové opodstatnění a nikdo za ně není přímo odpovědný. Rekapitulaci událostí postoloprtského masakru sudetských Němců přináší nová kniha Jiřího Padevěta Postoloprty – Příběh vražd, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil, kterou v roce 2025 vydalo Nakladatelství Academia.

Jiří Padevět
Středisko společných činností AV ČR

Spisovatel, knihkupec a nakladatel. Je autorem řady historických průvodců, například Průvodce protektorátní Prahou (2013), Krvavé finále (2015) nebo Krvavé léto 1945 (2016) a povídkových knih Ostny a oprátky (2018), Sny a sekyry (2019), Český bestiář (2024) a dalších titulů. Získal ceny Magnesia Litera v kategoriích Kniha roku a Literatura faktu.

Podcast jsme natáčeli již v létě 2020, přesně pětasedmdesát let po tehdejších tragických událostech, přímo v Postoloprtech na Lounsku. Atmosféru jsme zachytili na mikrofon Martina Ocknechta a objektivem Jany Plavec.

Připravili: Leona Matušková, Martin Ocknecht, Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Na přelomu května a června 1945 shromáždily jednotky československé armády v Postoloprtech a blízkém okolí tisíce sudetských Němců. Z převážné většiny šlo o starce, ženy a děti.

Na přelomu května a června 1945 shromáždily jednotky československé armády v Postoloprtech a blízkém okolí tisíce sudetských Němců. Z převážné většiny šlo o starce, ženy a děti.

Zadržovaní byli většinou němečtí civilisté z lounského a žateckého okresu. Velitel československých jednotek v Postoloprtech, štábní kapitán Vojtěch Černý, později nařídil internované rozdělit. Muži ve věku od 13 do 65 let byli odvedeni do kasáren, zatímco ženy, děti a starci do prostoru bývalé bažantnice za městem.

Zadržovaní byli většinou němečtí civilisté z lounského a žateckého okresu. Velitel československých jednotek v Postoloprtech, štábní kapitán Vojtěch Černý, později nařídil internované rozdělit. Muži ve věku od 13 do 65 let byli odvedeni do kasáren, zatímco ženy, děti a starci do prostoru bývalé bažantnice za městem.

Nejméně 763 internovaných českoslovenští vojáci popravili, často brutálním způsobem. Oběti si před exekucí museli vykopat vlastní hrob. K zabíjení docházelo nejen v kasárnách, ale i v bažantnici, u železniční trati, na vinici a v pískovně. Němým svědkem toho všeho je lípa na této fotografii.

Nejméně 763 internovaných českoslovenští vojáci popravili, často brutálním způsobem. Oběti si před exekucí museli vykopat vlastní hrob. K zabíjení docházelo nejen v kasárnách, ale i v bažantnici, u železniční trati, na vinici a v pískovně. Němým svědkem toho všeho je lípa na této fotografii.

Masakr v Postoloprtech je co do počtu obětí druhou nejtragičtější událostí takzvaného divokého odsunu. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s brněnským pochodem smrti na konci května 1945.

Masakr v Postoloprtech je co do počtu obětí druhou nejtragičtější událostí takzvaného divokého odsunu. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s brněnským pochodem smrti na konci května 1945.

„To, k čemu zde v létě 1945 docházelo, můžeme rozhodně označit za etnickou čistkou,“ říká Jiří Padevět, který se poválečnému násilí na našem území dlouhodobě věnuje.

„To, k čemu zde v létě 1945 docházelo, můžeme rozhodně označit za etnickou čistkou,“ říká Jiří Padevět, který se poválečnému násilí na našem území dlouhodobě věnuje.

Mezi popravenými bylo i pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12 do 15 let, kteří si údajně chtěli natrhat ovoce. Velitel československých jednotek Vojtěch Černý je nechal nejdříve brutálně zmlátit, a nakonec zastřelit u zdi kasáren. Popravě museli přihlížet rodiče chlapců.

