Mazané borelie. Vědci detailně popsali první okamžiky infekce lymské boreliózy

Únava, bolesti kloubů, svalů či zad. I tak mohou vypadat první příznaky lymské boreliózy – choroby, kterou se v letošním roce v České republice nakazilo už více než 10 tisíc lidí. Na rozdíl od klíšťové encefalitidy dosud není k dispozici očkování. Tým vědců z Biologického centra AV ČR nyní přináší nové zásadní poznatky o tom, jak probíhá první fáze infekce těsně po přenosu z klíštěte. Otevírá se tak cesta k lepšímu pochopení raného stadia onemocnění, a tím i k novým možnostem léčby a prevence. Studii publikoval časopis Nature Communications, který ji zařadil mezi 50 nejvýznamnějších prací roku v oblasti mikrobiologie a infekčních onemocnění.

Lymská borelióza patří mezi závažné infekční onemocnění způsobené bakteriemi rodu Borrelia, které přenášejí na člověka výhradně klíšťata. Po přisátí nakaženého jedince pronikají borelie z kůže do dalších částí těla a v pokročilých stádiích mohou zasáhnout srdce, klouby nebo nervovou soustavu. Klíčovým krokem šíření infekce je překonání endoteliální bariéry, tedy stěny krevních a lymfatických cév. Dosud nebylo jasné, jak přesně tento krok bakterie zvládají a jakými mechanismy se dostávají z kůže do oběhu.

Klíště obecné je přenašečem závažných chorob, mimo jiné lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy.

Pro detailní vysledování postupu bakterií vědci použili vysokorozlišovací 3D elektronovou mikroskopii. „Borelie mají tvar podobný vývrtce, tudíž se předpokládalo, že se násilně probourávají skrz tyto bariéry, podobně jako se vrtá do zdi. Zjistili jsme ale, že borelie nevrtají kolmo k ploše, kterou chtějí překonat, ale prvně se podélně přichytí k cévám a postupně se vtlačují dovnitř,“ vysvětluje hlavní autor studie Martin Strnad z Biologického centra AV ČR.

U krevního oběhu si navíc cíleně hledají vhodná místa, kde jsou pericyty, což jsou buňky, které obklopují krevní kapiláry a zajišťují jejich stabilitu. Zdá se tedy, že před samotným průnikem do krevního oběhu musí borelie stěnu cév do určité míry destabilizovat. V lymfatickém systému, kde pericyty přirozeně chybějí a stěny jsou prostupnější, pak využívají odlišnou strategii – pronikají endoteliální vrstvou postupným vnořováním do buněk nebo netěsných spojů mezi buňkami.

Vizualizace prostupu borelie stěnou cévy. Hnědě a zeleně jsou znázorněny dvě sousedící endoteliální buňky tvořící stěnu cév. Borelie (žlutě) se je nesnaží provrtat, ale spíš se do ní zanořuje. Hledá „skulinku“ ve spoji buněk v místě, kde k sobě úplně nedoléhají.

„Tato pozorování ukazují, že borelie jsou skutečně mazané. Jejich strategie se přizpůsobuje typu cévy. V krevních kapilárách využívají pericyty jako orientační body, v mízních cévách se zase opatrně vnořují do buněk, aby překonaly bariéru, aniž by ji rozrušily,“ říká Martin Strnad.

Nové poznatky českobudějovických badatelů otevírají cestu k lepšímu pochopení rané fáze lymské boreliózy a ukazují potenciální cíle pro prevenci a léčbu. Díky detailnímu pohledu na interakce borelií s cévními buňkami mohou vědci hledat způsoby, jak šíření bakterie zpomalit nebo zabránit jejímu vstupu do kritických částí těla.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Biologického centra AV ČR
Foto: Shutterstock (2), Biologické centrum AV ČR

Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Vzpomínky na Afriku aneb Co může ukrývat gorilí trus
• Zelené zlato: ovlivňují pěstování chmele v Česku klimatické změny?
• Dokonalá krása antarktických řas. Čím uchvátily rozsivky českou bioložku?
• Přijdeme o třepotání motýlích křídel nad rozkvetlou loukou?
• Jarní zásilka plná zdraví. Jak pupeny stromů léčí?
• Nově objevená řasa může pomoci rozlousknout tajemství evoluce rostlin
• Paraziti jsou podle mě nádherné organismy, říká Julius Lukeš
• O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši
• Svůj svátek slaví i včely. Jaká je role opylovačů v krajině a co je ohrožuje?
• Evoluce věčně živá. V čem tkví podstata biologické rozmanitosti?