
Virus přenášený hlodavci může v přírodě přetrvávat překvapivě dlouhou dobu
12. 01. 2026
Zoonotický virus LCMV, který se může přenášet z hlodavců na člověka, je v populacích myši domácí obecně vzácný. Na místech, kde se však vyskytuje, může přetrvávat po desetiletí. Tento jev popsali vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR na základě dlouhodobého výzkumu v západních Čechách. Výsledky byly publikovány
v mezinárodním časopise Zoonoses and Public Health.
Vědci se zaměřili na virus lymfocytární choriomeningitidy (LCMV), který se přirozeně vyskytuje u hlodavců, především u myši domácí, jež je jeho hlavním hostitelem. U lidí většinou způsobuje mírné nebo bezpříznakové onemocnění, a proto bývá v klinické diagnostice často přehlížen. U některých skupin však může vést k vážným zdravotním komplikacím, včetně fatálních zánětů mozku nebo poškození plodu při infekci v těhotenství. Dlouhodobé chování tohoto viru v přírodních populacích přitom dosud nebylo dostatečně prozkoumáno.
Vědecký tým analyzoval vzorky myší domácích sbírané v jedné oblasti západních Čech v průběhu 24 let, od roku 2000 do roku 2023. Pomocí molekulárních metod a celogenomového sekvenování autoři sledovali nejen samotnou přítomnost viru, ale také změny jeho genetické struktury v čase a prostoru.
Jak se virus udržuje v přírodě
Výsledky ukazují, že virus se v jedné lokalitě vyskytoval opakovaně po celé sledované období. Genetická analýza nicméně naznačila, že jeho přetrvávání není statické – virus se může vyměňovat mezi sousedními populacemi myší, a to i přes jejich relativně omezený pohyb v krajině.
„Prokázali jsme, že i velmi lokálně rozšířený virus může v přírodních podmínkách přetrvávat desítky let. To je důležité nejen z hlediska virologie, ale i pro pochopení dlouhodobých rizik pro lidské zdraví,“ říká Joëlle Goüy de Bellocq, vedoucí týmu z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR).
Zásadní roli v tomto procesu hraje pravděpodobně samotná biologie hostitele. Myši domácí žijí v malých, relativně uzavřených skupinách a virus se u nich může přenášet také z matky na potomstvo. Tento tzv. vertikální přenos umožňuje viru dlouhodobě přežívat v konkrétním místě i bez nutnosti častého přenosu mezi dalšími oblastmi.
„Vertikální přenos v kombinaci s prostorovou strukturou populací myší vytváří podmínky, které umožňují viru dlouhodobě existovat v krajině, aniž by jej šlo snadno zachytit,“ doplňuje Joëlle Goüy de Bellocq.
Dopady na veřejné zdraví
Z hlediska veřejného zdraví je klíčové, že riziko nákazy člověka je sice geograficky omezené, ale časově stabilní. To znamená, že i po mnoha letech může virus v dané oblasti znovu představovat potenciální hrozbu.
„Naše výsledky ukazují, že cílený monitoring a lokální opatření zaměřená na kontrolu myších populací mohou být velmi účinným nástrojem ke snížení rizika přenosu tohoto viru na člověka,“ uzavírá Alena Fornůsková, spoluautorka studie z ÚBO AV ČR.
Studie zároveň zdůrazňuje význam dlouhodobého sběru vzorků a archivace biologického materiálu, bez nichž by podobné analýzy nebyly možné. Výzkum tak přispívá nejen k poznání ekologie virů přenosných ze zvířete na člověka, ale i k efektivnějším strategiím ochrany veřejného zdraví.
Odkaz na publikaci: https://doi.org/10.1111/zph.70028
Kontakt:
Mgr. Alena Fornůsková, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců AV ČR
fornuskova@ivb.cz
Přečtěte si také
- Přebytečný uhlík lze ukládat splavováním dřeva do Severního ledového oceánu
- Nečekaný objev: u dětského diabetu 1. typu je imunitní systém nevyzrálý
- I běžné materiály jsou v lecčems geniální, ukazuje nová výstava Akademie věd
- Životní vzory Češi nejčastěji nacházejí v rodině, mnozí ale žádný příklad nemají
- Zelený led na Lipně: sinice překvapily uprostřed zimy
- Klienti penzijních fondů v pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků
- Botanici objevili na Moravě chybějící článek evoluce
- Klíčovou roli při vývoji mléčné žlázy hraje nový typ buněk
- Nový mikroskop odhaluje tajemství rostlinných buněk
- Biologové zmapovali odpadní výpusti na Lipně
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.