Mezi popravenými bylo i pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12 do 15 let, kteří si údajně chtěli natrhat ovoce. Velitel československých jednotek Vojtěch Černý je nechal nejdříve brutálně zmlátit, a nakonec zastřelit u zdi kasáren. Popravě museli přihlížet rodiče chlapců.

Na chování Vojtěcha Černého měly údajně velký vliv především otřesné zkušenosti z bojů na východní frontě. „Jeho jednání tady v Postoloprtech to možná vysvětluje, ale rozhodně neomlouvá,“ dodává Jiří Padevět.

Na chování Vojtěcha Černého měly údajně velký vliv především otřesné zkušenosti z bojů na východní frontě. „Jeho jednání tady v Postoloprtech to možná vysvětluje, ale rozhodně neomlouvá,“ dodává Jiří Padevět.

Masakrem v Postoloprtech se v roce 1947 začala zabývat speciální vyšetřovací komise Národního shromáždění pod vedením lidoveckého poslance Bohumíra Bunži. Přestože došlo k postupné exhumaci těl a výslechu řady svědků, další vyšetřování přerušil komunistický převrat v únoru 1948. Bohumír Bunža musel emigrovat a v následném politickém procesu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

Masakrem v Postoloprtech se v roce 1947 začala zabývat speciální vyšetřovací komise Národního shromáždění pod vedením lidoveckého poslance Bohumíra Bunži. Přestože došlo k postupné exhumaci těl a výslechu řady svědků, další vyšetřování přerušil komunistický převrat v únoru 1948. Bohumír Bunža musel emigrovat a v následném politickém procesu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

V souvislosti s masakrem nebyl nikdo nikdy souzen. Zodpovědný velitel československých jednotek Vojtěch Černý se tak mohl dožít spokojeného stáří. Zemřel v roce 1991 ve věku 74 let.

V souvislosti s masakrem nebyl nikdo nikdy souzen. Zodpovědný velitel československých jednotek Vojtěch Černý se tak mohl dožít spokojeného stáří. Zemřel v roce 1991 ve věku 74 let.

Z tragických událostí v Postoloprtech se postupně stalo tabu. Po sametové revoluci začala na nutnost vyrovnat se s minulostí poukazovat řada historiků a soukromých iniciativ. Teprve v roce 2006 rozhodlo zastupitelstvo města Postoloprty o vybudování pamětní desky na místním hřbitově.

Z tragických událostí v Postoloprtech se postupně stalo tabu. Po sametové revoluci začala na nutnost vyrovnat se s minulostí poukazovat řada historiků a soukromých iniciativ. Teprve v roce 2006 rozhodlo zastupitelstvo města Postoloprty o vybudování pamětní desky na místním hřbitově.

Text na památníku se stal předmětem diskusí. Nakonec bylo zvoleno poměrně neutrální vyznění: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945.“

Text na památníku se stal předmětem diskusí. Nakonec bylo zvoleno poměrně neutrální vyznění: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945.“

„Je hrozně důležité o událostech nejen v Postoloprtech, ale i jinde v tehdejším Československu mluvit. Připomínat, že jsme nebyli jen oběti, ale někdy i pachatelé. Teprve tak se můžeme konečně vyrovnat s vlastní minulosti,“ uzavírá Jiří Padevět.

„Je hrozně důležité o událostech nejen v Postoloprtech, ale i jinde v tehdejším Československu mluvit. Připomínat, že jsme nebyli jen oběti, ale někdy i pachatelé. Teprve tak se můžeme konečně vyrovnat s vlastní minulosti,“ uzavírá Jiří Padevět.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

O nás
Věda a výzkum
Veřejnost
Média
Rychlé odkazy
Národní 3, 110 00 Praha 1, Tel.: +420 221 403 111, E-mail: info@cas.cz
Část obsahu šířena pod licencí Creative commons
© Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.