Zahlavi

Voda k osídlení nestačí. V pravěku byl stejně důležitý kámen

29. 10. 2026

Představy o osídlení pouští byly dlouho založené na předpokladu, že kde byla voda, tam žili lidé. Podle nové studie, kterou dnes publikoval prestižní časopis Nature, však byl stěžejní surovinou i kámen. Pokud chyběl, zůstala oblast i přes dostatek sladké vody neobývaná. Vědkyně a vědci z České republiky, Rakouska, Portugalska, Velké Británie, USA a Ománu vytvořili volně dostupný model, který předpovídá, kde ve vyprahlých oblastech kdekoli na světě mohli trvale žít lidé závislí na kamenných nástrojích.

Počáteční výsledky výzkumu v Saúdské Arábii vedly badatele k vytvoření obecného modelu, který propojuje dostupnost vody s geologií kamenné suroviny a umožňuje předpovídat potenciální lidská osídlení. Jinými slovy – vytipovat, kde v dané krajině mohli lidé závislí na kamenných nástrojích trvale žít. „Modely postavené jen na podnebí a vodě totiž mohou výrazně přeceňovat, jak velkou část pouště byli pravěcí lidé schopni obývat,“ vysvětluje Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a v Brně a Ústavu jaderné fyziky AV ČR, který se na studii podílel.

Své úvahy vědci ověřili mimo jiné na datech z české archeologické expedice ARDUQ v Ománu, kterou Roman Garba vede pod koncesí pražského Archeologického ústavu AV ČR. Právě terénní pozorování o výskytu a absenci surovin umožnila výstupy z nástroje porovnat se skutečným rozšířením pravěkých lokalit. Terénní výzkum v Ománu v letech 2022–2025 přitom podpořil grant Praemium Academiae AV ČR, který získal Viktor Černý z pražského Archeologického ústavu AV ČR.

Rub al-Chálí
Průzkum lokalit s kamennými nástroji na okraji pouště Rub al-Chálí, jižní Omán

Klíčovým zdrojem dat pro testování systému byl také dlouholetý terénní výzkum antropologa Jeffreyho Rose z portugalské Univerzity v Algarve. „Dvě desetiletí výzkumu v Ománu nás naučila přesně, kde dobrý kámen je. Když tuto znalost přeneseme přes hranici do písečné pouště, model předpovídá prázdné vnitrozemí, a přesně to jsme v terénu našli,“ uvádí Jeffrey Rose.

Voda bez kamene byla slepou uličkou
Tam, kde jsou dnes rozsáhlé pouště, se v dávné minulosti rozprostírala oblast zvaná „zelená Arábie“ plná jezer a travnatých plání. I přes dostatek vody, za který Arabský poloostrov v pleistocénu vděčil monzunovým dešťům, se však lidé do vnitrozemí stěhovali jen na krátkou dobu a pouze na vybraná místa. K trvalejšímu pobytu nestačila jen voda – tam, kde chyběl kámen vhodný k výrobě nástrojů, zůstávalo vnitrozemí prázdné.

Toto zjištění se opírá mimo jiné o data z přibližně 1500 kilometrů dlouhé cesty napříč saúdskoarabskou pouští Rub al-Chálí. Ačkoli vědci na trase objevili četné stopy po někdejších sladkovodních jezerech, nenašli žádné kamenné nástroje ani suroviny, ze kterých by šly vytvořit. Horniny s vhodným kamenem totiž na povrch vystupují pouze na okrajích pouště, zatímco směrem do nitra se ztrácejí pod silnou vrstvou písku a solných plání. „Stáli jsme na břehu jednoho dávného jezera za druhým, ale nenašli jsme nic, co by vzešlo z lidské ruky. Voda bez kamene byla slepou uličkou,“ shrnuje Rudolf Dellmour z Vídeňské univerzity, první autor studie.

Infografika

Univerzální nástroj, který může využít kdokoli
Jednou z výhod nového modelu je, že není omezený jen na Arábii. Autoři ho uvolnili jako open source nástroj pod svobodnou licencí, takže ho může kdokoli využít pro vlastní výzkum – stačí do něj vložit místní geologické a hydrologické mapy. Samotná studie je k dispozici v režimu open access, přičemž data a kód jsou volně dostupné ve veřejných repozitářích OSF a Zenodo.


O výzkumu profesora Viktora Černého jsme psali v A / Magazínu v článku Pravlast lidstva za řekou Nil (dostupném také na webu AV ČR.) 


Text: Aneta Ryntová, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: R. Garba / archiv expedice, autoři studie

 

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce