
Voda k osídlení nestačí. V pravěku byl stejně důležitý kámen
29. 10. 2026
Představy o osídlení pouští byly dlouho založené na předpokladu, že kde byla voda, tam žili lidé. Podle nové studie, kterou dnes publikoval prestižní časopis Nature, však byl stěžejní surovinou i kámen. Pokud chyběl, zůstala oblast i přes dostatek sladké vody neobývaná. Vědkyně a vědci z České republiky, Rakouska, Portugalska, Velké Británie, USA a Ománu vytvořili volně dostupný model, který předpovídá, kde ve vyprahlých oblastech kdekoli na světě mohli trvale žít lidé závislí na kamenných nástrojích.
Počáteční výsledky výzkumu v Saúdské Arábii vedly badatele k vytvoření obecného modelu, který propojuje dostupnost vody s geologií kamenné suroviny a umožňuje předpovídat potenciální lidská osídlení. Jinými slovy – vytipovat, kde v dané krajině mohli lidé závislí na kamenných nástrojích trvale žít. „Modely postavené jen na podnebí a vodě totiž mohou výrazně přeceňovat, jak velkou část pouště byli pravěcí lidé schopni obývat,“ vysvětluje Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a v Brně a Ústavu jaderné fyziky AV ČR, který se na studii podílel.
Své úvahy vědci ověřili mimo jiné na datech z české archeologické expedice ARDUQ v Ománu, kterou Roman Garba vede pod koncesí pražského Archeologického ústavu AV ČR. Právě terénní pozorování o výskytu a absenci surovin umožnila výstupy z nástroje porovnat se skutečným rozšířením pravěkých lokalit. Terénní výzkum v Ománu v letech 2022–2025 přitom podpořil grant Praemium Academiae AV ČR, který získal Viktor Černý z pražského Archeologického ústavu AV ČR.

Průzkum lokalit s kamennými nástroji na okraji pouště Rub al-Chálí, jižní Omán
Klíčovým zdrojem dat pro testování systému byl také dlouholetý terénní výzkum antropologa Jeffreyho Rose z portugalské Univerzity v Algarve. „Dvě desetiletí výzkumu v Ománu nás naučila přesně, kde dobrý kámen je. Když tuto znalost přeneseme přes hranici do písečné pouště, model předpovídá prázdné vnitrozemí, a přesně to jsme v terénu našli,“ uvádí Jeffrey Rose.
Voda bez kamene byla slepou uličkou
Tam, kde jsou dnes rozsáhlé pouště, se v dávné minulosti rozprostírala oblast zvaná „zelená Arábie“ plná jezer a travnatých plání. I přes dostatek vody, za který Arabský poloostrov v pleistocénu vděčil monzunovým dešťům, se však lidé do vnitrozemí stěhovali jen na krátkou dobu a pouze na vybraná místa. K trvalejšímu pobytu nestačila jen voda – tam, kde chyběl kámen vhodný k výrobě nástrojů, zůstávalo vnitrozemí prázdné.
Toto zjištění se opírá mimo jiné o data z přibližně 1500 kilometrů dlouhé cesty napříč saúdskoarabskou pouští Rub al-Chálí. Ačkoli vědci na trase objevili četné stopy po někdejších sladkovodních jezerech, nenašli žádné kamenné nástroje ani suroviny, ze kterých by šly vytvořit. Horniny s vhodným kamenem totiž na povrch vystupují pouze na okrajích pouště, zatímco směrem do nitra se ztrácejí pod silnou vrstvou písku a solných plání. „Stáli jsme na břehu jednoho dávného jezera za druhým, ale nenašli jsme nic, co by vzešlo z lidské ruky. Voda bez kamene byla slepou uličkou,“ shrnuje Rudolf Dellmour z Vídeňské univerzity, první autor studie.
Univerzální nástroj, který může využít kdokoli
Jednou z výhod nového modelu je, že není omezený jen na Arábii. Autoři ho uvolnili jako open source nástroj pod svobodnou licencí, takže ho může kdokoli využít pro vlastní výzkum – stačí do něj vložit místní geologické a hydrologické mapy. Samotná studie je k dispozici v režimu open access, přičemž data a kód jsou volně dostupné ve veřejných repozitářích OSF a Zenodo.
O výzkumu profesora Viktora Černého jsme psali v A / Magazínu v článku Pravlast lidstva za řekou Nil (dostupném také na webu AV ČR.)
Text: Aneta Ryntová, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: R. Garba / archiv expedice, autoři studie
Přečtěte si také
- Zvířata, co (nám) pijí krev. Jak pijavky, blechy či komáři zasáhli do dějin?
- Barokní instagram: Co si psali kavalíři do památníků?
- Šlechta před i za objektivem. Jakou roli hrála v počátcích fotografie?
- Kůrovec hybatelem dějin. Jak kalamita v 19. století změnila lesnictví?
- Kámen byl motorem paleolitické „ekonomiky“, říká archeolog
- Neolitičtí lidé v jižní Arábii se specializovali na lov žraloků
- Anatomie města. Jak se formovala lidská sídla ve středověku?
- Nová kniha nabízí pohled na středoevropské pomníky a památníky holokaustu
- Pražští Židé v dlouhém 16. století. Kudy vedly jejich cesty Evropou?
- Málo známá kapitola dějin: v uniformě wehrmachtu bojovaly tisíce Čechoslováků
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.
