Samci rysů putují nečekaně daleko, zvyšují tak šance na přežití druhu

21. 04. 2021

Rysy v západní a střední Evropě ohrožuje mimo jiné také jejich vzájemná izolovanost. Alespoň částečné propojení rysích populací je tak jednou z mála možností, jak zajistit jejich dlouhodobou životaschopnost. Nová studie publikovaná v prestižním časopise Conservation Genetics naznačuje, že je možné cíle dosáhnout. Mladí samci rysa jsou schopni putovat na dlouhé vzdálenosti.

Přesuny rysů na větší vzdálenosti jsou v současné fragmentované krajině zaznamenávány jen výjimečně. Výskyt rysa v několika oblastech Česka mimo areál jeho trvalého výskytu proto podnítil zvědavost mezinárodního týmu vědců, který se rozhodl pátrat po původu těchto jedinců. „Během několikaletého výzkumu rysů jsme získali genetické vzorky i z lokalit mimo tradiční oblasti trvalého výskytu rysa na Šumavě a v Beskydech. Obě tyto oblasti jsme samozřejmě považovali za potenciální zdrojové populace. O to větší bylo naše překvapení, že to platilo jen pro dva ze čtyř jedinců. Jedním z nich byl např. rys Kryštof, který se na nějakou dobu usadil v Moravském krasu,“ popisuje výzkum vedoucí genetického monitoringu rysa Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

V případě rysa, který se pohyboval v Krušných horách, byla zdrojem mnohem vzdálenější německá populace v pohoří Harz, ohledně rysa monitorovaného v Jizerských horách šlo dokonce o baltskou populaci. „Tito jedinci tak museli při hledání teritoria urazit i několik set kilometrů, a to i ve značně fragmentované a člověkem intenzivně využívané krajině, což svědčí o schopnosti rysích samců osídlit i vzdálenější lesnatá území. Bohužel, obdobné chování zatím není známé u rysích samic,“ dodává Krojerová.

Trus nebo chlupy zvířat jsou důležitým zdrojem informací

Pro zjištění původu jedinců posloužily ve třech případech tzv. neinvazivní genetické vzorky (trus), v jednom případě se jednalo o tkáň z mrtvého zvířete. „Bez využití moderních molekulárních metod založených na analýze DNA bychom nebyli schopni určit původ těchto zvířat. Je úžasné, že nám tyto metody umožňují využít i genetické vzorky s nízkým obsahem nepříliš kvalitní DNA, jako je tomu v případě trusu nebo chlupů, které lze navíc získat bez nutnosti přímého kontaktu s daným zvířetem,“ říká Barbora Gajdárová, doktorandka na Masarykově univerzitě v Brně a Ústavu biologie obratlovců AV ČR a hlavní autorka studie. „To umožňuje získat velice cenné informace i u chráněných, málo početných a skrytým způsobem žijících druhů, mezi které rys bezesporu patří,“ dodává.

Propojení izolovaných populací je do budoucna nadějí na jejich záchranu

O překvapivě velké schopnosti rozptylu mladých rysů, zejména samců na mnoho desítek kilometrů přinesl první informace v rámci česko-bavorsko-rakouské (šumavské) populace telemetrický monitoring a monitoring pomocí fotopastí. Obvykle se jednalo o přesuny v rámci populace, někdy ale i do okrajových nebo vzdálenějších navazujících území. „Zveřejněná studie nám ovšem potvrdila schopnost rysa dispergovat (rozptylovat se) ještě v mnohem větším geografickém měřítku a nabídla nový pohled nejen na prostorové chování druhu, ale zejména na jeho schopnost přežívání v evropské krajině,“ uvedl Luděk Bufka, zoolog NP a CHKO Šumava, který se monitoringu rysů věnuje už od 90. let.

U fragmentovaných populací rysa v západní a střední Evropě mají přesuny na velkou vzdálenost i mimo trvalé oblasti výskytu velký význam. „Pokud zlepšíme průchodnost krajiny a snížíme přímé negativní vlivy člověka (pytláctví, střety s dopravou), přirozený rozptyl rysů by mohl malé populace zachránit před vymřením díky jejich vzájemnému propojení a výměně jedinců, napomáhající zachování jejich genetické variability,“ dodal Bufka.

„Vědomí, že rysi dokážou při svém putování překonat i stovky kilometrů v silně fragmentované krajině nám dává naději, že například úsilí o šetrnější začlenění dopravních komunikací do krajiny má smysl.“

„Je to potěšující zjištění. Vědomí, že rysi dokážou při svém putování překonat i stovky kilometrů v silně fragmentované krajině nám dává naději, že například úsilí o šetrnější začlenění dopravních komunikací do krajiny má smysl. Tyto cíle se například snaží v širším prostoru Karpat prosazovat právě běžící projekt SaveGREEN,“ komentuje situaci Miroslav Kutal, vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA a akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně, který se na studii také podílel. Upozorňuje však, že současná frekvence přesunů je zatím příliš nízká a na delší cesty se vydávají výhradně rysí samci. „Rozptyl rysa Kryštofa z Beskyd do Moravského krasu byl úspěšný jen v tom, že rys dokázal v novém území přežít dva roky. Bohužel zde nenašel partnerku k rozmnožování a nakonec zmizel. Zda se stal obětí dopravy, pytláků nebo se beze stop přesunul do jiného území, bohužel nevíme,“ doplnil Kutal. Další dva rysi, kteří se loni pokusili z Beskyd expandovat na západ, už byli méně úspěšní. Jeden skončil pod koly aut na okraji Hostýnských vrchů, druhý na dálnici u Rousínova.

Kontakt:

Mgr. Jarmila Krojerová, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců AV ČR
a Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty MENDELU
krojerova@ivb.cz

Mgr. Miroslav Kutal, Ph.D.
Ústav ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
a Program Šelmy Hnutí DUHA
miroslav.kutal@hnutiduha.cz

RNDr. Luděk Bufka
Oddělení zoologie, Odbor ochrany přírody, Správa Národního parku Šumava
ludek.bufka@npsumava.cz

Článek o návratu divokých šelem - rysů a divokých koček - do Česka k prolistování ZDE.

Vzácný okamžik přímého pozorování rysa ostrovida v jeho přirozeném prostředí
ve slovenských Karpatech
FOTO: Barbora Gajdárová

Publikace:

Gajdárová B., Belotti E., Bufka L., Duľa M., Kleven M., Kutal M., Ozoliņš J., Nowak C., Reiners T. E., Tám B., Volfová J., Krojerová-Prokešová J. 2021. Long-distance Eurasian lynx dispersal – a prospect for connecting native and reintroduced populations in Central Europe. Conservation Genetics. DOI.

TZ ke stažení zde.

Samci rysů putují nečekaně daleko, zvyšují tak šance na přežití druhu

Přečtěte si také

Newsletter