Zahlavi

Další oběť epidemie: střídání letního a zimního času zatím zůstává

26. 10. 2020

O víkendu jsme ručičky na cifernících posunuli o jeden dílek nazpět, neděle tím pádem byla o hodinu delší. Z tohoto pohledu je změna z letního času na zimní ta příjemnější. Odborníci nejen z Fyziologického ústavu AV ČR, kde se chronobiologii, tedy biologickým rytmům živých organismů, věnují už řadu let, však dlouhodobě upozorňují, že přechody jsou nepřirozené a že v lidském organismu mohou způsobit větší paseku než užitek. Evropská komise jejich hlasům dopřála sluchu a vypadalo to, že v blízké budoucnosti dojde k zrušení této dichotomie. Do věci nicméně zasáhla celosvětová koronavirová krize. 

Hlavní důvody pro zavedení letního času byly ekonomické. S myšlenkou si představitelé států pohrávali už od 18. století – vedly je k tomu úvahy nad tím, jak uspořit energii a více využít denního světla k práci a dalším aktivitám.

Na našem území si lidé poprvé posunuli hodinové ručičky během první světové války, pak opět během té druhé, pravidelný režim střídání letního a zimního času se ustálil až na konci sedmdesátých let – od té doby ke změně docházelo vždy po půl roce: v březnu a září. V souladu s dalšími evropskými zeměmi se letní čas s platností od roku 1996 protáhl o měsíc.


Za denního světla mohli lidé déle pracovat – to byla hlavní motivace pro zavedení letního času.

Jak to vidí vědci
Výzkumy ovšem stále jasněji dokazují, že náš časový systém je evolucí citlivě nastaven na střídání světla a tmy a jakékoli narušení se odrazí na jeho fungování. Platí to i o uměle zavedeném střídání přirozeného, tzv. zimního, a letního času. Pokud bychom od něho chtěli zcela ustoupit, doporučují odborníci ponechat přirozený zimní čas – a mají k tomu pádné vědecké důvody.

Letní čas nám posouvá světlou část dne do pozdějších hodin, proto můžeme být déle do večera aktivní. Ovšem sociální čas jsme ponechali stejný, a tak děti chodí do školy a lidé do zaměstnání stále ve stejnou denní dobu. „V létě se to nezdá být velký problém, protože na nás sice působí světlo déle zvečera, čímž se nám naše vnitřní hodiny posouvají více do večerních hodin, ale protože jsou v našich zeměpisných šířkách velmi dlouhé dny, máme zároveň světlo brzy ráno. A ranní světlo působí obráceně, má tendenci vnitřní hodiny zase trošku předbíhat,“ říká Alena Sumová z Fyziologického ústavu AV ČR. Díky tomu kombinace světla zvečera i zrána fakticky udržuje hodiny jakž takž seřízené.

Problém ovšem podle vědkyně nastává v zimě, kdy se významně zkrátí světlá část dne – noci jsou dlouhé a dny krátké. Pokud bychom natrvalo ponechali letní čas, budeme mít sice o trochu déle odpoledne světlo, ale zase ne o moc, protože dny jsou v každém případě krátké. Hlavně by se ale významně posunula ranní tma, rozednívalo by se později. Ve výsledku by nám po relativně dlouhou část roku chybělo ranní světlo. „Jenže právě to je velice důležité pro seřízení vnitřních hodin na správnou denní dobu, zejména když má velká část populace hodiny geneticky nastavené tak, že mají spíš tendenci se zpožďovat, běží spíš pomaleji než s čtyřiadvacetihodinovou periodou,“ vysvětluje Alena Sumová.


Alena Sumová z Fyziologického ústavu AV ČR

Těmto lidem by zvlášť silně chyběl ranní signál pro seřízení vnitřních hodin. Měli by je posunuté více do noční doby, takže by byli večer déle aktivní – čímž by se jejich biologické hodiny ještě víc zpožďovaly. Nakonec by je významná část populace neměla dobře seřízené s denní dobou, časový systém by nemohl dobře plnit svou úlohu a řada procesů v těle by neprobíhala optimálně. Proto bychom podle odborníků měli poslouchat přírodu a po celý rok zachovat přirozený standardní čas – nyní zvaný zimní.

Odklad na neurčito
Právě ten chtějí čeští zástupci navrhnout v Evropské komisi jako východisko pro stanovení času v Česku. Mezi členskými státy ale v této věci nepanuje shoda. Například Portugalsko, Polsko nebo Kypr hlasují pro letní čas. Rozlousknout tento oříšek měla Evropská unie po několika odkladech příští rok. Jenže teď – v době, kdy se celý svět zabývá nemocí covid-19 – to vypadá, že dojde k dalšímu odsunutí na vedlejší kolej.

Co to je sociální jet lag a jak se liší rytmy lidí typu sova a skřivan, i další zajímavosti se dočtete v článku Hodiny v nás aneb přírodu nepřemůžeme.

A 1_2019 web-1
1/2019 (verze k listování)
1/2019 (verze ke stažení)

Připravily: Jana Bečvářová a Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

 

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce