Zahlavi

AUDIO: Poválečné násilí, sudetští Němci a svědomí národa

03. 11. 2020

Co přesně se stalo krátce po válce v červnu 1945 v Postoloprtech na Lounsku? Proč a jak tam zemřely stovky sudetských Němců včetně dětí? Jakou roli v našich dějinách hrají převlékači kabátů, dvojití agenti a statečné ženy v odboji? O pohnuté československé historii hovoří v podcastu Akademie věd ČR Věda na dosah Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia a autor knihy Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích.

Podcast jsme natáčeli v létě 2020, přesně pětasedmdesát let po tehdejších tragických událostech, přímo v Postoloprtech na Lounsku. Atmosféru jsme zachytili na mikrofon Martina Ocknechta a objektivem Jany Plavec.

Další podcasty Věda na dosah si můžete poslechnout na Anchoru nebo Souncloud a dalších platformách.

Připravila: Leona Matušková, Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Na přelomu května a června 1945 shromáždily jednotky československé armády v Postoloprtech a blízkém okolí tisíce sudetských Němců. Z převážné většiny šlo o starce, ženy a děti.

Na přelomu května a června 1945 shromáždily jednotky československé armády v Postoloprtech a blízkém okolí tisíce sudetských Němců. Z převážné většiny šlo o starce, ženy a děti.

Zadržovaní byli většinou němečtí civilisté z lounského a žateckého okresu. Velitel československých jednotek v Postoloprtech, štábní kapitán Vojtěch Černý, později nařídil internované rozdělit. Muži ve věku od 13 do 65 let byli odvedeni do kasáren, zatímco ženy, děti a starci do prostoru bývalé bažantnice za městem.

Zadržovaní byli většinou němečtí civilisté z lounského a žateckého okresu. Velitel československých jednotek v Postoloprtech, štábní kapitán Vojtěch Černý, později nařídil internované rozdělit. Muži ve věku od 13 do 65 let byli odvedeni do kasáren, zatímco ženy, děti a starci do prostoru bývalé bažantnice za městem.

Nejméně 763 internovaných českoslovenští vojáci popravili, často brutálním způsobem. Oběti si před exekucí museli vykopat vlastní hrob. K zabíjení docházelo nejen v kasárnách, ale i v bažantnici, u železniční trati, na vinici a v pískovně. Němým svědkem toho všeho je lípa na této fotografii.

Nejméně 763 internovaných českoslovenští vojáci popravili, často brutálním způsobem. Oběti si před exekucí museli vykopat vlastní hrob. K zabíjení docházelo nejen v kasárnách, ale i v bažantnici, u železniční trati, na vinici a v pískovně. Němým svědkem toho všeho je lípa na této fotografii.

Masakr v Postoloprtech je co do počtu obětí druhou nejtragičtější událostí takzvaného divokého odsunu. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s brněnským pochodem smrti na konci května 1945.

Masakr v Postoloprtech je co do počtu obětí druhou nejtragičtější událostí takzvaného divokého odsunu. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s brněnským pochodem smrti na konci května 1945.

„To, k čemu zde v létě 1945 docházelo, můžeme rozhodně označit za etnickou čistkou,“ říká Jiří Padevět, který se poválečnému násilí na našem území dlouhodobě věnuje.

„To, k čemu zde v létě 1945 docházelo, můžeme rozhodně označit za etnickou čistkou,“ říká Jiří Padevět, který se poválečnému násilí na našem území dlouhodobě věnuje.

Mezi popravenými bylo i pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12 do 15 let, kteří si údajně chtěli natrhat ovoce. Velitel československých jednotek Vojtěch Černý je nechal nejdříve brutálně zmlátit, a nakonec zastřelit u zdi kasáren. Popravě museli přihlížet rodiče chlapců.

Mezi popravenými bylo i pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12 do 15 let, kteří si údajně chtěli natrhat ovoce. Velitel československých jednotek Vojtěch Černý je nechal nejdříve brutálně zmlátit, a nakonec zastřelit u zdi kasáren. Popravě museli přihlížet rodiče chlapců.

Na chování Vojtěcha Černého měly údajně velký vliv především otřesné zkušenosti z bojů na východní frontě. „Jeho jednání tady v Postoloprtech to možná vysvětluje, ale rozhodně neomlouvá,“ dodává Jiří Padevět.

Na chování Vojtěcha Černého měly údajně velký vliv především otřesné zkušenosti z bojů na východní frontě. „Jeho jednání tady v Postoloprtech to možná vysvětluje, ale rozhodně neomlouvá,“ dodává Jiří Padevět.

Masakrem v Postoloprtech se v roce 1947 začala zabývat speciální vyšetřovací komise Národního shromáždění pod vedením lidoveckého poslance Bohumíra Bunži. Přestože došlo k postupné exhumaci těl a výslechu řady svědků, další vyšetřování přerušil komunistický převrat v únoru 1948. Bohumír Bunža musel emigrovat a v následném politickém procesu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

Masakrem v Postoloprtech se v roce 1947 začala zabývat speciální vyšetřovací komise Národního shromáždění pod vedením lidoveckého poslance Bohumíra Bunži. Přestože došlo k postupné exhumaci těl a výslechu řady svědků, další vyšetřování přerušil komunistický převrat v únoru 1948. Bohumír Bunža musel emigrovat a v následném politickém procesu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

V souvislosti s masakrem nebyl nikdo nikdy souzen. Zodpovědný velitel československých jednotek Vojtěch Černý se tak mohl dožít spokojeného stáří. Zemřel v roce 1991 ve věku 74 let.

V souvislosti s masakrem nebyl nikdo nikdy souzen. Zodpovědný velitel československých jednotek Vojtěch Černý se tak mohl dožít spokojeného stáří. Zemřel v roce 1991 ve věku 74 let.

Z tragických událostí v Postoloprtech se postupně stalo tabu. Po sametové revoluci začala na nutnost vyrovnat se s minulostí poukazovat řada historiků a soukromých iniciativ. Teprve v roce 2006 rozhodlo zastupitelstvo města Postoloprty o vybudování pamětní desky na místním hřbitově.

Z tragických událostí v Postoloprtech se postupně stalo tabu. Po sametové revoluci začala na nutnost vyrovnat se s minulostí poukazovat řada historiků a soukromých iniciativ. Teprve v roce 2006 rozhodlo zastupitelstvo města Postoloprty o vybudování pamětní desky na místním hřbitově.

Text na památníku se stal předmětem diskusí. Nakonec bylo zvoleno poměrně neutrální vyznění: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945.“

Text na památníku se stal předmětem diskusí. Nakonec bylo zvoleno poměrně neutrální vyznění: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945.“

„Je hrozně důležité o událostech nejen v Postoloprtech, ale i jinde v tehdejším Československu mluvit. Připomínat, že jsme nebyli jen oběti, ale někdy i pachatelé. Teprve tak se můžeme konečně vyrovnat s vlastní minulosti,“ uzavírá Jiří Padevět.

„Je hrozně důležité o událostech nejen v Postoloprtech, ale i jinde v tehdejším Československu mluvit. Připomínat, že jsme nebyli jen oběti, ale někdy i pachatelé. Teprve tak se můžeme konečně vyrovnat s vlastní minulosti,“ uzavírá Jiří Padevět.