Na zámku v Lánech zazněla po desítkách let slova Tomáše G. Masaryka

Obálka obsahující listiny s poznámkami, které ke konci života prvního československého prezidenta zapsal jeho syn Jan Masaryk, vydala své tajemství. Za přítomnosti současné hlavy státu Petra Pavla ji v pátek 19. září 2025 na zámku v Lánech v přímém přenosu Českého rozhlasu otevřela Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Většina textu je zapsána v angličtině, tedy v jazyce, kterým prezident s chotí mluvili se svými dětmi. Odborníci budou listiny v nejbližších hodinách a dnech detailně analyzovat.

Vzácnou obálku s listinami, jejichž přesný obsah dosud nikdo žijící neznal, předal v roce 2005 Národnímu archivu Antonín Sum, někdejší tajemník Jana Masaryka s podmínkou, že se může otevřít až 19. září 2025.  

Po prvním prozkoumání archiválií na zámku v Lánech došli odborníci k přesvědčení, že dokument je autentický a je psaný rukou Jana Masaryka. Bohužel se zdá, že na listech ani obálce není uvedené žádné datum zápisu, nevíme tedy přesně, jestli slova československého prezidenta pocházejí z jeho posledních dní v září 1937 nebo spíše už z předcházejících měsíců či let. Jeho zdravotní stav byl totiž velmi špatný minimálně od roku 1934 – právě do léta tohoto roku klade předpokládaný vznik listin odbornice na Masaryka Dagmar Hájková.   

Jako první měli příležitost vidět a pročíst obsah obálky Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a Milan Vojáček z Národního archivu.

Dokument je autentický
Ještě před samotným čtením textu se archiváři věnovali stavu obálky. „Vypadá, že je skutečně ze třicátých let, ale musíme to samozřejmě porovnat. Neznámým rukopisem je na ní napsáno ‚to keep safe‘,“ uvedl ředitel Národního archivu Milan Vojáček. Dagmar Hájková dodala, že by se podle stylu písma mohlo jednat o prezidentovu dceru Alici Masarykovou, ale ani tato informace zatím není jistá.   

Jako první měli příležitost vidět a pročíst obsah obálky právě Dagmar Hájková a Milan Vojáček. Oba s nasazenými bílými rukavicemi a s viditelně rozrušeným výrazem ve tváři dokument několik minut studovali, a to přímo před kamerami mnoha médií, která k události organizátoři přizvali.

Otevření obálky se konalo na zámku v Lánech za účasti vzácných hostů a médií.

Jak uspořádat pohřeb
„Není to dopis, je to záznam Jana Masaryka a ten rukopis je dost obtížně čitelný. Domnívám se, že dokument není z roku 1937, zaznamenává nicméně slova Tomáše Garrigua Masaryka z doby, kdy se necítil dobře a domníval se, že opouští tento svět,“ řekla Dagmar Hájková.  

V textu se píše mimo jiné o tom, jak by se měl uspořádat pohřeb a Masaryk se v něm vyjadřuje i k některým tehdy aktuálním událostem. „Jsem nemocný, vážně nemocný, je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, víte jak, ale musíte být opatrní. Ale víte, jak se chovat, nemusím vám říkat nic více,“ zní úryvek z posledních slov Tomáše G. Masaryka podle historičky Dagmar Hájkové.

Z textu dále vybrala pasáž, kde se Masaryk krátce zmiňuje o slovenském politikovi Andreji Hlinkovi, který se ve třicátých letech zapletl s fašismem. Záznam slov prvního prezidenta svědčí také o jeho skepsi vůči lidem, kteří jsou nevzdělaní. 

Více informací o dokumentu by odborníci rádi zveřejnili na semináři, který se bude konat ve vile Lanna v Praze 15. října 2025.

Dobrodružná cesta obálky
Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století měnila tajemná obálka od konce třicátých let několikrát místo svého pobytu. Ještě v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí, ji měl Jan Masaryk ve svém bytě v Černínském paláci. Po jeho nevyjasněném úmrtí v roce 1948 chystali všechny dokumenty ke stěhování ministrovi osobní tajemníci Lumír Soukup a Antonín Sum.  

Část pozůstalosti Jana Masaryka byla ve čtyřicátých letech zabavena, část se ale podařilo dostat přes západní diplomaty z komunistického Československa do zahraničí. Ujal se jí právě Lumír Soukup, kterému se podařilo emigrovat do Skotska. Kufry s mnoha československými dokumenty zůstaly schované na půdě v domě Soukupových ve Skotsku až do osmdesátých let, kdy se rodina přestěhovala do jižní Francie. Po revoluci se pak dokumenty vrátily přes druhého z tajemníku Antonína Suma zpět do Česka.

Onu obálku Antonín Sum přinesl v roce 2005 do pražského Národního archivu. „Byl v tu dobu už nemocný. Já jsem tajemství obálky respektoval, takže jsem po doktoru Sumovi nechtěl vědět bližší podrobnosti. Myslel jsem si, že bude ještě příležitost, abychom si o ní popovídali a aby mi řekl o všech okolnostech, za kterých se k němu dokument dostal. Bohužel ta příležitost už nebyla,“ řekl Českému rozhlasu historik a archivář Jiří Křesťan, který obálku od Antonína Suma převzal na den přesně před dvaceti lety.

Další zajímavosti o celém příběhu si lze přečíst na webu Tajemnaobalka.cz, který připravili historici ve spolupráci s Českým rozhlasem.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas, Tomáš Fongus, Kancelář prezidenta republiky 

Přečtěte si také

• Téma romského holokaustu je dlouho přehlížené, upozornili účastníci konference
• Málo známá kapitola dějin: v uniformě wehrmachtu bojovaly tisíce Čechoslováků
• Z mnohdy podceňovaných dělnických kolonií pocházely i slavné osobnosti
• Stopy z neolitu i římské doby. Vědci ukončili terénní práce na Pražském okruhu
• Písmo od A po Z. Proč jeho vznik představoval pro lidstvo zásadní zlom?
• Už 100 let odkrývá Archeologický ústav dávnou historii Pražského hradu
• Aplikace HistoryLab. Jak vypadá novodobé pojetí školy hrou?
• V pop kultuře se odrážejí dobové hodnoty i vzorce chování, říká historička
• Archeologové objevili na plánové trase Pražského okruhu rozsáhlé pohřebiště
• Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně