
Oteplování mění ekosystémy: horské vrcholy až pětkrát rychleji než lesy a louky
19. 03. 2026
Rostlinná společenstva v Evropě procházejí dlouhodobými proměnami. Druhy, které dávají přednost chladnějším podmínkám, postupně ustupují, zatímco teplomilnější druhy se více rozšiřují. Mezinárodní tým vědců s účastí odborníků z Botanického ústavu Akademie věd ČR nyní poprvé porovnal, jak tyto změny probíhají v různých typech prostředí – v lesích, na loukách a na horských vrcholech. Výsledky výzkumu publikoval v časopise Nature.
Výzkum vycházel z rozsáhlých databází sledujících změnu biodiverzity na mnoha místech Evropy, od Irska po Ukrajinu a od Norska po Španělsko. Srovnání současných údajů s historickými záznamy ukázalo, že jednotlivé ekosystémy reagují různě.
Druhy nestíhají reagovat na oteplování klimatu
Prvním klíčovým zjištěním je, že rostlinná společenstva se mění pomaleji než teplotní poměry. Tím se vytváří takzvané klimatické zpoždění („klimatický dluh“) – rozdíl mezi současným klimatem a dosud pozorovanou reakcí druhů. V dalších letech proto mohou následovat rychlejší posuny ve složení vegetace, jak budou druhy nové podmínky dohánět; jejich míra se bude lišit podle místních poměrů.
Různá rychlost, různé příčiny
Zcela novým zjištěním je, že ve třech zkoumaných ekosystémech probíhá reakce na oteplování různě. „Ilustruje to naše kvantitativní srovnání: u každého druhu jsme podle jeho rozšíření a map průměrných teplot určili jeho teplotní preference. Na dlouhodobě sledovaných plochách jsme z těchto údajů sestavili souhrnný ukazatel za celé společenstvo a porovnali stav dříve a dnes. Z rozdílů mezi historickými a současnými daty jsme zjistili o kolik se změnila indikovaná teplota v jednotlivých typech vegetace. Ukázalo se, že průměrná změna na horských vrcholech je asi pětkrát větší než v lesích a na loukách — proto říkáme, že tam posun probíhá pětkrát rychleji,“ říká Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR.
Horské vrcholy se mění nejrychleji – horské oblasti procházejí změnami přibližně pětkrát rychleji než lesy a louky. To odpovídá závěrům klimatologů, že nárůst průměrných teplot je nejrychlejší právě na horách. Chladnomilné druhy zde postupně mizí, protože mají omezené možnosti přesunu do jiných chladnějších míst.
Louky vykazují hlavně nárůst druhů teplomilných.
Lesy ukazují kombinovaný trend: ústup některých chladnomilných druhů a zároveň přibývání teplomilnějších.
Tyto nové poznatky pomáhají lépe porozumět tomu, jak se evropská příroda vyvíjí v čase. Ukazují, že každý typ prostředí reaguje vlastním způsobem a že k vysvětlení rozdílů je třeba brát v úvahu více vlivů než jen samotnou teplotu. Dopad může mít například i místní hospodaření, stav půdy a její znečištění či odlišné srážkové režimy.
Vědci proto chtějí v budoucnu podrobněji zkoumat, jak se tyto faktory kombinují a jak ovlivňují dlouhodobý vývoj krajiny.
Odkaz na článek: Contrasting thermophilization among European forests, grasslands and alpine summits. Nature (2026), doi 10.1038/s41586-025-09622-7
Kontakt:
Mgr. Radim Hédl, PhD.
Odd. vegetační ekologie
Botanický ústav Akademie věd ČR
radim.hedl@ibot.cas.cz
Praděd – Petrovy kameny: Oteplování v horách znamená hlavně úbytek chladnomilných druhů. V ČR se to může týkat například nejvyšších poloh Jeseníků – na obrázku Praděd a Petrovy kameny.
FOTO: BÚ AV ČR
Přečtěte si také
- Střevní mikrobiom miluje vlákninu. Potvrdily to i tasemnice
- Čeští vědci ověřili přesnost sledování blesků z družic Meteosat
- Skrytá biologická rozmanitost pozoruhodného laboratorního savce
- 130 let od narození fotografa Josefa Sudka
- Rovnováha místo rychlosti: jak rostliny řídí své rozmnožování
- Bakterie černého kašle využívají unikátní trik k osídlení dýchacích cest
- Letos se příroda opět probouzí ve velmi časném termínu
- Dnes začíná festival Týden mozku
- Nadbytečné chromozomy si řídí vlastní eliminaci
- Lipno mělo v zimě stejnou koncentraci sinic jako rybníky v létě
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.